MARRY: Online
POČASÍ:
Vbu.gifCFlying.gif
Chladno + větrno
T-To je ch-chladno... Mám pocit, že léto už je oficiálně za námi a přichází... *ehm* podzim... Ale na druhou stranu je to i příjemné, ehehe..
Všichni železní a létající pokémoni získají 2x více statů, než obvykle.


Chat


Brigády

19. března 2018 v 15:42 | Marry Yokune
Související obrázek
Ice Divider by PurgatoryIsGold


,,Čau!" pozdraví tě energetický hlas, když vejdeš do brigádního střediska. ,,Jmenuju se Ryouta a jsem jeden z vedoucích tohoto střediska." představil se ti. ,,Tohle středisko je tady od toho, aby si lidi vydělávali peníze, když jich nemají moc a nebo dokonce nemají žádné. Ty jsi tu kvůli té samé věci, že?" usmál se Ryouta. ,,Seznam brigád máme přímo tamhle." řekl a ukázal na jeden seznam, který vypadal jako hologram, ale dalo se na něj normálně sahat. ,,Některé brigády jsou lehké a některé těžší. Za ty těžší se dostávají dobré peníze, ale těm, kteří moc peněz nepotřebujou, vystačí ty normální." vysvětlil Ryouta. ,,Tak, můžes si vybírat. Až budeš mít vybráno, tak běž znovu za mnou, já ti brigádu potvrdím a pošlu tě tam, kde musíš brigádu splnit." mrkl a odešel pracovat ke vchodu.

BRIGÁDY

1. Budova ve městě byla už velmi dlouho opuštěná a chátrala. Vedení města se rozhodlo ji zrekonstruovat, ale vyskytly se problémy. V budově se usídlila kolonie Joltiků a Galvantul, která odmítá odejít. Pomozte je z budovy dostat.
Odměna: 300 LK

2. Když byl sběratel vzácných předmětů na dovolené, do jeho domu se dostala skupina zvědavých Pokémonoů a všechny předměty z domu odnesla a ukryla. Zahrajte si na dítě, hledající čokoládové vajíčka od Velikonoční Buneary a najděte předměty schované v Pokémoních skrýších.
Odměna: 400 LK


3. Ollie je typické rozmazlené dítě z bohaté rodiny. Miluje piráty a všechno s nimi spojené. Patří mu dokonce i Chatot a Chimchar, ti praví Pokémoni pro piráty! Ve velkém jezeře, patřící jeho rodině, se rád vozí na své malé pirátské lodičce... Teda, do té doby, než se rozbila. Opravte Ollimu jeho lodičku a odměna vás neminie!
Odměna: 350 LK

4. Chieko je mladá žena a patří jí Pokémoní lekárna zaměřená na přírodní medicínu. Chieko používá na výrobu obvazů pavučiny Ariadose a jako lék navracející silu není lepší nic, mež med Combee. Avšak, Chieko má jeden velký problém, a to panický strach z hmyzích Pokémonů. Proto je ochotná štědře odměnit každého pomocníka.
Odměna: 400 LK + Med

5. Lili je malá holčička, která ráda chodí k pláži. Jednou, když sbírala mušličky, jí její oblíbenou duhovou ukradl Finneon! Pomozte jí mušličku najít a vrátit.

Odměna: 300 LK

6. Jill a Jack jsou dvojčata. Společně vlastní malý obchůdek s pitím v parném létě. Jednou ale k nim naletělo hejno Beedrillů a odmítají odtamtud odejít. Pomoz jim je odehnat.
Odměna: 400 LK

7. Kuchař má plno práce kvůli nájezdu turistů, kteří jsou velmi hladoví a nedočkaví. Jste-li zdatní kuchaři, pomozte mu s objednávkami a určitě vás odmění!
Odměna: 350 LK + náhodné jídlo


(díky moc Kieranovi a Peterovi za pomoc, oba ode mě máte za odměnu 100 LK :3)
Ice Divider by PurgatoryIsGold
 


Komentáře

1 Janet Janet | 7. dubna 2018 v 16:37 | Reagovat

3. Pomoz sestře Joy s tříděním ballů. Nedávno tam měli běsnícího Rhydona, který jim tam vše rozházel. Bally se třídí podle nevyvinutých pokémonů, prvních evolucí, druhých evolucí a pokémonů, kteří se nevyvíjejí. A navíc, těch ballů je hodně. Naštěstí na sobě mají jmenovky, tak nebudete muset pokémony vyvolávat.

Odejdu z obchodu a vydám se po městě, když mě zaujmou brigády. Když se podívám na brigády, zaujme mě ta třetí. Zní: „3. Pomoz sestře Joy s tříděním ballů. Nedávno tam měli běsnícího Rhydona, který jim tam vše rozházel. Bally se třídí podle nevyvinutých pokémonů, prvních evolucí, druhých evolucí a pokémonů, kteří se nevyvíjejí. A navíc, těch ballů je hodně. Naštěstí na sobě mají jmenovky, tak nebudete muset pokémony vyvolávat.“
Když si přečtu o třech brigádách, vrátím se k Ryoutovi. Tak já bych zkusila tu třetí. Ryouta mě odvede k sestře Joy a tam mě nechá. Sestra Joy mě odvede do místnosti s pokébally. No, tohle jsem nečekala. Bally různého druhu se válely po zemi, na skříních, na stole, dokonce byli dva i zachycený na lampě… Prostě všude. A byli tam poličky, v jedné byli první evoluce, v druhé byli druhé evoluce a v třetí byli třetí evoluce. A na druhé straně byla čtvrtá s pokémony, kteří se nevyvíjí. A to už byli některé bally srovnány sestrou Joy. Teď teprve mi došlo, jaká to bude práce. No bezva. Pomyslím si, bezvadný mi to samozřejmě nepřijde ani trochu, ale couvnout už nechci. Seberu první pokéball, který se mi válel skoro u nohou. Na cedulce bylo napsáno „Salamance.“ Salamance je třetí vývojové stádium, vzpomenu si a odnesu ho do správné poličky. Cestou překračuju hromadu ballů a je skoro neuvěřitelné, že mám kam šlápnout. Povolám ven Fennekin. „Fenekin, tohle se musí roztřídit, pomůže mi s tím?“ Fennekin kývne a přinese mi pokéball. Na něm je napsáno „Raichu“ To je také třetí vývojová skupina a Fennekin ho tam odnese, já vezmu hned další a než se fennekin vrátí, už odnáším pokéball s caterpie do poličky pro první vývoj. Další pokéball, který seberu je pokéball pidgeyho. To je stejná polička jako u caterpie, tak vezmu další dva pokébally. Pokéball s ivysaurem dám Fennekin a řeknu jí, kam ho má dát a pokébally s pidgeym a sewadlem odnesu do stejné poličky jako jsem odnesla pokéball s caterpie. Takhle třídíme čtvrt hodiny a stejně to není moc vidět. Fennekin už to asi začíná nudit, tak jí nabídnu: „Pojď, odpočiň si, jestli chceš.“ A vyndám její pokéball. Fennekin ale zavrtí hlavou, že bude pokračovat. „Tak fajn.“ Usměju se na ní a pokračujeme. První byll, který teď zvednu je great ball a na cedulce má napsáno „Charizard.“ Charizard je třetí vývoj. Vezmu další a tam je „Houndoom.“ Druhý vývoj. A Fennekin mi přinese tři pokébally. „Tohle je Lucario, to je druhý vývoj, takže támhle, tohle Absol, ten se nevyvíjí, takže tam a tohle je…“ Nevěřím svým očím. „Dratiny. To je první stádium, takže tam.“ Řeknu a Fennekin je odběhne dát do správných poliček. I já odnesu bally do správných poliček. „Vaporeon, druhý vývin, támhle ta polička, Leafeon, taky támhleta, a Lapras, do nevyvinutých, takže támhle.“ Řeknu, když mi Fennekin přinese další tři bally. Zatím, co odnáším bally s pidgeotem a staraptorem do třetích evolucí, zavolá na mě Fennekin: „A Lapras teda támhle?“ Otočím se a Fennekin ukazuje na tu správnou poličku. „Jo.“ Fennekin ho tam dá a hned si vybírá další tři. A mezi těmito pokébally je pokéball s delphox, její plně vyvinutá forma. „Fennekin, tohle je Delphox. Takže třetí vývoj, támhle.“ Najdeme tam spoustu dalších pokémonů, mezi nimi rhyhorna, rhydona, pichu, togepiho, braixen, fennekin, charmandra, squirtla, espeona, jolteona, tepiga, ekanse, nidorany, nidorina, nidorinu, riolu, ponytu, litlea, panchama, rockruffa, sceptile, noctowla a spoustu dalších. Bally, ktré nebyli vytříděné postupně ubývají, ale fennekin už toho má zřejmě dost. „Odpočiň si Fennekin, děkuju za pomoc.“ Řeknu a vrátím ji do pokéballu. Fennekin z něj ale vyskočí, že mi chce pomáhat dál, že není unavená. „Tak dobře, jestli myslí, že si nepotřebuješ odpočinout, můžeme to dodělat společně.“ Řeknu a jetě dalí hodinu třídíme pokébally, greatbally, ultra bally, masterbally, dream bally a spousta dalších. Už toho mám opravdu dost a pokébally tady ještě jsou. A jeden pokémon už se asi v ballu nudil, protože z něj vylezl. Před námi najednou stál pidgey. A jednu nohu měl obvázanou. „Vrať se zpátky do pokéballu.“ Řeknu, vezmu jeho pokéball a chci ho vrátit, ale pidgey se vemožně vyhýbá tomu, abych ho vrátila. Fennekin na něj zavolá: „Nezdržuj.“ Pidgey ale na ní použije klovavý útok a zasáhne ji. „Fennekin!“ zavolám a rozběhnu se za ní. Ta ale vstane dřív, než se tam dostanu: „Tak ty mě vyzíváš jo?“ Prskne na jeho štěbetání, zřejmě ji docela naštval. „Ne, ale do pokéballu nechci, nudím se, chci někam jít se svým trenérem.“ „Ten tady není.“ „No a? Chci s ním někam jít.“ „Promiň, ale nejde to. Zaprvé nevím, kdo je tvůj trenér, za druhé má zřejmě něco s nohou.“ „Mám křídla a kdo je můj trenér víš.“ „Nevím kdo a nevím ani kde je, tak se vrať.“ „Tak jdu sám.“ „To nemůžeš.“ „Můžu.“ Řekne a rozletí se pryč z místnosti. „Fennekin, zastav ho.“ Fennekin mu skočí do cesty a on do ní narazí. „Díky Fennekin, vrať se.“ Teď už se mi podaří ho vrátit. Jeho pokéball postavím stranou. „Pojď, doděláme to.“ Fennekin kývne a konečně to po další asi hodině doděláme.  Pohlédnu na posledních šest pokéballů. Jsou na nich cedulky: „Lapras, Vaporeon, Braixen, Lycanrock, Buneary, Chikorita. Pokébally odnesu do přísluných poliček a konečně máme hotovo.

2 Marry Marry | 7. dubna 2018 v 19:00 | Reagovat

[1]: Dobrá práce. Sestra Joy ti je vděčná a s radostí ti předá 400 LK, 3x Oran Berry a 1x Poké Ball

3 Janet Janet | 7. dubna 2018 v 19:24 | Reagovat

Poděkuji a odejdu

4 Miki Miki | 2. června 2018 v 0:10 | Reagovat

2. Pomoz společně s Pichu, Pikachu a Raichu uspořádat nějakou párty pro pokémony v Daycare. Vedoucí už o všem vědí, jenom se čeká na někoho, kdo by pomohl.

Byla jsem na procházce bylo krásně pod mrakem a venku se dalo být.Po nějaké době jsem se dostala i do města.Procházela jsem kolem brigádního střediska. "Hmm nějaký peníze by se hodili"řekla jsem si a zašla jsem dovnitř.Oba úkoly se mi celkem zamlouvali,ale vybrala jsem si jen jeden: 2. Pomoz společně s Pichu, Pikachu a Raichu uspořádat nějakou párty pro pokémony v Daycare. Vedoucí už o všem vědí, jenom se čeká na někoho, kdo by pomohl.Ryoutovi jsem šla říct, že bych tento úkol brala.Ten mě zavedl do Daycare"Je to v tvých rukou"usmál se Ryouta a odešel.Vedoucí si mě okamžitě všiml a přispěchal ke mě."Dobrý den jsem Miki a jdu Vám pomoct s tou párty"řekla jsem trochu i potišeji páč jsem nechtěla aby to ostatní pokémoni slyšeli pokud to mělo být překvapení."Rád Vás poznávám Miki těšíme se na Vaši spolupráci"řekl mile a zavedl mě za Pichu, Pikachu a Raichu,kteří to chtějí uspořádat.Seděli si tam v kroužku a tak jsem si k nim přisedla."Ahojky jdu vám pomoci s tou párty"usmála jsem se na ně.Pichu byl šťastný, že jim někdo přišel pomoct a skočil mi přímo do klína.Musela jsem se zasmát a pohladila ho"Tak jo hoši máte nějaký představy jak tu párty udělat?"podívala jsem se na ně.Pichu se přihlásil jako ve škole byl tak roztomilý, jsem na něj kývla na náznak ať spustí co má na srdci. "Chtěl bych nějaké zábavné hry a malování a tak"hned spustil tak rychle, že jsem měla co dělat abych to všecko stihla od něj pobrat."Pro ty menší pokemony by určitě nebylo od věci uspořádat nějaké loutkové divadlo"navrhl Pikachu.Pak jsem se podívala na Raichu pořád se k ničemu nevyjadřoval."A co ty máš nějaký návrh?"koukla jsem na Raichu."No tady kamarádi vyjmenovali snad vše"pousmál se ."Dobrá tedy skočím do obchodu koupit pár věcí a můžeme se na to vrhnout"položím Pichu z klína zpátky na zem.
Během hodinky jsem se vrátila zpátky s plnýma taškama.Všichni pokemoni krom Pichu,Pikachu a Raichu byli na procházce do přírody a při cestě zpět se zastaví na hřišti kde chvilku taky stráví."Tak jo hoši když jsou všichni pryč můžeme se pustit do práce"řekla jsem povzbudivě"Jo a mám překvápko.."na chvilku sem se odmlčela a z jedné velké tašky jsem vytáhla piňatu."Mám pro vás piňatu jednu větší  pro starší pokemony a jednu menší pro mladší pokémony"jakmile jsem to dořekla všem třem se rozzářili očička zvláště Pichu.
Všechny věci jsme dotáhli na velkou zahradu a začali jsme s přípravami.Raichu vynášel z budovy židle ven na loutkové divadlo i ke stolům na občerstvení.Pikachu tvořil postavičky na loutkové divadlo.Pichu kreslil rekvizity na divadlo.No a já sem měla na starost to všechno ostatní.Nejprve jsem nafoukla pár balónků na výzdobu,potom jsem ozdobila pár kelímků které by se mohli nosit jako kloboučky.Byla na řadě venkovní výzdoba, jelikož jsem toho měla ještě hodně tak jsem ty menší věci svěřila Pichu,který byl moc rád, že může pomoci.Řekla jsem to i Pikachu a Raichu až to budou mít aby pomohli Pichu s většími věcmi jako vyvěsit balónky.
Mezitím jsem připravovala různé hry jako skákání v pytli,turnaj v mewtwo nezlob se a mnoho dalších her.Udělalo se dost stanovišť a nakonec se vyvěsila piňata jedna výš a druhá níž.Už se dokončovali všechny přípravy a pokemoni s vedoucím už se pomalu vraceli.Pichu nenápadně vykoukl aby zjistil jak daleko jsou a byli už jen pár metrů od místa."Už jdou"houkl Pichu a já pustila párty hudbu.
Skupinka vrkočila na zahradu kam je vedoucí zavedl a všichni začali radostí skákat.Sám pan vedoucí taky valil oči nic podobného snad ani nečekal."Páni jak jste to dokázala"koukal na mě jak z jara"No coby chce to jen dobře si to zorganizovat a mít dobré pomocníky"mrkna jsem na Pichu,Pikachu a Raichu."Dobrá práce hoši"skrčila jsem se aby jsme si všichni mohli plácnout.Rozdali se párty kloboučky vyrobené z kelímků a oslava mohla začít.
Všichni se rozprchli po celé zahradě.Jedna skupinka šla ke skoku v pytli, další zase k turnaji mewtwo nezlob se, jiní zase si malovat na hrníčky a další zábavné aktivity.Po nějaké té hodince jsme s vedoucím zahráli loutkové divadlo o statečném  Pikachuovi, který zachránil Laprasí ostrov před strašným zlouduchem Noibatem.Představení se pokemonům moc líbilo a hned potom se vyhlásili výsledky turnaje s mewtwo nezlob se.Na prvním místě se umístila Shinx,na druhém místě Pikachu,na třetím místě chimchar a na posledním místě piplup.Po vyhlášení se dalo občerstvení, které bylo pěkně přopravené a na konec se šlo na piňaty.Za menší pokemony se vybral Pichu,který byl moc rád že může sestřelit piňatu dolů.Pálka Pichu sice pomalu převažovala na druhou stranu,ale nakonec na třetí pokus se podařilo sestřelit piňatu dolů.Sladkosti které z ni vypadali se posbírali do pytlíčků aby se nepletly pro druhou piňatu.Malý pokemoni byli tak nadšeni, že se hned pustili do sladkostí ani nepočlai na druhou skupinku.Za větší pokemony se vybrala Purrloin.Purrloin se to povedlo hned na poprvé a všichni se vrhli na sladkosti.Jak vedoucí viděl, že se pokemoni nedokážou ovládat za chvilku jim ty sladkosti sebral a zabavil jen pro jejich dobro , aby jim z toho nebylo špatně.
Oslava se moc vyvedla a vedoucí mi poděkoval za úžasnou oslavu.Sám byl ohromený jakou práci jsem odvedla za pomoci Pichu,Pikachu a Raichu.Ještě chvilku sem si s pokemony hrála a potom jsem šla domů byla jsem úplně vyřízená.

5 Marry Marry | 2. června 2018 v 19:49 | Reagovat

[4]: Párty se povedla a bavila všechny, kteří na ní dorazili. Vedoucí Daycare ti s poděkováním podá 200 LK a balíček lávových koláčků.

6 Miki Miki | 2. června 2018 v 20:45 | Reagovat

[4]: převzala jsem si odměnu,poděkovala jsem a odešla

7 Laramie Laramie | 17. července 2018 v 1:36 | Reagovat

4. Pokémoní středisko má veliké problémy. Poslední dobou tam chodí moc trenérů s pokémony, ať už na kontrolu, nebo zranění. Sestra Joy a její personál to vůbec nestíhají. Pomoz jim tím, že se budeš starat o zdravé pokémony tak, že je budeš brát do zadní části střediska k Audinovi a Ampharos, které se tam o to starají. Sestra Joy potom bude mít čas na pokémony, kterým něco opravdu je.

Došla jsem do města, vydala jsem se rovnou k brigádovému centru. Bylo to jedno z míst ke kterým jsem znala přesnou cestu. Sice jsem si tam nikdy žádnou úlohu nezabrala, ale procházela jsem tudy prakticky pokaždé když jsem přišla do města z nějaké procházky nebo tak. Vešla jsem do budovy,bylo tam tepleji než venku, klidně bych zde i pár hodin zůstala, ale jsem tu z jiného důvodu. Podržela jsem dveře Kaspianovi který se šoural kousek na mnou. Poté se mi představil Ryouta. Byla jsem lehce zmatená jeho jménem, nikdy jsem žádné takové před tím neslyšela, snad jej nezapomenu. Po mírném zamyšlení jsem přešla k seznamu s aktuálními brigádami. Chtěla jsem z toho rovnou vytěžit co nejvíc a proto jsem vybrala tu za kterou dostanu největší odměnu abych sem nemusela za chvilku chodit znova. Došla jsem potom zpátky... k vedoucímu toho střediska a řekla jsem: „Takže jsem si vybrala číslo 4.“ Výmluvně jsem se usmála. „Dobře,“ řekl, „to je ta v pokémoním středisku, že?“ „Jo,“ řekla jsem nervózně. Chlapík se usmál a začal mi vysvětlovat kam mám jít. Když byl s vysvětlováním hotov jenom dodal: „Nepochybně jsi už ve středisku byla, ale kdyby tak se vysvětlení hodí.“ „Děkuju,“ řekla jsem energicky a vyrazila jsem ze dveří. Cesta do střediska odtud nebyla moc daleko. Párkrát doleva, párkrát doprava, párkrát rovně... a párkrát zpátky když trefíte špatnou uličku. Každopádně jsem právě před tím střediskem stála. Vzdychla jsem a otevřela dveře. Na to kolik bylo hodin tu byl celkem chaos. „Ty budeš ta výpomoc že?“ ozval se lehce unavený hlas Joy. Otočila jsem se abych se ujistila že mluví opravdu na mě a pak jsem odpověděla: „Jo, to jsem já.“ „Výborně,“ zaradovala se Joy a naznačila mi ať přijdu blíž, „rovnou ti tady předám tohohle Swablu.“ Joy mi podala Swablu a já jsem mu věnovala lehce zděšený pohled: „A kam s ním?“ „Dozadu, nečetla sis na seznamu brigád instrukce?“ zeptala se lehce netrpělivě, „ah, možná myslíš kudy přesně, tady Audino tě nasměruje.“ Věnovala jsem letmý pohled Audinovi který v rukou držel pár poké ballů a čekal až budu připravená jít. „Tak můžeme jít?“ řekla jsem nervózně, na což mi Audino přikývl a rozešel se zadními dveřmi někam dozadu. Hned jsem jej následovala. Vždycky mne zajímalo jak to za těmito dveřmi vypadá, ale nebylo to nic extra. Na proti nám se objevila Ampharos která nesla zpátky Trapinch. Vyměnili si s Audinem pohled a oba přidali do kroku akorát do jiných stran. To spustilo řetězovou reakci že jsem musela taky zrychlit a se mnou musel zrychlit i Kaspian. Swablu se lehce polekal a pokusil se mi vymanit z náruče, ale nepustila jsem jej. Pak jsme konečně došli tam kam jsme měli. Audino položil poké bally na poličku a začal se věnovat Swabluovi. Brala jsem to jako pokyn k tomu že se mám vrátit, ale lehce mne děsila jedna věc: „Ty nepůjdeš zpátky se mnou?“ Audino jen tiše zavrtěl hlavou a já jsem se lehce zděsila. Nakonec jsem se jenom otočila a vracela se cestou zpátky. Chodba byla dost tichá a ponurá noční atmosféra mi proti strach nijak nepomáhala. Po chvilce jsem uslyšela kroky, které se začali blížit ke mě. Vyděšeně jsem se zastavila a zakryla si oči. Když jsem si oči opět odkryla koukala se na mě nechápavým pohledem Ampharos s Mudkipem v rukách. Byla jsem ráda že jsem ji potkala, protože mne to minimálně ujišťovalo o tom že jdu správně. Zvedla jsem ruku na pozdrav a rozběhla se po chodbě. Málem jsem se srazila s Joy, která se po mně už sháněla. „Tady,“ řekla a podala mi Caterpie a Weedle. Přišlo mi vtipné že mi dala dva housenkovité pokémony. Rozběhla jsem se po chodbě zpátky. Tentokrát už jsem naštěstí neměla strach, ale zase jsme nepotkala ani Ampharos ani Audina což mne nijak nepotěšilo. Nakonec jsem dorazila tam kam jsem chtěla. Podala jsem Weedle a Caterpie Audinovi a Ampharos mi podala Mudkipa, nějaký poké ball a toho Swablu co jsem nesla na začátku. Poké ball jsem podala Poppiliovi abych neměla tak moc plné ruce. Doufala jsem že s tím bude opatrný a nebude s ním žonglovat nebo tak něco. Vyrazila jsem zpátky do haly k Joy. Ta původně nekonečná cesta už ubíhala hodně rychle. Poppilio naštěstí i s s cizím poké ballem je stále schopen otevřít dveře takže jsme bez problémů předali Joy všechno co jsme právě nesili. Chvíli jsem dokonce byla bez práce dokud nepřišel jeden trenér s s Marillem a já jsem ho musela odnést zpátky dozadu. Kaspian vesele poskakoval za mnou, ale já tak veselá nebyla. Nikdo mi neřekl že ta práce bude tak namáhavá pro mé svaly na rukách! Předala jsem Ampharos Marilla a ta mi to oplatila tou Caterpie a Weedle z mojí předchozí cesty. Když jsem běžela zpátky po chodbě Caterpie začala vypadat smutně tak jsem ještě do kroku přidala aby byla u svého trenéra co nejrychleji co mě asi stálo pravou plíci. Udýchaně jsem doběhla k Joy, předala jí pokémony a pokusila jsem se popadnout dech. Joy mi ale hned podala Houndour se kterou jsem se měla vydat zpátky. Houndour se netvářila zrovna přátelsky a proto jsem to chtěla mít rychle za sebou. Asi ve čtvrtině cesty mne kousla do ruky na výraz protestu, ale já jsem ji ani tak nepustila. Ahh, práce "pracovníka" střediska je tak namáhavá. Naštěstí jsem za chvíli předala Houndour Audinovi a vzala jsem si zpátky Marilla. Byl po té Houndor úžasné uvolnění, i když nebyl o moc lehčí. Doufala jsem že už nebudu mít moc dalších pokémonů co bych měla vzít tam a zpátky. Když jsem došla k Joy v hale bylo ještě několik lidí, ale více mne zaujal pokémon kterého mi Joy předala. Byl to shiny Eevee. Když jsem byla na cestě zpátky k Audinovi a Ampharos vzpomněla jsem si na Thunder stone který jsem měla v kapse. Kdybych měla nějakou Eevee, ráda bych na ní ten Thunderstone využila, i když z eevolucí mám nejradši Vaporeona. I přes moje zasněné sledování Eeveeho v mích rukách jsem dokázala dorazit zpátky tam kam jsem měla. Ampharos mi předala Houndour která se pokoušela vymanit z jejího sevření. Můj nadšený výraz mi z tváře při tom pohledu zmizel, ale vzala jsem si Houndour do rukou tak abych přišla k újmě co nejméně. Ušla jsem pár kroků a Houndour mě kousla do malíčku. Malíček je můj velice citlivý prst takže jsem ji omylem upustila na zem. Naštěstí jsem ji chytla než se vzpamatovala a donesla ji v pořádku zpátky do haly. Tam si Joy převzala Houndour a předala ji jejímu majiteli. Po té mi podala Cubone a pokéball. Poké ball jsem zase podala Kaspianovi a vydali jsme se dozadu. Cubone jako takový mne také vždycky fascinoval, ale Marowak jsem měla radši. U Audina čekal onen shiny Eevee a už se těšil až se vrátí zpátky ke svému pánovi. Předala jsem Amharos Cubone a vzala si Eeveeho. Poppilio také dal Audino poké ball a vydali jsme se zpátky. Cestou jsem dál obdivovala krásu onoho shiny Eevee. Nakonec jsem došla k závěru že by byla škoda dát shiny Eevee Thunder stone, protože shiny Jolteon nevypadá zrovna nejlíp... pokud nemáš HODNĚ rád zelenou barvu.Došla jsem zpátky do haly. Tentokrát tam nebyla Joy ale její Chansey která si převzala Eeveeho a podala mi několik poké ballů. Zarazilo mne že mi dává jen poké bally, ale nijak jsem se nevyptávala a odnesla jsem je zpátky k Audinovi a Ampharos. Od Audina jsem převzala aktuálně spícího Cubonea a předala jí bally. „To už bylo vše?“ zeptala se Ampharos. Pokrčila jsem rameny a vzala několik ballů, které mi dodatečně podal Audino. Otočila jsem se k východu a pomalu procházela zpátky po chodbě do haly. Když jsem tam došla už byla Joy zpátky a před ní stál trenér co čekal na Cubone. Joy jsem předala bally a trenérovi Cubona. Trenér vděčně pokývl hlavou a odešel. Tehdy jsem si oddychla že už je práce hotová, ale pak jsem uslyšela zvuk otevírání dveří. Přišel další trenér se slovy: „Nebude vám vadit když vezmete na kontrolu ještě nás?“ Joy to očividně nevadilo ale já jsem měla chuť zakřičet negativní odpověď doku jsem neuviděla Kaspianův rozzářený výraz. Onen trenér totiž přišel s Brionne a podával ji Joy. Popplio totiž poznal že takhle bude nejspíše vypadat jeho další evoluce. Joy už ji chtěla donést Ampharos sama, ale já jsem ji zadržela se slovy: „Já to udělám, ty si dneska potřebuješ taky odpočinout.“ Kaspianovi se rozzářila tvář ještě víc. Převzala jsem od Joy Brionne a nesla ji dozadu k Ampharos a Audinovi. Popplio si s ní celou cestu tam povídal. Nevypadala zrovna jako nějak výřečný typ, ale na jejím výrazu bylo znát že je ráda že si s ní někdo povídá. Jejich rozprávění pokračovalo i během Audinovi kontroly. Já mohla jenom pobaveně přihlížet Kaspianovu nadšenému výrazu. Řekla jsem si že už počkám dokud ji neprohlídnou abych tam nemusela chodit dvakrát. Cestou zpátky bylo pořád o čem mluvit, Popplia nejvíce zajímalo všechno ohledně evoluce a míst které navštívila, ale ohledně některých věcí raději mluvit nechtěla. Když jsme dorazili do haly Brionnin třenér už tam netrpělivě čekal. Pustila jsem Brionne na zem, aby došla ke svému pánovi. Kaspian jí zamával na rozloučenou a sledoval dokud nezmizela za dveřmi. Vzniklé ticho prolomila Joy která řekla: „Myslím že nikdo další už nepřijde.“ Usmála jsem se. Doufala jsem že jsem odvedla dobrou práci a že jsem nerozbila nebo neztratila nějaký poké ball když jsem je přenášela tam a zpátky. Čekala jsem na Joy, jestli mi něco řekne nebo mne za něco pokárá.

(Dneska jsem zjistila že je to Popplio a ne Poppilio... žiju ve lži :c)
(PS: absolutně nevím jak to zakončit xD)

8 Marry Marry | 17. července 2018 v 9:08 | Reagovat

[7]: Práci si odvedla úžasně. Sestra Joy si všimla, že jsi celá udýchaná a uběhaná a proto tě poslala s Audinem do relaxační místnosti, kde udělal tobě a Kaspianovi příjemnou masáž. Když jsi odcházela, podala ti 500 LK a Heal Ball.

(Já jsem si dřív myslela že je to Poppilo.. xDD)

9 Laramie Laramie | 17. července 2018 v 10:51 | Reagovat

[8]: Za všechno jsem poděkovala a odešla.

(Úplně původně jsem psala Poppilopo... je to složitej název xD)

10 Laramie Laramie | 26. července 2018 v 19:18 | Reagovat

5. V plavecké hale se chystá celodenní karaoke párty. Pomoz jim s přípravou! Budeš moct vybírat a připravovat jídlo, pití, dokonce i vybírat hudbu! Pokud pomůžeš, tak budeš mít vstupenku na párty zdarma. Budeš si moct užívat a nebo být DJ! A nebo rovnou oboje!

Vešla jsem do dveří brigádového centra. Už odtud jsem rozpoznala známý obličej...ahem... toho člověka co mne tu minule přivítal. „Čau!“ pozdravil mne, „neviděli jsme se už- ty si tu už byla že? Takže kvůli čemu jsi tu tentokrát?“ Věnovala jsem letmý pohled seznamu s úkoly a pak jsem řekla: „Číslo 5.“ Chlapík energeticky zareagoval: „Dobře, kde je plavecká hala víte?“ „Jasně!“ odvětila jsem. „Dobře, já si tě napíšu,“ odpověděl onen člověk a přešel k zápisníku za pultem. Mezi tím jsem já vyrazila ze dveří a vydala se k plavecké hale.
Když jsme tam dorazili zaslechla jsem ránu...zase meteority...nic neobvyklého...ale snad nerozbijou bazén. Vešli jsem dovnitř. Byla jsem ráda že už tam byly a židle protože to by se mi nechtělo nosit. Napadlo mne že vypustím ještě Salandit a Rockruffa aby taky pomohli a tak jsem je přivolala. „Jsme tu dneskajako výpomoc tak bych chtěla aby jste se taky zapojili,“ řekla jsem jim s nadšeným výrazem ve tváři. Kaspian se očividně těšil hlavě na závěr kde jsem mu slíbila že bude zpívat, ale například Salandit tak nadšeně nevypadla. Tehdy jsem zezadu uslyšela hlas nějaké osoby: „Ty jsi ta výpomoc že? Půjdeš rozdat kelímky?“ „Jasně,“ řekla jsem energicky a převzala si kelímky. Ke každému místu k sezení jsem dala jeden, a ty co zbyly jsem nechala na pultu pro hosty kteří si nebudou mít kde sednout. Potom se vynořila jakási dívka ze skladu a nesla flašky s pitím. „Jsou tam ještě nějaké?“ zeptala jsem se jí. Dívka se zamyslela a pak řekla: „Jo, ale vezmi jenom od každého druhu jednu -jako já- a zbytek už tam nech.“ Přikývla jsem a vydala jsem se dolů po schodech. Jsem velice zbrklý člověk tak není divu že jsem z těch schodů spadla, naštěstí pouze asi ze třetího. „Au,“ zaprotestovala jsem ještě ležíc na zemi. Zvedla jsem se, oprášila si košili a začala jsem vybírat lahve. Bylo tam asi šest různých druhů pití, takže šest flašek plných flašek které se musí vynést nahoru. Chvilku jsem přemýšlela jak to udělat co nejefektivněji tak jsem vzala tři s plánem že až je odnesu tak se pro zbytek vrátím. Vybrala jsem jednu flašku od každého druhu a vysunula vyndala ji z balíku abych věděl, která druh ještě nemám. Vzala jsem do náruče a začala se s nimi škrábat nahoru po schodech. Najednou se celá cesta zdála delší dokud jsem nedosáhla konce. Položila jsem flašky k pultu. Kaspian se Salandit a Rockruffem zatím vybrali hudbu. Vždycky vybrala jednu Salandit, pak Rockruff a pak Kaspian a vypadali že je to baví. Já jsem dál na nic nečekala a vydala jsem se pro další flašky.
Když jsem se vrátila zdola s flaškami a opět je položila k pultu zsvolal na mne energetický hlas: „Tak, teď musíme rozdělit jídlo na stoly.“ Podívala jsem se na tašku, kterou muž nesl v ruce. Bylo v ní několik balíčků brambůrek a sladkostí. Viděla jsem že se při tom pohledu Kaspianovi rozzářil pohled. Usmála jsem se a řekla: „A jak je mám rozdělit?“ „Vidíš to rozdělení stolů?“ zeptal se mne chlapík, „na každém rozdělu jednoho stolu od dalšího polož jeden balíček chipsů a dva balíčky bonbónů, ale vždycky od každého druhu jeden.“ Přikývla jsem na souhlas že rozumím a převzala jsem si tašku. Byla lehčí než vypadala. Přesunula jsem se k prvnímu 'sou-stolí' a položila na přelom jeden balíček brambůrků a dva sladkostí. Tak jsem pokračovala ještě několik minut dokud mi nedošli přelomy stolů. V rukách mi zbyly tři balíčky sladkostí a jeden balíček chipsů. Lákalo mne si je nechat, ale radši jsem je položila na pult. Přemýšlela jsem nad tím co by se tu ještě dalo udělat, ale pak mne zavolal ten muž co mne na začátku přivítal: „Pojď nám pomoct donést stůl!“ Chvíli jsem si říkala... 'další stůl? nemáme dost chipsů!' ale pak my došlo která stůl myslí. Byl to stůl na kterém budou všechny komponenty pro DJ. Neměla jsem nikdy moc velkou sílu v rukách, ale nějaký záhadným způsobem jsme společnými silami stolek dopravili na místo určení. Zatleskala jsem jako bych si chtěla oprášit ruce a pokračovala ve své práci. Společně jsme ještě přinesli tu technickou část. Můj největší problém asi byl to zapojit do správných zásuvek protože některé dráty jsou dost dlouhé aby dosály dál než byly zapojeny ale pak jsou ty ty krátké, které patří do těch zásuvek v kterých již je něco zapojené. Naštěstí mne zachránila nějaká dobrá duše co přinesla prodlužovačku.
Dál už jsme neměli co chystat, pouze jsme čekali na příchod hostů. Poslední věc, kterou kdokoliv pracovně udělal bylo to, že mi dali zdarma vstupenku.
Po příchodu prvních deseti hostů již začali hrát. Jako první pouštěli Salanditinu písničku... nebo to bylo spíše znát na jejím výrazu. Nedokázala jsem však píseň nijak pojmenovat. Nejdřív chtěla zkusit hrát sama Salandit, ale pak to vzdala a přenechala DJ pult někomu zkušenějšímu. Já sama jsem DJ být nechtěla protože je tam na mě moc čudlíků a tak. Potom přišla na řadu Rockruffova píseň...Imagne dragons -Monster. Prozradil ho potutelný úsměv a provinilé rozhlížení kolem. Mě samotné vyhovovalo si jen tak "tančit" kolem stolů zatím bez jakéhokoliv jiného tancujícího člověka kolem. Když písnička skončila začala pravděpodobně Brionnova písnička, Centuries od Fall out boy. Od toho momentu jsem naznala dojmu že jdou písně popořadě. Dokonce jsem slyšela že Kaspian zpívá, nejspíše přes dobu příprav měl čas se naučit některé texty.
Tak bych mohla pokračovat dál a dál jak jsme tančili, zpívali a dělali blbosti, ale pak přišel zlatý hřeb večera.
V průběhu jedné z písniček za mnou přiběhl Rockruff. „Kaspian mi říkal že ti mám říct až bude hrát písnička, kterou jsem vybíral jako poslední...prý má nějaké překvapení či co...“ řekl Rockruff a vrátil se k tanci. Došlo mi téměř hned co tím překvapením bylo myšlené. Nejprve jsem zašla k DJ stolu a domluvila jsem si s ním svůj plán. DJ přikývl na souhlas a pokračoval v pouštění Rockruffovi písničky. Začala jsem hledat Kaspiana, ale on dříve našel mne. „Zařídila jsem to,“ usmála jsem se na něj. „Vážně?!“ zeptal se nadšeně Kaspian, „to je super!“ Došli jsme zpátky k DJ pultu a počkali jsme až dozní Rockruffova písnička. Tehdy jsem si vzala do ruky mikrofon. „Raz, dva, raz, dva... je mě slyšet?“ zeptala jsem se na čež mi přihlížející přikývli. „Dobře,“ odvětila jsem, „dámy, pánové...pokémoni, přichází zakončení večera! Znám jednoho pokémona který by chtěl zpívat a doufám že mu dáte příležitost... Kaspiane do toho!“ A ukázala jsem na Kaspiana, který už stál na výstupku zvaném 'pódium'. Vypadal lehce nervózně, není nejlehčí zpívat na pódiu před ŽIVÝMI lidmi, znám to je to děs. Když začala směrem od DJ znít předehra písničky It's Over, Isn't It (z jednoho mého oblíbeného seriálu :3) Brionne znervózněl ještě víc. Naznačila jsem mu aby se koukal jen na mě a on jen lehce pokývl hlavou a začal zpívat první tóny písně. Nejdříve byl ještě z rytmu kvůli nervozitě, ale tak se začátkem druhé sloky přešel. Fascinovalo mne jak rychle se dokázal naučit text. U vyšších tónů stále kolísal, ale za chvíli se jeho hlas srovnal.
Hudba dohrála a lidé kolem začali tleskat. Kaspian se uklonil. Připadala jsem si jako kdybych byla koordinátor a představovala svoje číslo, až na to že za mě Brionne odvedl všechnu práci.
Chvíli po dohrání poslední písně všichni dopili a dojedli a začali se rozcházet. V ten moment jsem zašla k pultu kde se nalívalo pití a zeptala jsem se: „Mám vám ještě nějak pomoct? Třeba to uklidit nebo tak?“

11 Marry Marry | 26. července 2018 v 19:54 | Reagovat

[10]: ,,Už si můžeš odpočinout, odvedla jsi se svými pokémony práce až až. Děkujeme moc za výpomoc, moc si toho vážíme," usmála se vedoucí a podala ti 400 LK. Práce byla odvedena výborně.

12 Laramie Laramie | 26. července 2018 v 20:43 | Reagovat

[11]: „Děkuju,“ řekla jsem, převzala odměnu a odešla.

13 Kieran Kieran | 28. července 2018 v 17:46 | Reagovat

1. "Vyraz do přírody a pomoz dívce jménem Megumi s kreslením všech pokémonů, na které narazíte. Papír a tužku si nemusíte shánět, Megumi má obojího dost."

V birgádovom stredisku, potom, čo som sa zoznámil s Ryoutom, som ihneď šiel k hologramu s brigádami, aby som si nejakú vybral. Predsa len, nemohol som sa chváliť veľkým množstvom peňazí v mojej peňaženke. Spolu s Turtwig sme chvíľu študovali hologram s brigádami.
"Vyzerá to, že je tam iba jedna brigáda," poznamenala ticho Lauren.
"Hm..." Chvíľu som premýšľal. Kreslenie Pokémonov? Len za to dostaneme 100 LK a ešte k tomu nejaký predmet?
"Tak čo, berieme to?" Lauren presunula spýtavý pohľad z hologramu na mňa.
"Jasné," pokrčil som plecami. "Myslím, že je to dosť výhodné."
Našli sme Ryoutu a ja som mu povedal, že prijímam brigádu s kreslením Pokémonov. Ryouta prikývol, a povedal, aby sme ešte chvíľu počkali. Musel ešte zavolať Megumi, dievčaťu, ktoré potrebovalo našu pomoc, aby si nás sem prišlo vyzdvihnúť.
Po niekoľkých minútach Ryouta prišiel a po jeho boku kráčalo dievča s množstvom papierov v jednej ruke, veľkým batohom na chrbte a oblečením zamazaným od farieb. široko sa na mňa a Lauren usmievala.
"Vy ste tí dvaja, ktorí mi majú pomôcť s kreslením? Ja som Lauren, teší ma," nadšene spustila.
"Kieran," neutrálne som sa predstavil, "a toto je Lauren," ukázal som na Turtwig.
"No, tak na čo čakáme? Dajme sa do kreslenia, uvidíte, aká to bude zábava!"
V mojich rukách pristála kopa papierov a na nich niekoľko farebných pasteliek. Zmätene som zažmurkal a pozrel som sa na Lauren, potom na Megumi. Tá však už bola na ceste preč z brigádového strediska a tak som sa s náručou plnou potrieb na kreslenie rozbehol za ňou. Lauren uháňala hneď vedľa mňa.
Megumi nás zaviedla do lesa niekde za mestom. Ešte nikdy som v tomto lese nebol, a tak som si všetko detailne prezeral. Megumi šla kúsok predomnou. Zrazu prudko zastavila a ja som do nej nechtiac narazil, takže mi všetko z rúk popadalo na zem. Našťastie, Lauren mi pomohla to pozbierať.
"Dúfam, že v kreslení nie si tak nešikovný," s úškrnom sa ku mne otočila Megumi. "Musíme si to nejak okoreniť, to znamená, že si dáme súťaž v kreslení. Kto nakreslí viac Pokémonov... Hm... Je skrátka lepší umelec!" sebavedomo sa zasmiala.
V kreslení som síce nebol žiadny majster, ale nerád som prehrával. Preto som úsmev Megumi opätoval a s výzvou som súhlasil. Ani som sa nestihol spamätať a Megumi zmizla niekde v lese, asi aby si hľadala prvé obete... Ehm, predlohy.
"Ja taký problém našťastie nemusím riešiť, Lauren, prvú nakreslím teba," zažiaril som nad svojím skvelým nápadom. "Chvíľu stoj ez pohybu."
Začal som ceruzkou nešikovne kresliť na papier hlavu Turtwig. Onedlho papier skončil skrkvaný na zemi a o nejaký čas ho nasledovali ďalšie. Kým som so svojím umeleckým dielom bol ako-tak spokojný, uplynulo najmenej desať minúť.Utrel som si pot z čela a Lauren sa konečne uvoľnila.
"Ďakujem, si najlepšia," pochválil som Lauren. "Teraz musíme nájsť ďalšieho Pokémona, a to rýchlo. Megumi musíme poraziť!"
Dal som sa do behu lesom. Pokémona na kreslenie som našiel rýchlejšie, ako som čakal - na tráve pod stromom tvrdo spal Ekans. Skryl som sa za veľký kameň a začal som ho kresliť. Bolo to jednoduchšie, ako kreslenie Turtwig - stačilo dlhé telo a okrúhla hlava. Po dotvorení detailov ako oči a ornamenty na tele som sa od Ekansa potichu vzdialil.
Niekoľko minút som prehľadával les, no nepodarilo sa mi nájsť žiadneho iného Pokémona. Sklamane som sa posadil do trávy.
"Teraz určite s Megumi prehrám," nahnevane som zavrčal. Lauren sa ma dotkla nosom, a keď mala moju pozornosť, ukázala do korún stromov.Pozrel som sa hore a potlačil som radostný výkrik. Visel nad nami spiaci Zubat.
Na papier som rýchlo načmáral konár stromu a pridal som obrys Zubata. Pridal som špicaté zuby, dva chvosty a zložené krídla a obrázok bol hotový. Obrázok bol hotový behom chvíle a s Turtwig sme sa vydali ďalej.
Narazili sme na jazierko, kde sa mi podarilo nakresliť Goldeen skákajúcu z vody, i keď som mal trochu problém s kreslením jej plutiev. Preto mi to trvalo trochu dlhšie. Od jazierka sme prešli na lúku, kde našťastie pobiehalo mnoho Pokémonov.
Ako prvého som nakreslil Spinaraka - kruh s ôsmimi nožičkami uprostred pavučiny - spleti čiar. Ďalšou predlohou mi bol Leafeon, ktorý stál prostred lúky a uprene sledoval mňa s Lauren. Vyzeralo to, že vie, že ho kreslím, a tak sa ani nepohol. Na jeho kresbe som si musel dať viac záležať, pretože nebola tak jednoduchá ako napríklad kresba Ekansa. Keď som bol skoro hotový, niekde v lese za nami praskla vetvička.
Leafeon utiekol a my s Lauren sme sa rýchlo otočili smerom k lesu. Spomedzi stromov vybehol zúrivý Tauros. Rútil sa priamo na lúku - inak povedané, na nás s Lauren.
Moja prvý myšlienka bola nakresliť ho, no uvedomil som si, aká hlúposť ma napadla. Lauren sa rozbehla preč ako prvá a ja som ju bez námietok nasledoval. Taurosa sme striasli po niekoľkých minútach rýchleho behu. Oprel som sa rukou o strom a rýchlo som dýchal.
"Ten tréning fyzičky v tréningovej hale sme využili v praxi," zasmial som sa na Lauren.
Ona prikývla a takisto sa ticho zasmiala.
"Hm... Kde je asi Megumi?" rozhliadol som sa okolo seba. "Myslím, že mám kresieb Pokémonov už dosť na to, aby som vyhral."
Ako na zavolanie, neďaleko od nás sa objavila usmievajúca sa Meguzmi s hŕbou obrázkov v rukách.
"Tak čo? Ako sa vám dvom darilo?"
Bez slova som jej ukázal všetky svoje umelecké diela. Megumi vypleštila oči a začala sa smiať. Zamračil som sa na ňu.
"čo je ti tak smiešne?"
"Teda... Horšie nakreslené obrázky som ešte nevidela," smiala sa Megumi.
Pretočil som očami. "Akoby na tom záležalo. Stále som ich nakreslil viac, ako ty-"
Megumi mi ukázala tri svoje obrázky - letiaceho Pidgeotta, Joltika na kmeni stromu a Poochyenu vo vysokej tráve. Na rozdiel od mojich obrázkov kreslených len obyčajnou ceruzkou, Megumine obrázky boli vytieňované, farebné a detailné.
"Fajn, musím uznať, že si asi vyhrala... Tie obrázky sú dosť pekné," priznal som, stále zamračený.
Megumi si odomňa vzala moje kresby.
"Myslím, že tieto sa mi budú hodiť aspoň na niečo... Možno len ako odstrašujúci príklad," zasmiala sa.
"Som rád, že ti moje obrázky pomôžu aspoň v niečom," pokrčil som plecami.
"No, vidím, že už sa nemôžeš dočkať svojej odmeny, a i keď mám mnoho rôznych vlastností, nerada ľudí oberám o čas."
Zbystril som pozornosť a čakal som na svoju odmenu za vytvorenie niekoľkých umeleckých diel.

14 Marry Marry | 3. srpna 2018 v 17:38 | Reagovat

[13]: Práce byla odvedena výborně, Megumi z vás měla dobrou radost a hlavně se jí líbily tvé umělecké výkony. Na konci ti předala 100 LK a 1x Everstone.

15 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 16. srpna 2018 v 10:53 | Reagovat

1. "V Daycare mají Serperiora, který je velmi smutný proto, protože se jeho trenér už delší dobu nevrátil. Nejspíše je na něm velmi zafixovaný a nemůže bez něj delší dobu vydržet. Zkus Serperiora nějak zabavit a rozveselit. Také mu můžeš zkusit najít nějaké kamarády, aby mu čas v Daycare utíkal rychleji."

Společně s pokémony a novým vajíčkem jsem vyrazil na brigády. "Tak, jsme tady." řekl jsem po chvíli a ukázal na velkou budovu. Vešli jsme dovnitř a zamířili k nástěnce. Měli jen dvě, ale co, lepší než nic. Irene se zalíbila brigáda se Serperiorem, takže jsme neváhali a zamířili tam. V Daycare bylo celkem rušno, takže mě vedoucí jen poslala za Serperiorem a už šla někam odběhnout. Pokrčil jsem rameny a šel tam. Serperior vypadal na pokraji sil. Sklíčený ležel na zemi, plný slz. Instinkt mi řekl okamžitě k němu běžet, ale já ho nechtěl vyplašit, tak jsem opatrně malými krůčky došel až k němu, mí Pokémoni za mnou. "Ahoj, Serperiore." řekl jsem klidně a Serperior se hned vyplašil. "Ne ne, mě se nemusíš bát, jsem tu, abych ti pomohl. Jsem Peter a přišel jsem ti tu dělat společnost, než se tvůj trenér vrátí. A ano, všechno o tobě vím." řekl jsem na začátek a pousmál jsem se, ať má pocit klidu. "A tohle jsou mí Pokémoni. Irene je můj startér, shodou okolností stejný druh jako ty." Irene se uklonila. "Morph byl můj první chycený Pokémon. Je to takový samotář, ale už jsme ho dokázali trochu rozmluvit a je s námi dobrý kamarád." Morph se zatočil dokola, což nevím, k čemu bylo, ale asi jako pozdrav. "Tohle je Charlotte." ukázal jsem na malou třešiňku vedle sebe. "Je to taková malá roztomilá Pokémoní slečna, kterou jsme také chytili. Ale má nás celkem ráda, viď Charlotte?" Charlotte vesele přikývla. Poté jsem vytáhl vajíčko z batohu a trochu ho očistil. "A tohle je naše vajíčko. Dostal jsem ho teprve před pár hodinami, ale už teď se mi líbí. Bylo mi přikázáno se o něj hezky starat, takže vydrž moment." řekl jsem Serperiorovi a vytáhl jsem z batohu malou deku. Tou jsem vajíčko obalil, ať je hezky v teple. Potom jsem ho opatrně položil do batohu a šel se znovu věnovat Serperiorovi. "Takže, Serpe, jestli ti tak smím říkat, co by jsi chtěl dělat?" Serperior se rozbrečel, prý že chce svého trenéra. "Serpe, on ještě nepřijde. Musíme tady spolu počkat, než přijde." řekl jsem mu a on přikývl. Vzal jsem opět vajíčko z batohu a rozložil ho na zem, opatrně samozřejmě. Trochu jsem ho pohladil a všichni moji Pokémoni roztáli jak ledová kostka v létě. "To je tak roztomiléééé!" řekla Charlotte a málem z toho omdlela. "Nic tak krásného jsem v životě neviděl." řekl Morph s velkým úžasem. "Propána, to je tak fufu!" roztála Irene, jenže potom jsme se zarazili. "Počkat, fufu?" řekl jsem tázavě a Irene jen pokrčila rameny a zasmála se, jako by provedla nějaký trapas. "Irene, netajíš něco doufám?" optal jsem se a Irene zakroutila hlavou. "Dobrá, takže Serpe, líbí se ti vajíčko?" zeptal jsem se a pousmál jsem se. Serp přikývl, ale posmutněl, že to nemůže sdílet se svým trenérem. "To nic, on brzo přijde." povzbudil jsem ho, aby nebyl tak smutný. "Hele, pojďte mi pomoct zahřívat vajíčko." řekl jsem a všichni mí Pokémoni a Serp se nasáčkovali kolem mě a začali vejce zahřívat. "Je to tak... příjemné." řekl konečně něco Serp. "To ano.." dodala Irene. "Asi mě to koplo!" řekla Charlotte a zkutálela se na zem. Potom ale docupitala zpátky. Po chvíli jsme skončili a já vajíčko trochu pohladil, aby se necítilo smutně. Potom jsem ho mírně očistil a položil zpět do deky a do batohu. "Tak, děkuji za pomoc. Co budeme dělat teď?" zeptal jsem se a všichni pokrčili rameny. "Tak co takhle nějaké hry? Třeba kvíz!" všichni přikývli. "Tak jo, otázka #1: Jaký typ je Oshawott?" všichni zvedli ruku, ale Charlotte byla první. "Já vím! Já vím!" jásala. "Vodní!" odpověděla. "Výborně! Otázka #2: Může se Bulbasaur naučit Whirlwind?" Tentokrát zvedl ruku jen Morph. "Nemůže. Je to logicky i nelogicky nemožné." řekl, jako by to věděl už odjakživa. "Skvělé! A poslední otázka: Jaké dva vývoje má Bounsweet? Ano, ty Charlotte." řekl jsem a pousmál jsem se. Pokémoni chvíli dumali, a zvedali ruce. "Aromatisse?" řekla Irene, ale bylo to špatně. "Floette a Florges?" řekl Serp, ale taky špatně. "Nemá vývoje." řekl Morph klidně, jenže to bylo zase špatně. "Necháváte se podat?" všichni přikývli. "Tak jo, jsou to Steenee a Tsareena, mám i fotky." řekl jsem a z batohu jsem opatrně vyndal dvě fotky a podal je Pokémonům. Všichni strašně žasli, ale nejvíc samotná Charlotte. "Já budu takhle velká????" řekla velmi zmateně u fotky s Tsareenou. "To ano, ale ne hned, neboj se." řekl jsem a pousmál jsem se. Potom jsem vzal fotky a dal je do batohu. Vajíčko jsem mírně pohladil a zabalil ještě víc, ať mu není zima. "Co budeme dělat teď? Trenér v nedohlednu..." řekl jsem. Nikdo nevěděl,  co dělat. "No, myslím, že by bylo fajn ukázat vám všem vaše vývoje. Takže Irene, ty víš že Serperior je tvůj poslední vývoj, ale Morphe, ty to nevíš. Tady je fotka Jellicenta, tvého vývoje." řekl jsem a podal jsem mu fotku. Morph se málem vyděsil. "Co to je??? To budu takhle vypadat??? Vždyť je to strašné!" řekl a rozbrečel se. Potom začal letět pryč. "Ne, Morphe!" řekl jsem, rychle jsem vzal batoh a běželi jsme za ním. Trvalo to dlouho, ale našli jsme ho v lese nedaleko, jak brečí u stromu. "Morphe, no tak. Nemusíš se bát, Jellicent je náhodou moc dobrý Pokémon." snažil jsem se ho povzbudit. "Umí silné útoky a všichni ho obdivují, protože si myslí, že je to král." řekl jsem už totální nesmysly, protože jsem se ho snažil dostat k sobě. Což vyšlo, protože letěl zpět ke mně. Objal mě a já jeho. Všichni změkli. Potom jsme šli zpět do Daycare, a co nevidíme! Trenér byl zpátky. Serperior se okamžitě rozběhl a objal ho. "Děkuju, že jste mi ho pohlídali. Jsem voják a musel jsem na misi, tak jsem ho musel někomu dát. Trvalo to dlouho, ale už se mu konečně mohu věnovat." řekl nám mladý muž. "Není zač, pane." řekl jsem a pousmál jsem se. Potom jsem vytáhl vajíčko z batohu, trochu jsem ho objal, ale ne moc, ať nepraskne a společně jsme s Pokémony vyrazili domů, s dobrým pocitem, že jsme pomohli hned dvěma osobám.

16 Marry Marry | 16. srpna 2018 v 11:07 | Reagovat

[15]: Vedoucí Daycare ti poděkovala a dala ti 500 LK

(Vajíčko dostalo + 5 ke všem statům)

17 Janet Janet | 16. srpna 2018 v 15:51 | Reagovat

2. V kavárně chtějí uspořádat karaoke párty. Maidky a číšníci budou oblečení v ale.. je tu problém. Nějací pracovníci si vzali volno a kavárna potřebuje nějaké dobrovolníky, které jim s párty jakkoliv pomohou. A jako jednu z odměn na té párty můžete trávit nějaký čas.
Jdu po městě, směrem k tréninkovému poli, z jedné strany mám Poochyenu a z druhé Braixen, když si všimnu letáku s velkým nápisem: BRIGÁDA. Přijdeme se tam podívat a přečtu to nahlas. „Co vy na to?“ Zeptám se. Obě kývnou, jako že by to zvládly. „No tak jdeme. Trénink neuteče, dáme si ho potom.“ Řeknu a vydáme se do kavárny, kde jsme byli nedávno. Čišníci a Maidky jsou rádi, že jim jdeme pomoci. „No, bylo by potřeba odstěhovat stoly na jednu půlku kavárny, slavnostně je prostřít a na jeden velký stůl připravit spoustu jídla a pití. Jídlo i pití už máme. A potom to tady vyzdobit. Písně už máme vybrané, ale můžete se na to podívat a nějaké tam klidně přidat nebo nějaké odebrat.“ Řeknou nám a my se dáme do práce. Nejdříve přestěhujeme stoly, to uděláme já a Braixen. Naštěstí těch stolů není tolik. Potom vezmeme nové bílé ubrusy, které tady máme připravené a prostřeme je na stoly. Braixen jeden nandá a potom ho hned shodí, když ho rovná, tak jí s tím pomůžu a další už zvládá sama. Poochyeně s tím ze začátku pomáhám, ale potom i ona si najde cestu, jak ho hezky prostřít a prostírá sama. A já také. Na ubrusy potom máme dát ubrousky, ale ty nejdřív musíme složit podle návodu. Skládáme já a Poochyena, protože Braixen to nejde. Ta se pokoušela složit jeden asi deset minut. Potom to vzdala a začala nosit na stoly ty, co jsme já a Poochyena složily. Odnese je vždycky na stůl a když doskládáme ubrousky, už se ani nevejdou na stoly. Ty zatím necháme a jdeme připravovat ten velký stůl. Společně na něj narovnáme ubrus a potom na něj položíme ubrousky a nanosíme spoustu jídla a pití. Perlivé, neperlivé i jemně perlivé limonády, dokonce i vodu, kávu a další pití. Je toho hodně. Braixen a Poochyena v jednu chvíli chtějí vzít stejnou flašku s pitím a jak jí chtějí chytnou obě, flaška spadne na zem. No, naštěstí je zavřená, takže se nerozlije po podlaze. Když Braixen sebere flašku dřív než Poochyena, Poochyena chytne balík chipsů a odnese ho na stůl. A také odnese čokoládu a bonbóny, zatímco Braixen odnese pití a já to všechno rovnám na stole. Přinesu plastové i normální talířky, nějaké skleničky a spoustu kelímků. Potom přinese několik maidek a čišníků koláče, donuty a koblihy a vzhledem k tomu, že je to párty mají i speciální nabídku a jsou zde i jiné než pouze čokoládové. A potom ještě přinesou marcipánky, normálně velké, větší i menší než obvykle. A také speciální koláče. A další bonbóny, chipsy a čokolády. Obyčejné i s příchutí. Chipsy byli třeba pálivé, slaninové, paprikové… A čokolády byli mléčná, hořká, bílá, s oříšky, s drcenýma oříšky, s jahodami, třešněmi i višněmi… A také byla dneska výjimečně zmrzlina. Vanilková, čokoládová (ta se Poochyeně i mě líbila, ale nedaly jsme si jí), jahodová, pistáciová, melounová z vodního melounu i ze žlutého, malinová a spousta dalších. Ke kávě jsme dali talířek s cukrem, nechali jsme tam také místo, kam přijde šlehačka a také mléko, ale to by ještě mělo zůstat v lednici. Stejně jako jsme nechali místo na led do pití, jenže kdybych ho tam dali teď, rozpustil by se. Také je dnes výjimečně horká čokoláda. Nebo spíš bude, aby byla horká. Když jsme to všechno nandali a narovnali na stůl, šli jsme se podívat na to, jaké jsou vybrané písničky. Všechny byli moc hezké. Většinu jich znám. Potom jsme ještě šli zamést před kavárnou a zkontrolovali jsme, jestli svítí světla, které kavárnu budou osvětlovat. Blížila se doba, kdy měla začít párty. Na stůl jsme dali mléko a šlehačku a také jsme přinesli horkou čokoládu. Tím nám skončila brigáda. Po pár minutách přišli první lidé a pokémoni. A kavárna se velmi rychle zaplňovala. Venku svítilo osvětlení kavárny a vevnitř začala znít první píseň. Já jsem stála s Braixen a Poochyenou a občas jsem si potichu i zpívala. Br aixen a Poochyena poslouchali písně a potom se Poochyena vydala k oknu a sledovala osvětlení. „Chceš se tam jít podívat?“ Zeptala jsem se jí, když jsem si toho všimla a Poochyena se s leknutím otočila. „Nevěděla jsem, že jsi tady.“ Vysvětlila proč se lekla, a kývla, že by šla. Braixen jsem nabídla, jestli chce jít s námi, nebo tady zůstat. Braixen se rozhodla, že tady zůstane a my jsme s Poochyenou vylezli před kavárnu se podívat, na světla. Cestička ke kavárně byla celá nasvícená a kavárna také. Zevnitř se ozývala nějaké hudba, ale tady nebylo poznat jaká. Po chvíli se já i Poochyena vrátíme a Poochyena se rozeběhne za Braixen a potom se obě vydají ke stolu. Braixen zkusí pálivé chipsy, ale je to na ní moc slané. Zato Poochyeně chipsy chutnají. A oběma chutná zmrzlina, které si trošku také dají. Braixen si dá vanilkovou a Poochyena čokoládovou a když přiběhnou zpátky za mnou, Poochyena má okolí pusy od čokolády. Usměju se a vezmu ze stolu ubrousek a podám jí ho. A potom zase jenom posloucháme hudbu.

18 Marry Marry | 17. srpna 2018 v 10:39 | Reagovat

[17]: Brigáda byla odvedena úžasně. Pracovník ti s poděkováním předal 500 LK.

19 Janet Janet | 17. srpna 2018 v 10:44 | Reagovat

"Děkuji." Poděkuji a vydám se na tréninkové pole na Velký trénink.

20 Miki Miki | 19. srpna 2018 v 0:30 | Reagovat

už aby byla nová várka brigád :D :)

21 Marry Marry | 19. srpna 2018 v 9:28 | Reagovat

[20]: // Asi tak, musím honem něco vymyslet... Takhle to vypadá, když lidi plní brigády a mně dochází nápady.. x'DD

22 Kieran Kieran | 19. srpna 2018 v 14:51 | Reagovat

[21]: Mal by som pár nápadov na brigády ^^. Nerobí mi problém sa o ne podeliť, ak chceš ;D

23 Marry Marry | 19. srpna 2018 v 15:04 | Reagovat

[22]: // Oooohh, pokud bys byl tak hodný..~ :3 xDDD

24 Kieran Kieran | 19. srpna 2018 v 21:28 | Reagovat

[23]:

Tákže...

1. Budova v meste bola už veľmi dlho opustená a chátrala. Vedenie mesta sa rozhodlo ju zrekonštruovať, ale vyskytli sa problémy... V budove sa usídlila kolónia Joltikov a Galvantul, ktorá odmieta odísť. Pomôžte Spinarakov z budovy dostať.
2. Keď bol zberateľ vzácnych predmetov na dovolenke, do jeho domu sa dostala skupina zvedavých Pokémonov a všetky predmety z domu odniesla a ukryla. Zahrajte sa na dieťa, hľadajúce čokoládové vajíčka od Veľkonočného zajačika a nájdite predmety schované v Pokémoních skrýšach.
3. Fotograf prispievajúci do galérie magazínu Weekly Pokemon mal za úlohu nafotiť Swanny žijúce vo voľnej prírode. Zúfalý fotograf hľadá niekoho, kto by Swanny nafotil za neho, aby neprišiel o zamestnanie. Využite svoj fotografický talent a zachráňte človeka pred nezamestnanosťou zároveň!
4. Ollie je typické rozmaznané dieťa z bohatej rodiny. Miluje pirátov a všetko s nimi spojené. Patria mu dokonca i Chatot a Chimchar, tí praví pirátski Pokémoni! Vo veľkom jazere, patriacom jeho rodine, sa rád vozí na svojej malej pirátskej lodičke... Teda, až kým sa nerozbila. Opravte Ollimu jeho lodičku a odmena vás neminie!
5. Chieko je mladá žena a patrí jej Pokémonová lekáreň zameraná na prírodnú medicínu. Chieko používa na výrobu obväzov pavučiny Ariadosa a ako liek navracajúci silu nie je lepšie nič, ako med Combee. Avšak, Chieko má jeden veľký problém, a to panický strach z hmyzích Pokémonov. Preto je ochotná štedro odmeniť každého pomocníka.

Dúfam, že sú aspoň trochu použiteľné xD.

25 Marry Marry | 20. srpna 2018 v 8:36 | Reagovat

[24]: // O mů bože... děkuju, jsi moje záchrana xDDD :'3

26 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 21. srpna 2018 v 13:30 | Reagovat

Zamlouvám si brigádu #9. uwu

27 Marry Marry | 21. srpna 2018 v 13:46 | Reagovat

[26]: // Oke uwu

28 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 21. srpna 2018 v 16:00 | Reagovat

9. Malému klukovi se rozbila jeho oblíbená hračka. Ještě hůř, někdo mu ji rozbil! Pokuste se zjistit, kdo to byl, a dostanete velkou odměnu!

Po chytání na louce jsme se rozhodli splnit nějakou brigádu. Došli jsme k centru brigád a hned jsem si ověřil tu se Shiny Stonem. "Paráda, ještě ji nikdo nevzal." zajásal jsem a zapsal jsem se. Poté nás přesměrovali k adrese onoho kluka. V obývacím pokoji naříkal poblíž své maminky, zřejmě velmi smutný. "Dobrý den." řekl jsem, když jsme dorazili. "Ó, vy jste tady kvůli té brigádě? Ráda vás poznávám, jsem Anna Cattleworthová a našemu synovi někdo ukradl, rozbil a potom vrátil hračku. Nevíme, kdo to byl, všechno se to stalo náhle..." začala vysvětlovat a já jen poslouchal. "Kde ji viděl naposledy?" zeptám se jako detektiv, Pokémoni za mnou. "No, na našem hřišti, hned za domem." řekla klidně. Moje mysl explodovala. Oni jsou tak bohatí, že mají hřiště? Onou hračkou byl mimochodem velmi vzácný fotbalový míč, ze kterého byly teď jen cáry. Po chvíli jsme začali vyšetřovat. "Dobrá, rozdělíme se. Irene, Morphe, vy si vezmete tam ten les naproti." řekl jsem a ukázal na les. "Charlotte, Angie, vy prohledáte hřiště. Lily, ty jdeš se mnou se podívat po okolí celého domu." rozdělil jsem zbytek a šli jsme hledat. Lily za mnou docupitávala a já rychle hledal po domě. Prohledali jsme ho od sklepa až po vysokou terasu, ale nic jsme nenašli. Když v tu najednou... "Hele, něco vidím!" řekla Lily a docupitala k plotu. Kolem něj byl omotaný černý cár, zřejmě z pláště. "Výborná práce, Lily!" řekl jsem a ona se cítila velmi pyšně. Cár jsem vzal a šli jsme za ostatními. Všichni jsme se sešli uprostřed onoho hřiště. "Tak, co máte? My našli... teda Lily našla... cár od nějakého pláště." řekl jsem a dal ho doprostřed. "My našli tkaničku." řekla Irene a položila ji před sebe. "A my našli Angie! Teda.. ehm... našli jsme květinu, která je divně postříbřená... jako by o ní někdo narazil nebo tak něco..." řekne Charlotte a zatočí se. Najednou začnu přemýšlet. "Hm, něco mi na všech předmětech přijde stejné." řeknu. "Já asi vím." řekl tiše Morph. "Jde o psycho-molekulární substanci, při které dochází k rekultivaci předmětů a změny jejich DNA." vychrlil spoustu těžkých slov a my jen zírali. "Um... co?" řekla zmateně Angie. "Prostě na nich někdo nechal otisky!" řekl Morph a trochu zakroutil hlavou. "Jenže čí asi jsou..." řekla Irene. Poté mě napadlo zajít do laboratoře. Všichni přikývli a my vyrazili. Čekali jsme, než se objeví výsledky a objevily se. Pachatelem je jistý Oaba Garesaki. Bohužel nebyl v záznamech města a proto nevíme adresu. "A sakra..." pomyslel jsem si, ale potom jsme začali s hledáním. Dostali jsme i jeho fotku a tak jsme se ptali kolemjdoucích. Málokdo ale věděl, kdo to vůbec je. Po asi hodině jsme to vzdali a sedli si na lavičku a trochu odpočívali. "Páni, tohle je těžší, než se zdá." řekl jsem znaveně a povzdechl si. "To dáme, jsme super tým." řekla odhodlaně Irene a pousmála se. Potom všichni začali vstávat a šli jsme dál. Po chvíli jsme narazili na mladou paní. "Dobrý den, neznáte tohoto muže?" řekl jsem a ukázal jí fotku. "Ano, toho znám, bydlí hned vedle mě, ukážu vám ho." řekla a šli jsme společně za ní. Po asi 10 minutách jsme dorazili k domu onoho pachatele a šli jsme dovnitř. Byl to dlouhý vysoký věžák s 15 patry. On byl na 7. Všichni jsme to vzali výtahem, který byl velmi rychlý a dovezl nás celkem bezpečně. Jakmile jsme dorazili k jeho bytu, zaklepal jsem. "Kdo jste?" slyšel jsem hlas. "Jsem Peter z Lapis Islandu, a chci abyste otevřel. Musíme něco probrat!" řekl jsem zpět. "Ani mě nehne." odpověděl onen hlas. "Když to nejde po dobrém... Morphe, Bubble!" přikázal jsem Morphovi a Morph vystřelil řadu bublin na jeho dveře. Po chvíli se rozpadly a měli jsem volný průkop. Okamžitě jsme šli dovnitř a viděli ho v koupelně. "Nikdy mě nedostanete!" řekl a zamkl se v koupelně. Poté vyskočil z okna, což se zdálo jako nebezpečný nápad, ale byla tam nějaká skluzavka, tak se po ní sklouzl. My samozřejmě běželi za ním (hned jak Morph odstranil další dveře) a už začala ta správná honička. Tahal nás hodně dlouho, přes park, les, nějaké jezero, hory a další. Udělali jsme malé kolečko a už když chtěl utéct zpět do domu, přikázal jsem: "Irene, Vine Whip!" Irene na Oabu vystřelila šlahouny a už se nepohnul. Charlotte použila bez přemýšlení Double Kick, čímž ho omráčila. " Irene na Oabu vystřelila šlahouny a už se nepohnul. Charlotte použila bez přemýšlení Double Kick, čímž ho omráčila. "Tos nemusela, Charlotte, ale dobrá práce, všichni." pochválil jsem všechny a už jsem vedl Oabu k rodině toho chlapce. Jakmile se probral, čekal ho pořádný splask od mámy toho chlapce, že co si dovoluje krást mu věci. Oaba se omluvil a slíbil, že mu pořídí nový míč. Kluk zajásal a mise byla splněna. Cítil jsem se velmi pyšně jako velitel týmu. "Moc vám děkuji za pomoc. Udělal jste mému synovi velkou radost." pochválila mě a já se cítil ještě líp. "To nic nebylo, paní Cattleworthová. Hlavně, že už je vše, jak má být." pousmál jsem se a společně se svými Pokémony šel domů.

29 Marry Marry | 21. srpna 2018 v 16:11 | Reagovat

[28]: Práce byla odvedena úžasně, chlapec, i jeho matka ocenila tvé detektivské schopnosti. Na konci ti paní Cattleworthová předala 500 a Shiny Stone.

30 Kieran Kieran | 22. srpna 2018 v 15:19 | Reagovat

5. Chieko je mladá žena a patří jí Pokémoní lekárna zaměřená na přírodní medicínu. Chieko používá na výrobu obvazů pavučiny Ariadose a jako lék navracející silu není lepší nic, mež med Combee. Avšak, Chieko má jeden velký problém, a to panický strach z hmyzích Pokémonů. Proto je ochotná štědře odměnit každého pomocníka.

Nočné jazero ->

Dostať sa cez les naspäť do mesta nám trvalo zhruba hodinu. S Lauren sme boli trochu hladní, pretože z ovocia nezostalo nič, čo by sme mohli zjesť na raňajky. Najprv sme ale zašli do strediska s brigádami, aby sme si našli nejakú prácu a trochu si zarobili. Návštevu obchodu som plánoval po skončení práce.
V stredisku nás opäť privítal Ryouta. Po krátkom rozhovore s bielovlasým mladíkom sme sa presunuli k tabuli s brigádami. Prečítal som si všetky úlohy, no najviac ma zaujala tá s pomocou nejakej liečiteľke s fóbiou z hmyzích Pokémonov. Bola to dosť dobre platená úloha, len za nazbieranie nejakého medu a pár Ariadosích vlákien. Priniesol som Ryoutovi papierik s úlohou. Ryouta brigádu potvrdil a dal mi adresu lekárne, ktorá patrila Chieko. Tak sa volala tá liečiteľka.
Postupoval som podľa pokynov na papieriku a riadil som sa pritom značkami na ulici. Lauren sa tvárila torchu stratene. Nedivil som sa - ani ja sám som toto mesto nepoznal až tak dobre. Pokyny nás namserovali na okraj mesta, kde opäť začínal les.
"To nemyslia vážne," dramaticky som si povzdychol. "Práve sme vyšli z les aa opäť sa tam musíme vrátiť?"
"Dáva to zmysle. Tá liečiteľka lieči pomocou prírody, takže... Je logické, že jej lekáreň bude v prírode," zmierlivým tónom povedala Lauren. "A okrem toho, mne sa v lese veľmi páči. Príroda je úžasná."
Zareagoval som len pokrčením pliec a tichým ‚hmm.‘ Na kmeni jedného stromu bola zavesená tabuľa s veľkým nápisom: Prírodna lekáreň a pod ňou šípka. S Lauren sme pridali do kroku a onedlho sme stáli pred malým dreveným domčekom obrasteným zeleňou a kvetmi.
"Vyzerá to, akoby sme práve dorazili k nejakej lesnej víle," podotkol som a podišiel som ku dverám. Jemne som na ne zaklopal. Hneď na to sa dvere otvorili a ukázala sa usmiata mladá žena s vencom z kvetov vo vlasoch.
Lauren sa na ňu slušne usmiala. Ja som len prikývol na pozdrav a čakal som, kedy nám o našej úlohe prezradí niečo bližšie.
"Vy budete určite Kieran a Lauren, hovoril mi o vás Ryouta," milo sa na nás usmiala. "Ja som Chieko, a patrí mi táto lekáreň. Chcem liečiť Pokémonov bez veľkého množstva človekom vyrobených liekov, namiesto toho svoje lieky hľadám v prírode. Avšak... Niekedy je to trochu ťažké," zasmiala sa. "Preto potrebujem vašu pomoc."
Zaviedla nás dnu a ukázala na nejakú mapku položenú na drevenom stole. Mapu som začal podrobne študovať. Lauren ale viac zaujímali vrecká so sušenými bylinkami a nádobky s rôznymi liekmi.
"Vidím, že tvoju Turtwig to tu veľmi zaujalo," povedala Chieko a usmievala sa na Lauren. Lauren sa mierne začervenala.
"Čo je to vlastne za mapu?" upriamil som pozornosť opäť na našu úlohu.
"Samozrejme, je to mapa lesa. Červenou je vyznačená cesta k hniezdu Ariadosov, žltoá cestička vás dovedie k úľu divých Combee. Určite to zvládnete..." Chieko sa zamyslela. "Á, jasné, musím vám ešte dať nádoby na med a vrecká na pavučiny."
O chvíľu dobehla s niekoľkými nádobami a vreckami. S Lauren sme si vrecká a nádoby rovnomerne rozdelili a vydali sme sa najprv po červenej cestičke - teda k Ariadosom. Cesta netrvala dlho. Čoskoro sme uvideli stromy, kompletne omotané pavučinami Ariadosov. Trochu som sa striasol - nebál som sa hmyzích typov, ako Chieko, ale pohľad na Ariadosa mi nikdy nebol zvlášť príjemný.
Ako na zavolanie, spoza nejakého stromu vyliezol jasnofarebný pavúčí Pokémon. Cvakol svojmi hryzadlami a ja som prehltol naprázdno. Ariados si všmiol vrecká v mojom náručí a na chrbte Lauren. Asi pochopil, že sme si prišli nabrať pavučinu. Mal som však tušenie, že to nebude tak jednoduché. Ariados opäť cvakol hryzadlami.
"Ariados hovorí, že musíme vyriešiť tri hádanky. Potom nám dá svoje vlákna," neisto mi Ariadosovo cvakanie preložila Lauren.
Vzdychol som si. Nikdy som nebol inteligentný typ, ktorý ľahko vyrišei každý rébus. Dúfal som ale, že spolu s Lauren sa nám to nejako podarí. Nechcel som sklamať Chieko a prísť o svoju odmenu. Okrem toho, Pokémoni, ktorých Chieko liečila, nemohli zostať bez obväzov.
"Súhlasím. Aká je prvá hádanka?" spýtal som sa Ariadosa. Ozvalo sa niekoľko cvaknutí.
"Ak ho mám, nemala by som sa oň deliť, pretože ak sa podelím, prídem oň," preložila Lauren. "čo to môže byť?" Zatvárila sa hlboko zamyslene. Urobil som to isté. Dlho som pátral po možnej odpovedi.
"Mohlo by to byť... Nejaké jedlo, alebo..." Lauren sa opäť zamyslela.
"Ak sa podelíš o nejaké jedlo, niečo ti zostať musí," namietol som. "Možno je to niečo nehmotné... Aha!" zdvihol som víťazne ukazovák. "Je to tajomstvo, však?" pozrel som sa na Ariadosa.
Pavučí Pokémon prikývol a povedal Lauren znenie druhej hádanky.
"čo môžeme držať aj potom, čo to niekomu dáme?" nahlas uvažovala Lauren.Ponoril som sa do svojej mysle, kde som sa snažil pátrať po odpovedi.
"Možno... Nie, to nebude ono," vzdychol som sklamene. Lauren nič nehovorila, len úporne premýšľala.
"M-mohlo by to byť naše slovo. Ako sľub, alebo niečo podobné?" neisto sa otočila k Ariadosovi.
Pavúčí Pokémon opäť prikývol a prezradil Lauren poslednú, tretiu hádanku. Bol som rád, že máme pred sebou už iba jednu, no na druhú stranu, bál som sa, že posledná bude tá najťažšie.
"Môžem vám priniesť úsmev na tvár i slzy do očí. Utvorím sa za malú chvíľku, môžem trvať celý život, ale môžete na mňa i zabudnúť. Čo som?" zopakovala Lauren po Ariadosovi.
"Sú to dosť zvláštne hádanky," zavrčal som si pre seba. Ariados sa na mňa prenikavo pozrel. "To ale neznamená, že sú zlé," rýchlo som dodal s nervóznym úsmevom.
Začal som premýšľať nad možnou odpoveďou. V mysli som si prehral každé slovo hádanky. Po nejakom čase to prestalo znieť ako hádanka, ale pripomínalo to skôr definíciu.

31 Kieran Kieran | 22. srpna 2018 v 15:19 | Reagovat

[30]:
2. ČASŤ

"Spomienka, je to spomienka," vyhŕkli sme naraz s Lauren. Udivene sme sa pozreli jeden na druhého, no usmiali sme sa. Konečne sme vyriešili všetky hádanky a mohli sme si nabrať pavučiny. Ariados sleoval, ako sme vrecká naplnili lepkavými vláknami. Zdalo sa mi, že jeho pohľad na svojom chrbte som cítil ešte keď sme sa od jeho hniezda vzďaľovali.
Vybral som z batoha mapku lesa a chvíľu som ju študoval, aby som zistil, kde sa asi nachádzame. Od miesta, kde sme boli, sa úľ Combee nachádzal západne. S Lauren sem sa vybrali západným smerom. Na viacerých kmeňoch stromov sme si všimli zlváštne vyryté značky, no neprikladali sme tomu veľkú dôležitosť.
Pozrel som sa na mapu. Podľa nej by sme mali byť priamo pri hniezde Combee. Namiesto toho pred nami stálo množstvo veľkých stromov s hrubými konármi. Na stromu v strede bola vyrytá veľká šípka, ukazujúca do koruny stromu.
"Asi to znamená, že by sme mali vyliezť hore," podotkol som zamyslene. Poozrel som sa do koruny stromu, no nič zvláštne tam nebolo.
"Asi áno... Je dobre, že som si zapamätala všetky obrazce, ktoré sme cestou sem videli na stromoch. Možno nám to pomôže," ticho dodala Lauren.
Prekvapene som na ňu zažmurkal. Ona si zapamätala každý jeden obrazec? Pousmial som sa. Bez Lauren by som asi bol dávno stratený.
"Tak fajn," Lauren som vložil do svojho batoha, aby jej trčala iba hlava,"vylezieme hore a uvidíme, čo ďalej." Dal som sa do lezenia. Vďaka množstvu vetiev nebolo ťažké dostať sa až hore do koruny stromu. Poobzeral som sa, no nijaké vodítko, ktoré by nám poradilo, čo ďalej, tu nebolo.
Lauren ukázala na nejakú vetvu. Pri bližšom pohľade som si všimol, že tá vetva á tvar podobný šípke a ukazuje doľava. Zasmial som sa.
"Výborne, Lauren," pochválil som ju a prekočil som z jednej vetvy na druhú, a potom na ďalšiu, tým smerom, ktorý nám určila šípka. Videli sme ešte niekoľko podobne tvarovaných šípok. Vždy sme zmenili smer podľa nich. Čoskoro som si vôbec napamätal, kadiaľ z toho stromového bludiska von.
"Stoj," šepla Lauren, stále sediaca v mojo batohu. "Pozri," ukázala na šípku priamo pred nami. Šípka na kmeni stromu ukazovala priamo dolu. Pod šípkou bola v kemni stromu veľká diera, kam by sa mohol zmestiť i vysoký človek. Nemal som veľmi chuť zisťovať, čo sa v nej skrýva.
"Asi by sme mali vojsť do toho stromu," ticho povedala Lauren. Podľa tónu jej hlasu bolo jasné, že ani jej sa do toho veľmi nechce. Uvedomil som si, že teraz to vzdať nemôžeme. Možno sme skoro pred cieľom a bolo by hlúpe sa teraz otočiť a vrátiť sa k Chieko bez medu.
Rozbehol som sa a skočil som do diery v strome. Zadržal som výkrik, ktorý sa mi dral z hrdla. Leteli sme tmou, no i tak som si všimol, že kmeň sa rozširuje. Čakal som tvrdý dopad, na moje prekvapenie sme dopadli do niečoho mäkkého... A lepkavého?
"To je med!" výskala Lauren, ktorá vyliezla z batoha a zoskčila vedľa mňa. "Zvládli sme to!"
Usmial som sa a pooobzeral som sa okolo. Mierne som sa strhol, keď som si všimol zvláštnu postavu v prítmí pred nami. Z tieňov vyletela Vespiquen. Natiahla k nám ruky a Lauren jej rýchlo podala všetky naše nádoby na med.
"To je všetko?" spýtal som sa Vespiquen. "Stačilo len prejsť tým bludiskom zo stromov?"
"Nie každý tréner má na to dosť odvahy a zdatnosti. Úprimne, posledný tréner, ktorý Chieko pomáhal nazbierať med, by sa sem bez svojho Monferna nikdy nedostal," uchechtla sa kráľovná Combee. Na chvíľu sa niekde vytratila a onedlho sa vrátila v sprievode niekoľkých desiatok Combee.
Vrátila nám nádoby plné medu. Combee sa zhoromaždili okolo nás. Prekvapene som vydýchol, keď včelí Pokémoni mňa a Lauren začali pomaly vynášať naspäť hore.  Vysadili nás na konári a vrátili sa dierou naspäť do svojho domova. S Lauren sme sa na seba len pousmiali.
"Nebola to len tak nejaká bežná úloha," začal som, "ale môžeme si byť istí, že našu odmenu si zaslúžime," dokončil som hrdo. Lauren šťastne kývla.
"Moment, ako sa teraz máme vrátiť naspäť?" zhrozene som vykríkol. Cestu som si vôbec nepamätal a Lauren takisto nie. Preto sme boli odkázaní len na blúdenie a dúfanie, že raz tú cestu snáď nájdeme.
Pripadalo mi to ako pár hodín, no napokon sme sa z bludiska stromov vymotali a vrátili sme sa naspäť k Chieko. Hrdo som položil na stôl vrecká s pavučinami i nádoby s medom a tiež mapku, podľa ktorej sme sa orientovali.
"Moment," uvedomil som si, "na tú mapu som úplne zabudol! S jej pomocou by sme sa z toho bludiska dostali omnoho skôr!"
Lauren a Chieko sa na mne potichu smiali. Len som pokrútil hlavou.
"Tak, dostaneme našu odmenu?" obrátil som sa na Chieko. Opäť som sa pousmial. Pri pomyslení na veľkú odmenu za túto úlohu som sa nemohol neusmievať.

32 Marry Marry | 22. srpna 2018 v 16:06 | Reagovat

[30]:

[31]: Práce byla provedena výborně! Chieko vám s velkým poděkováním předala 400 LK a med.

33 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 25. srpna 2018 v 14:22 | Reagovat

3. Fotograf přispívající do galerie magazínu Weekly Pokemon měl za úkol nafotit Swanny žijící u Nočního jezera. Zoufalý fotograf hledá někoho, kdo by Swanny nafotil za něj, aby nepřišel o zaměstání. Využijte svůj fotografický talent a zachraňte člověka před nezaměstnaností zároveň!

Rozhodli jsme se vyrazit na další brigádu. Byl to skvělý nápad Irene, za což jí moc děkuju. Rychle jsme přeběhli město kvůli dešti a už jsme se dívali na možné brigády. "Takže, máme tu piráty..." začnu listovat. "Ne, pirátů se bojím." řekla tiše Amber. "Joltika a Galvantulu obývající budovu..." řeknu dál. "Ne! Mám strach z hmyzu." řekl Morph. "Tak co focení Swann?" navrhnu. "No, to by šlo." řekla Charlotte. "Jo, mám ráda Swanny!" řekla natěšeně Angie. "Výborně! Tak máme vybráno!" zvolám vesele a vrhneme se k cíli.
Po chvíli chození dorazíme k jezeru. Déšť se umírnil, tak nám nic nebránilo focení. Fotograf kolem jezera vypadal dost nervózně a když jsem přišel, rychle se otočil. "Dobrý den, jsem tu kvů-" ani to nedořeknu, když začne mluvit on. "Paráda! Kvůli brigádě! Konečně někdo! Tady je foťák! Víte co dělat! Mějte se! A hodně štěstí!" rychle vychrlil a zmizel. "Páni, podivín..." neodpustila si poznámku Charlotte. Potom jsme dorazili k jezeru. "Uhm, víte někdo, jak se s tím zachází?" zeptám se všech, ale všichni zakroutili hlavou. "Nom, tak to nějak vyřešíme." řeknu a začnu mačkat náhodné tlačítka. Po chvíli se foťák zapne a já už namířím na jezero. Swanny se v klidu koupaly a nevšímaly si nás. Koukl jsem se do portfolia, co nám dal fotograf společně s fotoaparátem, a podíval se, co máme nafotit. "Takže, normální Swanny, Swannu při aktu tance, Shiny Swannu a Swannu s Ducklettem. To bude jednoduché." řeknu a kouknu se přes fotoaparát na jezero. Po chvíli se mi v objektivu objeví Swanna. Okamžitě cvaknu a už ji mám. "Perfekt." zajásám a pokračuju dál. "Pokud něco najdete Pokémoni, ozvěte se." řeknu a pousměju se. Po chvíli Irene spozoruje Swannu s Ducklettem, a tak opět cvaknu do fotoaparátu. Potom se pár chvil nic neděje, tak si chvíli odpočineme.
Dále jsme pokračovali až po chvíli. Pořád se nám mihotaly jen Swanny. "Jak vůbec může Swanna tančit?" pomyslím si, když v tu opravdu uvidím Swannu, jak tančí. "Tomu říkám Labutí tanec." řekne Wendy a chichotne se. Já vezmu foťák a už cvakám další fotky. "Páni, tohle je zábava." řeknu a pousměju se. "A teď už jen Shiny Swanna." řeknu a hledám dál. Ale nic! Shiny Swanna v nedohlednu! Vždyť toto jezero je Shiny Swannama právě proslulé, jak to, že tu nejsou? Takhle tam hledáme asi 10 minut, když v tu najednou Charlotte zpozoruje pero Shiny Swanny. "Dobrá práce, Charlotte!" pochválím jí a ona se začervená. V tu najednou spatřím tu krásu. Onu Shiny Swannu osobně jak... si trhá peří? Co? "Co to je?" řekla Angie a trochu znervózněla. I tak jsem vzal foťák a vyfotil, než bude příliš pozdě.
Poté jsme se přesunuli do fotostudia, kde jsme fotky vytiskly. Poté jsme je přiložili ke správnému portfoliu a teď už jen najít onoho fotografa. Hledali jsme po celém městě. V kavárně, salónu, policejní stanici, pokémoním středisku, kolem parku, nikde nebyl. Poté jsme se rozhodli vrátit k jezeru. A on tam byl! Seděl normálně pod stromem jako nic! Přitom jsme ho tam neviděli minule! No nic, přišel jsem blíž a předal mu portfolio. On si fotky prohlédl. "No, nejsou zrovna nejkvalitnější, ale myslím, že to bude stačit. Moc vám děkuji." řekne a já se jen pousměju. Potom se otočím na Pokémony a půjdeme domů, s pocitem, že jsme se zase pomohli někomu dalšímu.

34 Marry Marry | 25. srpna 2018 v 16:36 | Reagovat

[33]: Fotograf byl vděčný za vaší výpomoc a na konci ti předal 200 LK.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama