MARRY: Online
POČASÍ:
Vbu.gifCFlying.gif
Chladno + větrno
T-To je ch-chladno... Mám pocit, že léto už je oficiálně za námi a přichází... *ehm* podzim... Ale na druhou stranu je to i příjemné, ehehe..
Všichni železní a létající pokémoni získají 2x více statů, než obvykle.


Chat


Noční jezero

19. března 2018 v 21:44 | Marry Yokune
Výsledek obrázku pro pokemon night lake
Ice Divider by PurgatoryIsGold


K tomuto jezeru je nejvíc doporučováno chodit v noci. Vyskytuje se zde v tu dobu nejvíc pokémonů a navíc je to tu nádherné. Můžete si tu nějakého pokémona chytit a nebo tu trávit čas se svými pokémony, protože se můžete v Nočním jezeru koupat. Zvláštní je, že voda je v noci teplejší než ve dne a že se zde dá koupat i když není počasí na koupání.
Ice Divider by PurgatoryIsGold

POKUD CHCETE HLEDAT POKÉMONY

1. Jméno
2. ,,Hledám pokémona.", nebo tak něco. Je jedno, jak to zformulujete.

POKUD CHCETE CHYTNOUT NALEZENÉHO POKÉMONA

1. Jméno
2. Pokémon kterým chytáte
3. Pokémon kterého chytáte
4. Průběh

POKUD ZDE CHCETE TRÁVIT VOLNÝ ČAS S POKÉMONY

1. Jméno
2. Pokémon/i, se kterým/i trávíte čas
3. Průběh
Ice Divider by PurgatoryIsGold
Více info o chytání v článku "O hře".
 


Komentáře

1 Laramie Laramie | 8. července 2018 v 12:15 | Reagovat

Laramie
Poppilio a Rockruff

Přišli jsme k jezeru, bylo mi líto že není noc, protože prý je v noci na jezero nejkrásnější pohled. Poppiliovi to očividně nevadilo a skočil do vody, čímž vyplašil několik Ducklettů a šplouchl vodu na Rockruffa. Rockruff nevypadal moc nadšeně ale neskrýval své pobavení. Vytřepal si vodu z kožichu, čímž pocákal mě. „Hej!“ vykřikla jsem a ze srandy jsem ho strčila do vody. Poppillio se začal smát a Rockruff ze začal sápat ke břehu. Bylo mi jasné že teď mne pocáká ještě víc, došlo mi to až příliš pozdě. Jen co Rockruff vylezl z vody začala jsem před ním se smíchem utíkat. Rockruff si povzdychl a začal mě pronásledovat. Všichni kolem si o nás museli myslet spoustu ošklivých věcí, ale já jsem se bavila. Zábava trvala dokud Rockruff nebyl moc uřícený a začal zpomalovat. Vítězoslavně jsem zdvihla ruce nad hlavu a přestala dávat pozor na cestu, což vedlo k tomu že jsem nakonec do toho jezera spadla. Rockruff se zasmál, ale ne na moc dlouho, otřásl ze sebe vodu a posadil se. Já jsem si mezi tím chtěla zaplavat, ale mokré oblečení mne táhlo ke dnu jako by to bylo několika kilové závaží ta jsem radši zůstala u kraje. Poppilio se začal potápět, neslyšela jsem přesně co říkal protože byl na druhé straně jezera, ale vypadal spokojeně. Zvedla jsem se, vylezla z vody a začala si ždímat vlasy. „Ta voda je dost studená,“ řekla jsem když jsem si začala ždímat košili a otřásla jsem se zimou. „Hm... To mi povídej...“ řekl Rockruff s téměř neznatelným úsměvem ve tváři. Poppilio mezi tím připlaval k nám a pobaveně řekl: „Proč nejste taky ve vodě? Je tu spoustu zajímavých věcí!“ „Víš, nemám tady plavky a v oblečení se plave dost špatně,“ řekla jsem s úsměvem a začala si znovu ždímat vlasy. „Co ty Rockruffe? Nechceš jít do vody?“ řekl Poppilio. Rockruff se bezvýrazně zahleděl na jezero: „Klidně... ale jenom na chvilku.“ Poppilio se zaradoval a Rockruff opatrně vlezl do vody. S pobavením jsem je sledovala. Poppilio se často potopil a pak vybafl na Rockruffa z druhé strany. Byla zábava to sledovat, ale na 99% jsem věděla že větší zábava by musela být na jejich místě. Posadila jsem se na zem a dál je pozorovala. Za pár minut připlaval Rockruff ke břehu, vylezl z vody a otřepal se. „Hey! Už jsem byla skoro suchá!“ okřikla jsem ho. Rockruff se pobaveně usmál a temným a pobaveným hlasem řekl: „To je odplata...Plať za svoje hříchy!“ Pak si uvědomil že už projevil moc emocí, otočil se ke mně zády a lehl si. Zasmála jsem se i když to nebylo zrovna na místě. Po chvíli mlčení a bezúčelného koukání na hladinu jezera připlaval Poppilio. „Co se tváříte tak kysele?“ řekl energeticky Poppilio. „Já se kysele netvářím,“ řekla jsem s vážným výrazem ve tváři. Poppilio natočil hlavu na stranu: „Teď už ne, ale před tím jsi se tak tvářila! Už to nemůžeš zamluvit!“ Rockruff se pomalu otočil a poslouchal náš rozhovor. „Tak dobře, řekněme že jsem se tak tvářila a co s tím?“ řekla jsem nakonec. „No...nic,“ řekl Poppilio trošku nejistě. „Jak jsme se k této debatě vůbec dostali?“ řekla jsem jednu ze svých oblíbených vět. Tehdy se zapojil i Rockruff: „Ehm... myslím že to začalo tehdy když jsi řekla že se tak netváříš... ale nejspíše by jste se k tomu dostali i tak...“ Rockruff si položil hlavu na svoje packy. „Pravda,“ řekla jsem s úsměvem, „no nic, co dál?“ Rockruff si tiše zívl a to mne přinutilo vytáhnout z kapsy jeho poké ball. „Mohu?“ zeptala jsem se tiše. Rockruff zvedl hlavu a s klidem řekl: „Dobře...“ Přivolala jsem ho zpátky do poké ballu a vrátila jej do kapsy. „Takže... co teď?“ zeptala jsem se ještě jednou. Poppilio se zamyslel: „Nevím, teď mi došli nápady.“ „Nevadí,“ řekla jsem vlídně, „třeba cestou na něco přijdeme.“ Zamrkala jsem, zvedla jsem se a otočila jsem se na Poppilia: „Jdeme?“ „Jasně!“ řekl Poppilio s radostí. Šla jsem směrem zpátky do města a Poppilio mne následoval.

2 Marry Marry | 8. července 2018 v 19:54 | Reagovat

[1]: Oba pokémoni si výlet velmi užili. Rockruff se u tebe začíná cítit lépe a přestává se stydět s ukazováním jeho emocí. Rockruff se sblížil jak s tebou, tak i s Poppliem a stali se o něco lepší parťáci.

Popplio a Rockruff - + 3% lásky a 2% sehranosti s trenérem

3 Miki Miki | 28. července 2018 v 22:37 | Reagovat

1. Jméno - Miki
2. Pokémon/i, se kterým/i trávíte čas - Litten a Eevee
3. Průběh

S mojí dvojkou pokémonů jsem vyrazila na procházku kterou jsem slíbila. Litten byla krásně uvelebená na mých zádech a eeveeho jsem měla v náruči.Nebyl si moc jistý věděla jsem, že má ještě trošku strach.Byla noc,ale zima nebyla bylo tak akorát jen občas zavál jemný větřík."To je,ale nádhera" řekla jsem,když jsem uviděla to jezero.Měsíční svit se odrážel od hladiny jezera a vypadalo to kouzelně."Úžasný"uslyšela jsem od Litten také byla unešená z té krásy.Potom sem se nenápadně jukla na eeveeho a ten vypadal jako kdyby ho to uklidňovalo.
"Nádhera že"řeknu a eevee mi přikývl za pravdu.Chvilku sem se s nima tak procházela"Není to pěkná chvíle jen my tři?"chtěla jsem pohladit eeveeho ten přizavřel očka,ale nechal se pohladit."Neboj přísahám ti,že ti u mě bude dobře"usměju se na něj.Ten se podíval jinam nevěděl co na to říct,ale byla jsem šťastná.
Po chvilce chození jsem se zastavila u jezera a posadila se. Litten mi seskočila z ramene a eevee mi zůstal v klíně.Celkem mě překvapilo, že mi eevee zůstal v klíně no Litten to jen tak nenechala a přilísala se ke mě.Byla jsem ráda a v tu chvíli jsem byla tak šťastná.Bylo nám tam hezky a příjemně,ale za nějakou tu hodinu už se začínalo ochlazovat tak sem se rozhodla,že se vrátíme dom.

4 Marry Marry | 3. srpna 2018 v 17:40 | Reagovat

[3]: Pokémoni si vycházku v nočním jezeře užili a hezky si odpočinuli.

Litten a Eevee - + 1% lásky a 1% sehranosti s trenérem.

5 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 12. srpna 2018 v 16:32 | Reagovat

(budeme tu i trávit čas, i hledat pokémony, takže to napíšu univerzálně xD)

1. Peter
2. Trávím tu čas s Irene (Snivy) a Morphem (Frillish)
3. Hledám pokémony.

Ještě, jak jsme dorazili:

Dorazili jsme k jezeru. Okamžitě jsem si zalíbil ten pohled. Jezero se křišťálově lesklo a vzduch tu byl perfektní. Morph okamžitě zamířil k jezeru a skočil do něj, čemuž jsme se s Irene nasmáli. Sedli jsme si blízko jezeru a jen tak ho pozorovali.

6 Marry Marry | 12. srpna 2018 v 17:27 | Reagovat

[5]: Morpheus se vesele koupal v jezeru a užíval si ho. Byl to pro něj zajímavý pocit, plavat v jiné vodě, než ve slané.

Magikarp (lvl. 3), Ducklett (lvl. 7) a Finneon (lvl. 5)

7 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 12. srpna 2018 v 17:49 | Reagovat

Hledám ještě jednou.

8 Marry Marry | 12. srpna 2018 v 18:25 | Reagovat

[7]: Clauncher (lvl. 5), Psyduck (lvl. 6) a Rowlet (lvl. 7)

9 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 12. srpna 2018 v 18:55 | Reagovat

Tak hledám ještě jednou, zatímco pozoruju okolní krajinu.

(Lmao mě random nemá rád XD)

10 Marry Marry | 12. srpna 2018 v 19:29 | Reagovat

[9]: Wishiwashi (lvl. 5), Buizel (lvl. 6) a Froakie (lvl. 8)

11 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 12. srpna 2018 v 19:33 | Reagovat

(Tak nic, kašlu na to xD)

Po chvíli jsem se protáhl a zívl. "Nom, asi už je čas jít. Pojďte, jdeme." Řekl jsem, počkal jsem, až ke mě Irene a Morph přijdou, a šli jsme domů.

→ Domů

12 Marry Marry | 12. srpna 2018 v 19:35 | Reagovat

[11]: ,,Bylo to tady opravdu hezké," usmál se Frillish. ,,Yup," kývla hlavou Irene s úsměvem.

Oba pokémoni + 2% lásky a 1% sehranosti.

13 Janet Janet | 13. srpna 2018 v 22:00 | Reagovat

1. Janet
2. Poochyena, Braixen

Poochyeně jsem slíbila, že se někdy půjdeme znovu podívat na hvězdy. A já bych jí to chtěla splnit ještě než se vyvine. Proto jsem dneska když se začalo stmívat vyrazila s Poochyenou a Braixen k Nočnímu jezeru. Je to na druhou stranu, než jsme šli pozorovat hvězdy, takže musíme projít přes věčně rušné centrum města. Blikají tu reklamy, chodí spousta lidí, svítí některé obchody, jiné budou svítit až po setmění. Braixen a Poochyena se drží vedle mě, každá z jedné strany. Jsem ráda, když se z centra dostaneme do okolních ulic. Tady už svítí jen jasné pouliční osvětlení a je zde méně lidí. Vyjdeme z města a zamíříme po cestě k nedalekému lesu. Slunce se zatím úplně sneslo za obzor a na obzoru je vidět jen pár paprsků. Dojdeme do lesa a jdeme tmavým lesem. Všude je tichu rušené jen našimi kroky. Ticho prolomím já: „Tak co holky? Jdeme k jezeru. Je tam v noci nádherně. Jsou tam pokémoni, ale také je tam klid a většinou jsem tam sama… A hlavně je tam spousta hvězd.“ Dodám a mrknu na Poochyenu. „To je to jak jsi mi slíbila posledně.“ Zavolá nadšeně Poochyena, která zapomene, že je tam Braixen a že jí moc nezná. „Ty máš ráda hvězdy?“ Zeptá se Braixen. Poochyena se přestane tvářit nadšeně a jen kývne. „Neboj Poochyeno. Braixen ti nic neudělá.“ Řeknu a Braixen odpoví: „Samozřejmě že ne.“ Není to ironie. Je to myšleno naprosto vážně, za což jsem ráda. Poochyena se po očku podívá na Braixen. Evidentně neví, co si o ní myslet. Povzdychnu si a jdeme dál. Sejdeme z hlavní cesty na malou pěšinu a po ní nějakou dobu jdeme. A i z ní potom sejdeme a to na pouze vyšlapanou cestičku v trávě. Není to ani opravdová cesta, jen vyšlapaná tráva, kudy chodí lidé a pokémoni. Cestička nás vede lesem a potom končí na kraji lesa. Když vyjdeme z lesa, otevře se nám nádherný výhled. Nádherná mýtina bez pařezů, jen tráva a v ní pokémoni. Kolem mýtiny je les a za lesem jsou vidět na jedné straně hory. A uprostřed mýtiny je nádherné jezero. V jezeře se odráží pokémoni, Měsíc, který je v úplňku a když přijdeme blíž tak i my. „Páni.“ Vydechne Braixen. Poochyena to jen nadšeně sleduje a na tváři se jí objeví velký úsměv. Je to tu nádherné. Sedneme si na břeh jezera a sledujeme ho. Na jezeře plavou swanny, ducketti a i jiní pokémoni. Zahlédli jsme několik psyducků, lotada, popplia… Potom otevřu batoh a sníme sušenky co jsem si přinesla a vypijeme vodu. A potom vyndám z batohu… míč. „Chcete si zahrát?“ Obě nadšeně kývnou a tak hodím míč po Poochyeně. Ta ho chytne do zubů a hodí s ním po Braixen. Braixen ho chytne do rukou a rozeběhne se s ním pryč: „Pojďte mě chytit.“ „Tak jdem?“ Kouknu na Poochyenu, ale ta už běží za Braixen. Rozeběhnu se za nimi. Poochyena běží z jedné strany a odřízne Braixen cestu k lesu, já jsem na druhé straně, takže si myslíme, že jí máme chycenou, ale Braixen se nám vyhne a skočí přes okraj jezera na kámen v jezeře a z něj skočí na další a další a z něj na břeh. Já a Poochyena běžíme za ní, když vtom na posledním kameni Poochyena uklouzne (nebo špatně šlápne?) a skončí v jezeře. Zastavím se a vlezu do jezera za Poochyenou, kterou vezmu do náruče a vynesu jí z jezera na břeh, kde na nás čeká Braixen, která doteď přemýšlela, jak se k nám dostat přes tu vodu. „Jsi v pořádku? Neublížila ti ta voda?“ „Jsem mokrá.“ Poznamená překvapeně Poochyena. „Co jinýho by mi mělo být?“ „Nesnáším vodu.“ Přizná se Braixen. „Bojím se jí.“ „Žádné překvapení u ohnivého pokémona.“  Řeknu a Poochyena se usměje. Položím Poohyenu na zem, ta chytne míč a zavolá: „A teď chytáte mě.“ A už běží pryč. Já i Braixen se za ní rozeběhneme, ale Poochyena má velký náskok. Jsem ráda, že jí to baví. Když Poochyena využije své velikosti a vběhne k lesu a schová se do spadlého kmene stromu, který je velký a silný, ale uvnitř dutý. Já a Braixen nevíme co s ním, protože útočit nechceme – přece jenom někde vevnitř je Poochyena, a dovnitř se nedostaneme, protože díra je velká tak akorát pro Poochyenu. Ne pro trenérku nebo pro Braixen. Obě přemýšlíme, jak se k ní dostat, když vtom Poochyena vyběhne z kmene a běží dál. Já i Braixen se za ní rozeběhneme. Přestávka je ve chvíli, kdy si v zápalu hry nevšimnu kamene a spadnu do jezera. Poochyena i Braixen zastaví, ale já hned vylezu z jezera a hra pokračuje. Skončíme ve chvíli, kdy už nemůžeme. Lehneme si na zem a sledujeme hvězdy. Hledáme souhvězdí a najdeme přesně ty samé, jaké jsme viděly s Poochyenou posledně. Braixen to úplně nadchne. Sice nevidí v každém souhvězdí daného pokémona, ale v některých ano. A fascinuje jí, kolik je tady vidět hvězd. Miliony a miliony hvězd. „Nikdy jsem neviděla tolik hvězd. Kolik jich je ? Tisíce?“ „Nevím. Možná miliony nebo dokonce miliardy?“ Odpovím Braixen a Poochyena nadšeně sleduje hvězdy. Když najdeme souhvězdí Bratrů Poochyena a Mightyena, zeptá se Braixen: „A je taky souhvězdí s Fennekin, Braixen nebo Delphox?“ „Je, ale je vidět v zimě.“ Odpovím. „Škoda…“ Řekne Braixen a dále pozorujeme hvězdy. Po asi hodině kdy si já a Braixen povídáme a snažíme se zatáhnou do rozhovoru i Poochyenu se střídavým úspěchem, se zvedneme a odcházíme od jezera.

14 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 19. srpna 2018 v 14:56 | Reagovat

1. Peter
2. Hledám pokémony. :>
3. Po chvíli chození jsme dorazili k Nočnímu jezeru. Morph okamžitě skočil do vody, přičemž se mu uklidnilo. Charlotte a Irene se také bavily u jezera. Napadlo mě, že už je čas vytáhnout i Angie. Tak jsem ji povolal z Pokéballu. "Ahoj, Angie! Dobrá práce při tréninku. Můžeš se jít smočit k jezeru." řekl jsem a Angie doletěla za ostatními. Já také postával u jezera a sledoval Pokémony, zda tu není nějaký, kterého bych chtěl.

15 Marry Marry | 19. srpna 2018 v 15:11 | Reagovat

[13]: Poochyena a Braixen si výlet užily.
Obě - + 4% lásky  

[14]: Clamperl (lvl. 12), Squirtle (lvl. 10) a Panpour (lvl. 14)

16 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 19. srpna 2018 v 15:12 | Reagovat

[15]: Hledám znovu. (sakra proč nemám nikdy štěstí xd)

17 Marry Marry | 19. srpna 2018 v 15:20 | Reagovat

[16]: Ducklett (lvl. 15), Buizel (lvl. 12) a Petilil (lvl. 13)

18 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 19. srpna 2018 v 15:49 | Reagovat

1. Peter
2. Charlotte (Steenee)
3. Petilil
4. Po chvíli relaxování si všimnu poskakování kolem křoví nedaleko. Byla to Petilil, která se zřejmě chystala něco dělat. Jenže to bych nesměl být poblíž. "Hele, podívejte, malá Petilil. Tu musíme mít." řeknu klidně. "Charlotte, pomůžeš mi?" zeptám se a Charlotte se rozzáří. "Jistě!" vypískne a skočí přede mě. "Tak Charlotte, použij Rapid Spin!" začnu boj a Charlotte se roztočí směrem k Petilil. Ta to samozřejmě nečeká a proto jí to trefí. Ta se ale začne bránit Absorbem. To Charlotte trefí, ale moc neublíží. "Charlotte, Razor Leaf!" Charlotte vystřelí řadu ostrých břitev. Petilil se chystá na Sleep Powder, ovšem to bych tam nesměl být já. "Vyhni se, Charlotte!" přikážu a ona se jen tak tak vyhne. "Použij Double Kick!" řeknu, ovšem Petilil se umí taky hezky vyhýbat a vyhne se. Po chvíli použije Absorb, přičemž nestihnu říct, aby uhla a už je znovu trefena. Charlotte se trochu otřepe a už se chystá na další útok. "Charlotte, použij Play Nice a pak Razor Leaf!" přikážu a Charlotte vykoná oba útoky bez problému. Petilil už už chystala další Absorb, když v tu se Charlotte vyhla a použila Rapid Spin. Tomu se zase vyhla Petilil a místo Absorbu chystala Sleep Powder. Tím už trefila a Charlotte uspala. "Né, Charlotte!" řekl jsem a snažil se ji probrat. Přesně v tu chvíli, co chtěla použít absorb, Charlotte se probrala a rychle uhla. "Charlotte, výborně! Použij Double Kick!" přikážu a Charlotte vykoná. Petilil ale zřejmě tento boj ještě nevzdává a už použila další Sleep Powder a hned po něm Absorb. Tomu se Charlotte nevyhla a dostala velkou ránu. "Prosím, probuď se Lottie!" snažím se ji probrat. Po chvíli nic... ale potom opravdu vstala! "Výborně Charlotte! Rapid Spin!" řeknu další útok a Charlotte se roztočí směrem k Petilil. Ta to pořádně schytá a Charlotte už bez pokynu použije Double Kick. To Petilil na chvíli omráčí, ale po chvíli vstane a pokračuje dál. "Charlotte, vyhni se jí a použij znovu Double Kick!" přikážu, Charlotte se mistrně vyhne Sleep Powderu a zezadu použije Double Kick. To Petilil nečeká a letí naproti stromu. Jenže asi nemá dost, protože po chvíli vstane a použije Absorb. To Charlotte naneštěstí trefí a trochu oslabí. Naštěstí ne natolik, aby prohrála a po chvíli použije Play Nice. To Petilil trochu oslabí, aby Charlotte mohla trefit Double Kick. Chvíli se zdá, že to má Charlotte vyhráno, jenže Petilil potom začne nabíjet Mega Drain, což Charlotte nečekaně trefí, a hodně poškodí. Spadne na zem nehybně a už to to vypadá bledě. "Prosím, Lottie, vzbuď se..." přeju si potichu. Pár minut se nic neděje, ale v tu Charlotte opět vstane a chce pokračovat. Sama bez rozkazu použije Play Nice, Rapid Spin, Razor Leaf a Double Kick za sebou! Petilil všechno schytá a touto masivní silou to málem odrovná. Jenomže to Petilil zase nestačilo a už chystala další Absorb. To ale Charlotte konečně čekala a vyhla se, poté použila silnější Double Kick. Petilil vypadala na pokraji sil. "Výborně Charlotte, zakonči to Razor Leafem!" řeknu poslední útok a Charlotte vystřelí řadu břitev na Petilil, čímž ukončí zápas. Morph, Irene a Angie zatleskají a Charlotte se ukloní, ač s hlubokými nádechy. "Výborně Charlotte, můžeš si odpočinout." řeknu a povolám ji zpět do Pokéballu. "A teď!" řeknu a vytáhnu prázdný Pokéball. "Pokéballe, leť!" řeknu a hodím Pokéball na Petilil. Jako vždy, řeknu: "Prosím chyť se, prosím chyť se, prosím chyť se...", zatímco nervózně postávám a doufám, že se daný Pokémon chytí. Dnes v to doufám víc, protože Petilil je jeden z mých nejoblíbenějších Pokémonů. Morph, Irene a Angie sledují samozřejmě se mnou a napjatě doufají.

19 Marry Marry | 19. srpna 2018 v 16:02 | Reagovat

[18]: Gratuluji, Petilil se chytila!

Steenee: + 3 levely a + 4% sehranosti s trenérem.

20 Kieran Kieran | 21. srpna 2018 v 22:28 | Reagovat

Kieran
Lauren (Turtwig)

Cestou z tréningového poľa som tak trochu blúdil v lese a dúfal som, že sa čoskoro niekde objaví jazero, ktoré sme s Lauren hľadali už niekoľko desiatok minút. Začínalo sa stmievať, čo znamenalo, že sa náš čas pomaly kráti a možno to znamená, že piknik nestihneme. Avšak, nehodlal som sa vzdať bez boja. Vyšplhal som sa na jeden z najvyšších stromov a odtiaľ som preskúmal krajinu. Neďaleko od stromu, na ktorom som sedel, sa od hladiny jazera odleskovali posledné slnečné lúče.
"Lauren!" strhol som pozornosť Turtwig, "je to tým smerom," ukázal som jej rukou a Lauren sa nadšene rozbehla k jazeru.
Rýchlo som zliezol zo stromu a utekal som za Lauren. V polotmavom lese som ju už skoro nevidel, jediné, čo mi pomohlo ju nestratiť, bol zvuk praskajúcich vetvičiek a tiež jej tiché rozprávanie.
"Tak sa na ten piknik teším!" nadšene si pre seba hovorila bežiaca Lauren.
Nespomínal som si, že by som ju niekedy videl až tak šťastnú.
Konečne sme sa dostali k brehu jazera a musel som uznať, že v noci jazero vyzeralo naozaj nádherne. Položil som batoh na zem a podal som Lauren krabičku s jahodami a melón zabalený do plastickej fólie.
"Tak Lauren, môžeš prichystať deku.. Hm, naozajstnú deku síce nemáme, ale myslím, že účel splní aj niekoľko väčších listov. Pri vode ich rastie veľa,"  ukázal som na srdcovité listy rastúce na brehu jazera.
S batohom som sa vytratil do lesa, aby som sa rýchlo prezliekol do plaviek. Neminil som vynechať možnosť si zaplávať v prírode. Rýchlo som prišiel na to, že je vlastne tak trochu zima, a tak som si cez plecia prehodil mikinu. Potom som sa vrátil naspäť k brehu.
Lauren už k sebe naukladala niekoľko listov, no na deku pre dvoch to bolo ešte stále príliš malé. Preto som jej s trhaním a ukladaním listov začal pomáhať. Spolu nám to šlo o dosť rýchlejšie. Pridal sa k nám dokonca i malý Ducklett, ktorému nosenie a ukladanie listov možno pripadalo ako zaujímavá hra. Po chvíli ho ale zavolala nejaká Swanna, možno jeho mama, a tak odkráčal k nej. To už sme s Lauren boli hotoví.
Na deku z listov sme rozložili jahody a melón. Lauren z listov vyrobila i malé taniere a mištičky. Polovicu melóna som rozkrojil na dve menšie štvrťky a každú som položil na jeden tanier. Jahody sme približne rovnako rozdelili do dvoch mištičiek.
"Navrhujem, aby sme si šli najprv zaplávať, teda ak chceš, Lau," navrhol som. "Ísť do vody s plným žalúdkom by nebolo najmúdrejšie."
Lauren sa zatvárila trochu nechápavo. "Prečo by to nebolo najmúdrejšie?"
"Um..." uvedomil som si, že ten pravý dôvod vlastne nepoznám. "Skrátka by ti bolo zle. Ver mi, viem to z vlasntej skúsenosti," žmurkol som na Lauren. "Takže, pripravená na plávanie?"
"Jop!" prikývla radostne. "Ale veľmi hlboko nepôjdem, nechcem si namočiť hlinu na pancieri," dodala.
Mikinu som si odložil vedľa deky z listov a opatrne som vošiel do vody. Napodiv, bola dosť príjemná, ani veľmi teplá a ani veľmi studená. Kráčal som ďalej a zastavil som sa, až keď mi voda siahala už takmer po bradu. Lauren poskakovala na plytčine a hrala sa s kvapkami vody, ktoré lietali okolo nej.
Dostal som nápad - vezmem Lauren na plecia a budem plávať po celom jazere. Tak sa veľmi nezamočí a zároveň nebude musieť byť stále na plytčine. Potichu som sa priblížil k Lauren, a keď to nečakala, rýchlo som ju vzal a položil som ju na svoje plecia.
Onedlho som už plával v strede jazera. Lauren sa chvíľu ustrašene krčila, ale napokon pootvorila oči a rozhliadla sa. Hladina jazera sa nádherne leskla. Z lesa sa ozývali zvuky anoci a Pokémonov, ktorí celý deň spali. Na jazere pokojne plávalo niekoľko Ducklettov a Swann. Jeden z Ducklettov nám zamával krídlom a Lauren ho odzdravila, taktiež zamávaním.
Na druhej stran jazera sa prišlo napiť stádo Stantlerov. Akonáhle uvideli trénera a jeho Turtwig, ktorí k nim pomerne hlučne plávali, otočili sa a zmizli v lese. Doplával som na druhý koniec jazera a zastavil som sa na plytčine. V piesku som si všimol stopy Stantlera. Pousmial som sa. Lauren sa posadila do piesku a uprela oči k oblohe, na hviezdy.
Ani som si neuvedomil, že sa už celkom zotmelo. Striasol som sa od zimy. Vo vode bolo príjemne, no jeseň sa pomaly blížila, a akonáhle som vyšiel na breh, začal som to pociťovať.
"Nemali by sme si založiť oheň?" spýtala sa ustarane Lauren, keď si všimla, že mi je zima. "Je tu dosť dreva, mohli by sme nejaké nazbierať a pri mieste na piknik zapáliť oheň a zohriať sa..." povedala, trochu nervózne. "Určite by som nechcela, aby niekto z nás ochorel," dodala. Jej oči pripomínali smutného Growlitha.
Zasmial som sa nad prehnanou starostlivosťou svojho Pokémona. "Niečo vydržíme, Lauren. Ale keď sa nad tým zamyslím... Založiť oheň by nemusel byť zlý nápad. Takže, nazbierame nejaké drevo a potom odplávame naspäť k miestu na piknik. Tvojou úlohou bude postarať sa o to, aby drevo nespadlo do vody pri ceste naspäť," vysvetlil som Lauren.
Dali sme sa do zbierania dreva. Našťastie, okolie jazera bolo plné popadaných vetvičiek, perfektných na založenie a udržanie pekne hrejivého plameňa. Turtwig s náručou plnou dreva sa vyšplhala na môj chrbát a ja som začal plávať naspäť na opačný breh jazera. Vďaka svetlu hviezd a mesiaca sme bezpečne trafili naspäť.
Cestou naspäť sme videli skupinu Linoonov, ktorá sa naháňala na brehu jazera.
"Je zaujímavé, koľko druhov Pokémonov vychádza iba v noci," poznamenala Turtwig. Len som prikývol a z úst pod vodou mi vyšlo niekoľko bublín.
Deku a ovocie sme našli v neporušenom stave, len sme museli odohnať nejakých príliš zvedavých Zigzagoonov. Potom sme mohli začať s pokusom založiť oheň.
"Tak trochu by sa hodil nejaký ohnivý Pokémon," zasmial som sa. Vzal som z brehu jazera dva kamene a skúsil som vytvoriť iskru trením dvoch kameňov o seba. Lauren to s čakaním na ohreň už skoro vzdala, ale vtedy, keď sme to obaja čakali najmenej, objavila sa malá iskrička a zapálila drevo. Onedlho už v našom provizórnom tábore horel oheň.
Opäť som sa vytratil do lesa, aby som sa obliekol do teplého oblečenia. K ohňu som sa vrátil v mikine a džínsoch, len s trochu mokrými vlasmi.
"Tak, môžeme sa pustiť do večere," spokojne som povedal, keď som sa posadil na deku k ohňu. Najprv som sa pustil do kusu melóma. Musel som uznať, že bol naozaj výborný, sladký, šťavnatý a chrumkavý, presne taký, aký ma melón byť.
Lauren uprednostnila jahody. Misku plnú malého červeného ovocie zlikvidovala behom niekoľkých sekúnd. Potom sa bez dlhišeho čakania pustila do svojho kúsku melóna. Vzal som si mištičku s jahodami a pomaly som kládol drobné plody do úst. Striedavo som sledoval Lauren, napchávajúcu sa melónom, hviezdnu oblohu a tichú hladinu jazera.
Zjesť ovocnú večeru nám netrvalo veľmi dlho. Zelené šupky z melóna sme prihodili k drevu do ohňa, aby po nás pri jazere nezostal žiadny odpad. Plastovú fóliu a krabičky sme zbalili do môjho batoha. Z batoha som vybral spací vak, dosť veľký na to, aby sme sa doň vošli obaja s Lauren. Zaspal som dosť rýchlo a posledné, čo som počul, bolo praskanie ohňa a tichý šplechot vĺn jazera.
Zobudil som sa, keď vyšli prvé slnečné lúče. Lauren na zobudila zhruba v rovnakom čase. Vyliezol som zo spacáku, a na brehu jazera som si dal menšiu rannú rozcvičku. Potom sme spolu s Lauren zbalili spacák do batoha. Oheň našťastie cez noc vyhasol, a tam, kde bolo naše ohnisko, zostala iba kôpka popola.
Spokojní s menším výletom a prespávačkou v prírode sme sa vybrali naspäť k civilizácii.

-> Brigádové stredisko

21 Marry Marry | 22. srpna 2018 v 9:56 | Reagovat

[20]: Lauren si výlet velice užila a o něco se s tebou sblížila.

Turtwig: + 6% lásky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama