MARRY: Online
POČASÍ:
Vbu.gifCFlying.gif
Chladno + větrno
T-To je ch-chladno... Mám pocit, že léto už je oficiálně za námi a přichází... *ehm* podzim... Ale na druhou stranu je to i příjemné, ehehe..
Všichni železní a létající pokémoni získají 2x více statů, než obvykle.


Chat


Tréninkové pole

19. března 2018 v 17:00 | Marry Yokune
Výsledek obrázku pro anime field
Ice Divider by PurgatoryIsGold


Rozhodl ses jít trénovat své pokémony na tréninkové pole? Dobrá volba! Tohle pole je nádherné a je tu spoustu čerstvého vzduchu! Sice tady nejsou žádné vymakané pomůcky, jako v tréninkové haly, ale ten kdo je šikovný, tak si poradí například i s obyčejným kamenem! Pokémonům se zde trénuje o něco lépe, než v hale, protože venku mají čerstvý vzduch a to jim dodává energii na trénování. Zde nemáte žádné omezení, co můžete a co nemůžete dělat! No, vlastně... To tady CELÝ zníčit.
Ice Divider by PurgatoryIsGold

JESTLI CHCEŠ TRÉNOVAT, NAPIŠ

1. Jméno
2. Pokémon/i, které/ho budeš trénovat
3. Co s ním/nimi budeš dělat
4. Průběh

Více info o trénincích v článku "O hře".
Ice Divider by PurgatoryIsGold
A jelikož je tohle tréninkové POLE, tak můžete trénovat i zápasení tím, že budete zápasit s divokými pokémony! Další výhoda tréninkové louky.

JESTLI CHCEŠ BOJOVAT, NAPIŠ

1. Jméno
2. Pokémon, se kterým budeš bojovat
3. Kde hledáš

... Já ti napíšu tři pokémony a ty si vybereš jednoho, s kterým budeš zápasit.

KDYŽ BUDEŠ MÍT VYBRÁNO, NAPIŠ

1. Jméno
2. Pokémon, se kterým budeš bojovat
3. Pokémon, kterého sis vybral na boj
4. Průběh

POZOR, POKÉMONI SE ZDE NECHYTAJÍ, JENOM SE S NIMI ZÁPASI!
Ice Divider by PurgatoryIsGold
 


Komentáře

1 Janet Janet | 8. dubna 2018 v 7:21 | Reagovat

Janet
Fennekin
Procvičení útoků

Dojdeme s Fennekin na tréninkové pole. Minule jsme byli v hale, kde bylo plno, na tréninkovém poli by mohlo býti volněji. A je. Jsme tu úplně sami, takže ho máme celé jenom pro sebe, za což jsem ráda. Alespoň nebudeme mít žádné omezení. Někde poblíž slyším pidgey, starly a pár dalích pokémonů, ale těch si nevšímám. „Tak Fennekin, procvičíme si útoky, hlavně tedy ten žhnoucí.“ Řeknu a Fennekin přikývne. „Takže je tady pár větví, kamenů a tráva. A občas nějaká jiná rostlina než tráva.“ Usměju se. „No, tak začneme s procvičováním. Začni ocasovým bičem na támhle ten keř.“ Fennein se připraví a zaútočí. Útok se jí i povedl. „Výborně, a teď škrábavý.“ Škrábavý útok se jí také povedl, i když ocasový bič jí jde lépe. „Skvěle Fennekin.“ Zavolám nadšeně. „A teď žhnoucí útok na tenhle kámen.“ Řeknu a hodím do vzduchu kámen, který jsem našla na zemi. Přeci nebude používat ohnivý útok na keře, aby to tu začalo hořet… Kámen letěl do výšky a Fennekin zaútočila, ale minula. „Nevadí, znovu.“ Řeknu, seberu kámen a znovu ho hodím do výšky a ustoupím, aby na mě nespadl, Fennekin je od něj dost daleko. Žhnoucí útok zasáhl okraj kamene. „Skvěle.“ Zavolám, seberu ze země větev a řeknu: „A teď ocasový bič na tu větev.“ Zavolám. Ocasový bič mine. Zopakujeme to a tentokrát se Fennekin trefí. Větev přepůlí zhruba v půlce. „Výborně.“ Seberu jednu z částí a pokračujeme. Opět větev rozlomí zhruba v půlce a já vezmu tu druhou půlku, kterou také ještě přepůlí ocasovým bičem. Tyhle zbytky ale už používat nebudeme. „Paráda, tak teď škrábavý útok.“ Řeknu a fennekin zaútočí na další větev, kterou jsem našla na zemi. A povede se jí to. „Výborně. Vrátíme se k tomu žhnoucímu útoku.“ Řeknu a vezmu ze země kámen. „Tak můžeš.“ Řeknu a vyhodím ho. Fennekin zaútočí a strefí ho. „Dobře.“ Řeknu. Na kameni není ale vůbec poznat, že na něj útočila. Tedy až na to, že je o pár metrů dál. „Zkus to znovu.“ Řeknu a Fennekin znovu zaútočí žhnoucím útokem. Tentokrát těsně mine. „Nevadí, pokračuj.“ Fennekin zaútočí na kámen poté, co ho vyhodím a zasáhne ho. Toto se opakuje pětkrát. Potom má kámen velkou prasklinu. Tu udělala Fennekin žhnoucím útokem. „Výborně Fennekin, zlepšuješ se. Pokračuj.“ Fennekin zaútočí znovu a znovu a na kameni přibývají praskliny. Popáté se kámen rozbije. „Úžasný Fennekin.“ Zavolám a najdu si jiný kámen. Tento je o něco menší, ale to nevadí. „Znovu totéž.“ Fennekin zaútočí a podaří se jí kámen rozlomit po třech útocích a jednou minula. Já bych ale byla ráda, kdyby se jí to podařilo na poprvé. Vezmu další kámen, tentokrát o něco větší než ten první a znovu se opakuje útočení a tři útoky. Tentokrát ale pokaždé zasáhla. Potom najdu ještě menší kámen, než byl ten druhý a vyhodím ho do vzduchu. Fennekin dvakrát mine, ale potom ho strefí a rozbije. „Výborně. Ještě párkrát to ale zkusíme.“ Potom už se jí daří kameny rozlamovat na poprvé. Ale zmenšuje se počet útoků, které minuly, až jich zvládne deset za sebou, které rozbily kámen. „Výborně Fennekin.“ Řeknu a odejdeme z tréninkového pole.

2 Marry Marry | 8. dubna 2018 v 9:16 | Reagovat

[1]: Fennekin si všechny útoky hezky procvičila a Žhnoucí útok jí už plně jde.
Fennekin - + 2 levey, %3 sehranosti s trenérem.

3 Janet Janet | 17. dubna 2018 v 8:29 | Reagovat

Janet
Poochyena
Naučení kousavého útoku + procvičení útoků
„Poochyeno, pojď ven.“ Řeknu a z pokéballu vyskočí smutně poochyena. Rozhlédne se kolem. „Jsem  ničemu…“ Řekne potichu, ale já ji i tak zaslechnu. „Poochy takhle nemluv. Nejsi k ničemu.“ Řeknu jí popravdě. Poochyena jen cosi zabručí. „Vážně.“ Poochyena, stále se skloněnou hlavou se tiše, smutně zeptá: „Tak co mám udělat?“ „No, abych byla upřímná, ráda bych, kdybychom jsme si procvičily tvoje útoky. Ráda bych je viděla. „To není nutné, jsou slabí…“ Zavrčí poochyena. „Já jsem slabá a pro trenéra k ničemu.“ „Poochy, kdybys byla slabá, tak tě chytím na první hod pokéballem a to po dvou po třech útocích Fennekin. Byl to dobrý zápas. Rozhodně nejsi slabá a už vůbec nejsi k ničemu.“ Poochyena jen zabručí, pro mě neznámo co. „Zkusíme to?“ Zeptám se. Netlačím na ni, pouze se jí zeptám. „Je to ztráta času. Pro tebe. Chyť si jinou poochyenu a tu trénuj, já jsem opravdu k ničemu.“ „Nejsi. Opravdu nejsi k ničemu.“ „Jestli chceš, budu trénovat, ale je to zbytečné.“ „Poochy jsem si jistá, že to zbytečný nebude.“ Řeknu a pokračuji: „Takže začneme jo?“ Poochyena kývne a opět cosi smutně zabručí. „Takže poochyno, písečný útok.“ Poochyena skočí a zadníma tlapama hodí pořádný oblak písku. „Skvěle.“ Zavolám na ní. Poochyena se na mne ani nepodívá. „Poochy, zkus nárazový útok na támhle tu větev.“ Poochyena se mi tratí v mlze, ale zlomení větve a její následný dopad vypovídají o tom, že se trefila a přelomila jí. „Výborně Poochyeno.“ Řeknu. Proč říkala, že je slabá? Napadne mne. Fennekin byla v době, kdy jsem ji dostala rozhodně slabší. Větev je o pár metrů dál ode mne, jsem moc ráda, že už není tak hustá mlha, jako když jsme vycházeli. Dokonce pomalu končí. „Poochy, zkus vytí. Poochyena zavyje. „Skvěle.“ Řeknu. Jdu najít ten klacek, který poochyena přelomila. Po chvíli hledání ho najdu. „Poochyeno, nárazový útok na ten klacek.“ Řeknu jí a vyhodím ho do vzduchu. Poochyena na něj jen kouká a potichu se zeptá: „A kdy?“ Klacek spadne na zem. Usměju se. „Teď.“ Řeknu jí a dodám: „To je jedno, zkusíme to znovu. „Ale jako, v jaké pozici ho mám trefit?“ „To je jedno.“ Řeknu jí.  Poochyena beze slova přikývne a připraví se. „Takže, nárazový útok.“ Řeknu a vyhodím klacek do vzduchu. Poochyena použije nárazový útok a krom toho, že ho opět přelomí, ho trefí téměř okamžitě. „Výborně poochyeno. Vždyť ti to jde.“ Řeknu jí. Poochyena mlčí. „Poochy já to myslím upřímně. Jde ti to.“ Řeknu jí a pokračuji s tréninkem. „Tak pokračujeme jo?“ Poochy dále mlčí. „Tak jo. Poochyeno, písečný útok na ten klacek.“ Řeknu jí a vyhodím do vzduchu jeden z klacků. Poochyena zaútočí písečným útokem a do klacku narazí po celé jeho délce oblak písku. „Výborný.“ Poochyena se na mě jenom smutně podívá. „Poochy, v pořádku?“ Poochyena jen cosi zamručí. „Hele, napadlo mě teď, když ti to tak jde ty útoky, co se naučit nový?“ „Na to nemám.“ Řekne potichu poochyena. „Ale máš.“ Řeknu jí. „Hele, napadl mě kousavý útok. To by jsme zvládly.“ „To nezvládnu.“ Opáčí poochyena. „Ale zvládneš. Když budeš chtít, tak to zvládneš.“ Řeknu jí s úsměvem. „Ani když budu chtít. Já nejsem normální poochyena.“ „Proč by jsi nebyla?“ „Protože jsem horší.“ Řekne tiše se skloněnou hlavou. „Horší nejsi. Pár poochyen jsem viděla. Jen viděla, žádnou jsem nikdy netrénovala, ale ty rozhodně nejsi horší než jiná poochyena.“ Poochyena mlčí. „Pojď, zkusíme to.“ Obloha se vyjasnila, takže je krásné počasí, ale já si nejsem jistá, jestli poochyeně ta mlha nevyhovovala lépe. „Takže…“ řeknu když najdu v pokédexu obrázek kousavého útoku. „…toto je kousavý útok.“ Ukážu jí ho ( https://vignette.wikia.nocookie.net/pokemon/images/0/0f/Butch_Mightyena_Bite.png/revision/latest?cb=20141212175002 ) Poochyena se na něj podívá a potichu řekne: „To nemůžu zvládnout.“ „Ale můžeš.“ Řeknu jí, ale poochyena pokračuje: „Je to mightyena.“ „Ano, ale umí to i poochyena.“ „Ale já ne.“ „Ale naučíš se to. Když se budeš snažit, bude to chtít jenom čas.“ Poochyena se mlčky připraví. „Takže, jde o to, že silně kousneš nepřítele, což by pro poochyenu neměl být problém. Musíš mít na to ale dost silný zuby.“ „To mít nikdy nebudu.“ „Ale budeš. Pojď, zkusíme to.“ Řeknu a začneme: „Poochyeno, zakousni se do támhle té větve.“ Řeknu a ukážu na větev na jednom z mála stromů na poli. Poochyena vyskočí a kousne do toho stromu. Hned ale sklouzne a spadne dolů. Pod stromem jsem já a chytím ji. „To nedokážu.“ Řekne, zatímco jí dám na zem. „To zvládneš.“ „Poochy, sraž tu větev nárazovým útokem.“ Poochena na ni zaútočí a přelomí ji. „Super. Takže…“ Řeknu a seberu tu větev. Není na ní vůbec vidět, že na ní před nárazovým útokem útočila. Ani stopa po zubech poochyeny: „… Teď na tu větev zaútoč kousavým útokem.“ Řeknu a poochyena to zkusí. Větev držím nízko, aby nespadla jako padala před tím. Poochyena přiběhne a kousne do té větve. Po chvilce toho nechá. Na větvi není vůbec nic znát. „Já říkala, že jsem k ničemu.“ „Nejsi, to nikdo neumí sám od sebe. Každý se to musí naučit. Někdo se to naučí dřív a někdo ten útok umět ani nechce a neučí se ho, ale pokud ho někdo chce umět, musí se ho naučit.“ Řeknu a poochyena jen tiše přikývne. „Takže, poochyeno, kousavý útok znovu na ten klacek.“ Poochyena na něj zaútočí, ale stále nic. „Znovu Poochy.“ Řeknu a poochyena dále zkouší kousavý útok, až se na větvi objeví stopy po jejích zubech. Sice malé, ale to pokrok. „Výborně Poochy.“ Řeknu a dodám. „Pojď, dáme si přestávku.“
Poochyena si tiše lehne do trávy. Nespí, ale nikam jinam zřejmě nechce. Vlastně tam chce jenom tak ležet. Nechám ji, aby strávila přestávku jak sama chce a já si sednu na zem a sleduji okolí. Poletují tady různí pokémoni. A všimnu si i bulbasaura.

4 Janet Janet | 17. dubna 2018 v 8:30 | Reagovat

Po čtvrt hodině se zvednu s otázkou: „Můžeš?“ Poochyena ani nezvedne hlavu, jen  řekne: „Jsem k ničemu, to se nenaučím. „Ale naučíš. Už byli na tý větvi vidět zuby. Pojď.“ Poochyena se jen tiše zvedne a připraví se. „Takže, teď zkus nahromadit veškerou svou energii do zubů a pořádně se zakousnout do tý větve.“ Řeknu a Poochyena se o to pokusí. Nic. „Tak nejprve zkus jenom nashromáždit energii.“ Řeknu a Poochyena potichu řekne: „Já říkala, že jsem k ničemu.“ „Nejsi.“ Poochyena mlčí a pokusí se nashromáždit dostatek energie. Nic. „Nevadí, zkus to znovu.“ Poochyena se dále pokouší o kousavý útok, až se jí napotřetí podaří na pár vteřin kousavý útok. „Výborně. Už jsi to měla. Jen aby to vydrželo.“ Řeknu jí a Poochyena jen mlčky kývne a zkusí to znovu. Tentokrát se jí nepodaří kousavý útok ani na pár vteřin. „To se nenaučím, jsem k ničemu.“ Řekne Poochy. „Pooochyeno nejsi. A už se ti to povedlo, chce to jen vylepšit, to se naučíš.“ Poochyena si jen tiše, nenápadně povzdychne a zkusí to znovu. Opět nic, ale potom už se jí to podaří opět na pár vteřin a potom už jí to docela jde na těch pár vteřin. A postupně se prodlužuje doba, kdy udrží kousavý útok. „Výborně Poochyeno.“ Zavolám na ni. „A teď to zkus s útokem na tu větev.“ Poochyena to zkusí, ale kousavý útok zmizí, jakmile se rozeběhne. „To nevadí, zkus to znovu.“ Poochyena to zkusí znovu, ale se stejným výsledkem. Po asi pěti minutách se jí ale podaří udržet kousavý útok v běhu, ale běží úplně mimo větev. „Skvěle.“ Zavolám. „Ještě zaměřit.“ Poochyena tiše přikývne a já jí řeknu: „Poochyeno, kousavý útok.“ Řeknu a ona zaútočí. Běhá ale jinde, než kde je větev. „Poochy, zkus zaměřit.“ Zavolám na ní a Poochyena zkusí zaměřit větev, což se jí i povede, ale ztratí kousavý útok. „Nevadí, zkus to znovu.“ Poochyena to zkouší dál a dál až se jí po asi pěti minutách podaří slabí kousavý útok na tu větev. „Jsem k ničemu.“ Poznamená potichu poochyena. „Nejsi.“ „Bylo to slabí.“ „Protože se to učíš. A už jsi i zaměřila.“ Poochyena jen mlčí se skloněnou hlavou. „Pojď, zkus to znovu.“ Poochyena to zkusí a pomalu se zlepšuje a udrží kousavý útok. „Výborně Poochy.“ Zavolám. Zkus to znovu. Poochyena to zkusí znovu a sice jí to nevyjde, ale potom už jí to docela jde. Potom tu větev vyhodím do vzduchu a Poochyena se sice netrefí, ale potom už se začne docela trefovat. Po deseti zásazích za sebou řeknu: „Skvěle. Ještě ho zesílíme.“ Poochyena mlčí. „Tak jo. Dáme přestávku.“
Přestávka proběhne vlastně stejně, jako ta předchozí.
Po čtvrt hodině přestávky řeknu: „Zkusíme ještě zesílit ten kousavý útok.“ Zaútoč na tu větev. Poochyena zaútočí na tu větev. Útok je na ní vidět, ale není na ní vidět dostatečně. „Zkus to znovu.“ Poochyena to zkouší znovu a znovu až se jí podaří větev rozlomit. „Dobře. Seberu jinou větev a řeknu: „Pokračuj.“ Poochyena ji přelomí po pěti zásazích. To je ale moc zásahů na přelomení větve. „Pokračuj Poochy, zlepšuješ se.“ Řeknu, protože předtím musela na tu větev útočit asi desetkrát. Poochyena pokračuje a počet útoků na přelomení větve se zmenšuje, až se jí to podaří napoprvé. A zvládne to znovu. Potom tedy potřebuje dva útoky, ale potom už to zvládá pětkrát za sebou napoprvé. „Skvěle. Něco těžšího.“ Řeknu a rozhlédnu se kolem. „Použij kousavý útok a udrž se na tý větvi.“ Řeknu a ukážu na jednu větev na stromě. Poochyena to zkusí, ale téměř hned spadne. Já ji chytím a dám na zem. „To nedokážu.“ „To dokážeš, ten útok se ti zlepšuje.“ Řeknu a Poochyena to zkusí znovu. „Po pár pokusech se tam už i chvíli udrží. „Výborně, drž ještě chvilku.“ Řeknu, Poochyena se snaží, ale ať se snaží jak se snaží, spadne zase dolů. „To nevadí, zlepšuješ se. Je to, aby tě protivník jen tak nesetřásl.“ Poochyena tiše zkusí další útok. A vydrží tam déle, skoro tak dlouho, jak by bylo potřeba. „Výborně, už to skoro zvládáš.“ Řeknu a Poochyena to zkusí znovu. A podařilo se jí to. „Výborně.“ Když se jí to podaří pětkrát za sebou, řeknu: „Jsi šikovná. Pojď, zkusíme ještě rozbít kámen.“ Poochyena mlčky kývne a zaútočí na kámen, co jsem našla. Na kameni se po jejím útoku objeví malá prasklina, ale to je vše. „Nevadí, zkus to znovu.“ Poochyena to zkouší znovu a stále se zlepšuje. Kámen se jí podaří rozbít na počtvrté, druhý kámen už na podruhý. A potom už to zvládá napoprvé nebo na podruhé, podle velikosti kamene, protože jsem přestala brát jen ti úplně nejmenší, ale ani ne ty středně velké. Když je všechny co jí dám zničí napoprvé, přejdeme na středně velké kameny. „Zkus rozbít i tyhle.“ Ty menší se jí ještě podaří rozbít na poprvé, ty trošku větší rozbije na potřetí, nebo na podruhé. „Jde ti to, zlepšuješ se.“ Řeknu a Poochyena pokračuje. Podaří se jí rozbít pár středně velkých šutrů a potom zkusíme i ty větší. Samozřejmě to nejsou žádné třímetrové balvany, vlastně ten největší má tak maximálně čtvrt metru. I s ním si ale Poochyena po nějaké době poradí. „Výborně.“ Řeknu. Zkusí ještě rozdrtit pár kamenů, ale všechny je zvládne napoprvé. „Skvěle. Ještě procvičíme, co jsme se dneska naučili a potom už půjdeme jo?“ Poochyena jen mlčky přikývne. „Tak pojď. Poochy, kousavý útok na tu větev.“ Zavolám. Poochyena ji překousne kousavým útokem. „Skvěle.“ Poochyen ato zjouší znovu a docela jí to jde. Vyhodím klacek do vzduchu apoochyena ho přeousne kousavým útokem. Jednu z částí překousnutého klaku vyhodím opět do vzduchu a Poochyena ho znovu překousne. „Výborně. Šlo ti to skvěle. To by pro dnešek stačilo.“ Řeknu a spolu s poochyenou odejdeme z tréninkového pole.

//Začala jsem to sepisovat, když bylo počasí mlha a už jsem to nepřepisovala, počasí v tréninku ale ať je takové, jaké je teď - slunečno

5 Miki Miki | 3. června 2018 v 14:47 | Reagovat

Miki
Litten
Procvičování útoků

1.ČÁST
Po jídle co jsem doma ukuchtila jsme s Litten vyrazili na tréninkové pole.Řekla jsem si,že by bylo dobré si procvičit útoky co má Litten už umí.Dorazili jsme na místo a k jednomu stromu jsem odložila věci.Vzala jsem nám nějakou svačinku,pití a nějaký ten pamlsek."Tak jo co vlastně umíš za útoky"vytáhla jsem pokedex a ten mi zdělil že umí nárazový útok a uhlíky."To jsou dobré útoky"řekla jsem si a podívala jsem se po okolí.Uviděla jsem slámu tak jsem ji vzala a omotala tím jeden kůl.Chtěla jsem ho použít na cvičení nárazového útoku a nechci aby si má litten moc ublížila.
"Tak Litten prosvičíme si tvůj nárazový útok jo.Támhle jsem omotala slámou kůl na který můžeme procvičit tento úkol.I když je to jen trénink prosím snaž se vydat ze sebe co nejvíc jo"pohladila jsem ji a Litten přikývla na souhlas.
"Nárazový útok!"zavelela jsem a Litten se rozeběhla a narazila do kůlu.Ten se jen zakýval"Dobrá práce"pochválila jsem ji když přiběhla zpátky ke mě."Ještě několikrát si to zopakujeme jo"kouknu na ni ta se na mě podívala že se ji moc nechce."No ták to zvládneš zesílíme  a až budeme mít v týmu nového kamaráda budou tréninky zábavnější"snažím se ji trochu povzbudit.Chvilku se koukala do země,ale nakonec přikývla."Dobře nárazový útok!"opět zavelím.Litten se rozeběhla zdálo se že o trošku i zrychlila a plnou silou narazila do kůlu ve kterém trochu zakřupalo."Výborně"zajásala jsem tento útok jí jde velmi dobře."Tak jo a teď ten kůl dorazíme co říkáš"usmála jsem se a Litten přikývla."Tak fajne doržme to.Nárazový útok!"podala jsem povel k útoku.Litten poslechla a rozeběhla se proti svému cíli a to byl nakřuplý kůl.V plné síle narazila do kůlu, který křupl už úplně.Litten přiběhla ke mě a já se k ní klekla"Výborně sis vedla"pochválila jsem ji a pohladila po hlavince."Tak jo teď by sis dala asi pauzu viď"kouknu na ni a Litten přikývla"Tak jo poďme se schovat do stínu támhle k našim věcem.Máme tam i něco dobrého k zakousnutí"posadili jsme se do stínu.Z batohu jsem vyndala pití a bábovku co mi zbyla ještě od včerejší snídaně,ale byla ještě dobrá.

6 Miki Miki | 3. června 2018 v 15:43 | Reagovat

2.ČÁST
Dali jsme si menší odpočinek po první části tréninku.Obě jsme usnuli naštěstí ve stínu takže jsme se nemohli spálit.Probudila jsem se a podívala na hodinky"Je to ten čas pěkně letí"řekla jsme si a v tom se probudila i Litten.Pěkně se protáhla a koukala na mě"No má milá je čas na další kolo"řekla jsem najednou Litten měla vyděšený výraz"Neboj nebude to tak hrozný.Chtěla bych si s tebou procvičit ještě druhý útok co umíš a to uhlíky"vysvětlila jsem."Noo tak dobře"nakonec povolila na oplátku jsem ji pohladila."Dobře přesuneme se támhle k tomu jezírku.Je už několik dní sucho nerada bych abychom to tu podpálili"zasmála jsem se
Postavili jsme se před jezírko"Dobře teď Uhlíky!"řekla jsem povel.Litten nahromadila svou energii.Nadechla se a spustila uhlíkový útok nad jezírko.Uhlíky pěkně popadali do vody a trošku to zasičelo."Pěkny pěkný ještě párkrát"povzbudila jsem svého pokémona.Litten to potěšilo a tak ze sebe chce vydat to nejlepší."Znovu uhlíky!"opět jsem řekla a Litten zopakovala svůj útok.Tentokrát se zdálo jako kdyby ten útok měl větší grády."Velmi dobře jsi šikovná"pohladila jsem ji a dala mňamku."Tak jo ještě dvakrát ano"pousmála jsem se "Uhlíky!"řekla jsem povel k útoku a Litten tak provedla.Bylo to dost dobré a myslím že je připravena zkusit semnou chytit nového pokémona."Tak a na posledy Uhlíky!"řekla jsem a Litten tak provedla.Útok se ji parádně povedl a jedna jiskřička dopadla vedle jezera.Všimla jsem si toho a hne jsem k tomu doběhla a udusila.Ještě než to začalo hořet"Uf..to bylo ofous"utřela jsem si čelo.
Přišla jsem k Litten a klekla si k ní"Myslím že dnešní trénink můžeme ukončit co říkáš"koukla jsem na ni.Očka se ji rozzářili"Tak jo jdeme"usmála jsem se a odešly jsme

7 Marry Marry | 3. června 2018 v 18:19 | Reagovat

[3]:

[4]: Poochyena si útoky procvičila a Kousavý útok se naučila, akorát je ho třeba trochu procvičit.

Poochyena - + 4 levely, 6% sehranosti s trenérem

[5]:

[6]: Litten si útoky dobře procvičila.

Litten - + 2 levely, 3% sehranosti s trenérem

8 Laramie Laramie | 9. července 2018 v 11:50 | Reagovat

Laramie
Poppilio a Rockruff
Reflexy, rychlost

Přišly jsme s Poppiliem na tréninkové pole. Bylo tu krásně, ale bylo příšerně dusno. Vytáhla jsem Rockruffův poké ball z kapsy a přivolala ho. Rockruff se líně protáhl a nastražil uši protože věděl že zase povedu nějaký zdlouhavý proslov. „Takže,“ začala jsem svoji řeč, „sešli jsme se tu dnes abyste si procvičily rychlost, sílu a reflexy. Chtěla bych aby to fungovalo asi takhle, vy buďto budete závodit v rychlosti nebo se budete pokoušet něco rozbít a já tady budu oxidovat kolem a házet po vás štěrk, v tu chvíli bude vaším úkolem těm kamínkům uhnout, odrazit je nebo je chytit což bude asi ta nejtěžší možnost. Souhlas?“ „Souhlas,“ řekly pokémoni jednohlasně. Protáhla jsem se a začala jsem po zemi sbírat kamínky. Když jsem skončila tak jsem jim ukázala odkud kam budou trénovat rychlost, od jednoho kamene -u kterého jsme stáli- k pařezu co byl... byl tam jenom jeden pařez takže to nikdo nemohl minout. Sama jsem si stoupla na kámen z kterého jsem měla výhled na oba předměty dobrá výhled a hlavně dosah mojí rukou vymrštěného kamínku na běžící pokémony. Oba se postavili ke kameni a čekaly na můj povel. „Tak... START!“ zakřičela jsem a pokémoni se rozběhli, Rockruff byl rychlejší než Poppilio protože měl nohy a ne ploutve, ale Poppilio se se nenechal zahanbit. Hodila jsem po nich i pár kamínků, ale hlavní problém byl se trefit. Proto jsem po nich nejvíc kamínků hodila až doběhli do cíle, takže jsem jich víc hodila po Rockruffovi. Rockruffa to prvně zaskočilo, ale pak už se vyhýbal i odrážel kamínky svým huňatým ocasem, protože už čekal že po něm něco hodím. Když dorazil i Poppilio tak jsem začala házet i po něm, ale nebyl k poražení, jako by už předem věděl kam přesně kamínek dopadne. Chvilku jsem na ně ještě házela kamínky. Byli chvilky kdy ještě Rockruff váhal a nestihl zareagovat,  ale pomalu se zvyšovala pravděpodobnost že se vyhne nebo kamínek odrazí. „Tak, teď ještě doběhněte zpátky k tomu kamenu kde jste začínaly,“ řekla jsem po chvilce.  Pokemononi se nachystali a na můj povel vyběhly. Párkrát jsem po nich ještě hodila několik kamínku když běželi. Asi třetinu z nich jsem hodila na Poppilia, který je odrazil, druhou třetinu jsem hodila na Rockrufa, který se spíše vyhýbal, při čemž často dělal různé piruety ve vzduchu za což jsem mu musela zatleskat, a zbytek skončil v trávě mezi mnou a dráhou. Nakonec doběhli oba více méně za ráz, protože Rockruff už byl uřícený a také ho zpomalovali ty piruety které předváděl. „Nechce si někdo odpočinout?“ zeptala jsem se. „Ne, já ještě ne,“ odvětil Poppilio. Rockruff sklonil hlavu a řekl: „No... já bych to docela uvítal.“ „Dobře, ale co bude dělat Poppilio mezi tím co budeme odpočívat?“ zamyslela jsem se nahlas. „No, mohl bych třeba běhat a ty by jsi mi to počítala,“ řekl Poppilio nadšeně. Chvilku jsem se nad tím zamyslela, nebyl to zase tak špatný nápad: „Dobře, přece jen, když to s Rockruffem budeme počítat oba tak dojdeme k přesnějšímu výsledku, myslím že by to šlo.“ „Jupííí!“ zaradoval se Poppilio a vyrazil na start. Já s Rockruffem jsme došli zpátky ke kameni na kterém jsem stála před tím. Rockruff si lehl do trávy vedle kamene a sledoval Poppilia. „Takže,“ řekla jsem když jsem uznala že je dobrý moment začít, „tří... dva... jedna.. TEĎ!“ Poppilio se rozběhl a já začala počítat, doufala jsem že Rockruff počítá taky kdybych se náhodou spletla. Ještě jsem Poppiliovi hodila pár kamínků, ale ten je s chutí odrazil. Zkusila jsem jeden hodit i po Rockruffovy ale ten ho odrazil ocasem zpátky ke mě. Pak Poppilio dorazil do cíle, chtěl vědět svůj výsledek, uvědomila jsem si že jsem skončila u 23 a pak začala znova u 19. Když jsem to vzala kolem a kolem vyšlo mi rovných 30. „Já jsem napočítala 30, co ty Rockruffe?“ zeptala jsem se pro jistotu. „Já mám třicet dva,“ řekl Rockruff tiše, „když to zprůměrujeme tak je to třicet jedna, s malou odchylkou se když tak počítat dá.“ Překvapilo mne jak zareagoval ale nechala jsem to být a zavolala na Poppilia: „Tak 31! Zkus to vylepšit... třeba pod třicet“ Usmála jsem se a Poppilio pokývl hlavou a nachystal se běžet zpátky. Zavelela jsem ke startu a znova začala počítat. Chtěla jsem po něm hodit ještě pár kamínků, ale pak jsem zjistila že mi došli. Ke konci jsem napočítala 28. „Já mám osmadvacet,“ řekla jsem jista si svým výsledkem. Rockruff zvedl hlavu a dodal: „Já taky...“ Byla jsem ráda že jsme došli ke stejnému výsledku a tak jsem na Poppilia zavolala: „Jednoznačně 28!“ Poppilio se zaradoval a vydal se směrem k nám. „Co teď? Už budu zase trénovat i s Rockruffem?“ zeptal se. Věnovala jsem Rockruffovi letmí pohled. Rockruff se zvedl a řekl: „Jasně.“ Opět mne jeho odpověď zaskočila, čekala jsem lhostejné "klidně" nebo "mně je to jedno", byl to náznak toho že už se naše vztahy lepší. „Co teď?“ zeptala jsem se, „co jsem chtěla natrénovat tak už máme, co chcete ještě dotrénovat nebo tak?“ Rockruff se zamyslel a Poppilio se svěřil se svojí vizí: „Já bych si chtěl ještě párkrát zaběhat i s Rockruffem! Chtěl bych vědět jestli je pořád rychlejší než já, prostě porovnání sil!“ Rockruff přikývl a oba se rozběhli na start. Jelikož jsem neměla co házet tak jsem se rozhodla že budu zase počítat. Až jsme byli všichni připravení, zavelela jsem ke startu. Rockruff byl stále ve vedení, ale Poppilio byl těsně za ním. Když oba doběhli k pařezu tak jsem na ně zavolala podle toho kolik jsem u každého napočítala „Rockruff dvacet šest, Poppilio dvacet sedm.“ Poppilio chtěl Rockruffa překonat a proto už se nachystal že poběží zpátky. „Tak... teď už nakonec,“ řekla jsem s úsměvem, „takže... START!“ Nechtěla jsem říkat "tři, dva, jedna, teď" protože by to bylo očekávané a jsme tu i pro to abychom vylepšili reflexy, ne? Poppilio zareagoval hned, ale Rockruff byl zprvu trošku zmatený a to ho též i zpomalilo. Asi uprostřed dráhy Rockruff Poppilia dohnal, ale Poppilio se jen tak nedal. Do cíle oba oba dorazili v čase 25. Začala jsem tleskat a zavolala jsem na ně: „Oba za ráz, čas pětadvacet!“ Poppilio napřáhl ploutev že si s Rockruffem plácne. Upřímě jsem nečekala že to vyjde, ale Rockruff je plný překvapení. Rockruff si s Poppiliem plácl, packou na ploutev, jako staří přátelé. Poppilio byl nadšený a Rockruff se usmíval. „Tak, tady máme hotovo,“ řekla jsem s širokým úsměvem, „chce někdo zpátky do poké ballu nebo oba půjdete pěšky?“ Rockruff se podíval na Poppilia a s klidem řekl: „Já bych si radši chvíli odpočinul.“ Rockruff mrkl na Poppilia a Poppilio zase na něj. Byla jsemm ráda že se z nich stávají dobří parťáci. Bez dalšího otálení jsem Rockruffa přivolala do poké ballu. „Tak, půjdeme?“ zeptala jsem se Poppilia. Poppilio přikývl a oba jsme odešli z tréninkového pole.

9 Marry Marry | 9. července 2018 v 16:16 | Reagovat

[8]: Popplio a Rockruff si všechny schopnosti dobře procvičili.

Oba - + 4% k reflexům, síle a rychlosti a + 4 levely

10 Marry Marry | 9. července 2018 v 16:17 | Reagovat

[9]: * + 3% sehranosti s trenérem

11 Laramie Laramie | 26. července 2018 v 0:29 | Reagovat

Laramie
Popplio, Rockruff a Salandit
Procvičení útoků, Popplio -Disarming Voice, Rockruff - Bite (není toho moc? xD)

Přišli jsme na široké tréninkové pole. Od minule tu bylo více ožehnutých kamenů a spálené trávy, ale déšť některé skvrny úspěšně smýval. „Takže... nejdříve si připomeneme útoky aby Salandit viděla naši sílu, že ano?“ usmála jsem se na Salandit a zatřepala hlavou abych setřásla dešťovou vodu z vlasů. Je tma + prší... úžasná konbinace na trénink, nemohla jsem si to lépe načasovat! Kaspian na rozdíl od mého vnitřního ironického vnitřního výbuchu vypadal spokojeně a tak jsem se uklidnila. „Začneme s tebou Kaspiane,“ usmála jsem se na Poppilia a počkala jsem až se nachystá k útoku na jeden z volně se tu válejících kamenů. „Pound!“ křikla jsem a počkala jsem až útok dokoná, „a teď Water gun!“ V Salanditině výraze byl vidět lehký náznak připomenutí nějaké události které se v minulosti přihodila... možná to jak jsem ji chytila? „A poslední a nejnovější... Growl,“ vydechla jsem a sledovala jsem jak Kaspian útočí na kámen, „Tak teď ty Rockruffe.“ Počkala jsem na to až zaujme Kaspianovo místo. „Tak Tackle!“ zavolala jsem na Rockruffa. Vzpoměla jsem si na Salandit v Amber Castle jak mi nadal za to že jí moc řvu do ucha tak jsem po dokončení útoku jen tiše dodala: „A teď Sand Attack.“ Salandit jakoby čekala moje další slova, mírně pokynula Rockruffovi na výraz toho že odvedl dobrou práci a vydala se na jeho místo. „Počítej s tím že by se například Posion Gas používal na živém cíli,“ zasmála se temně Salandit a pak pouze dodala, „jistě jen žertuji.“ „Chápu, ale dost řečí, jsme tu kvůli tréninku nebo snad ne?“ uculila jsem se a pokračovala s útočnými pokyny, „Scratch!“ Salandit použila útok a pokynula Kaspianovy a Rockruffovi aby šli kousek stranou protože věděla co řeknu. „...Posion gas,“ pokračovala jsem s dalším pokynem. Salandit poslechla má slova, v jejím výrazu jsem poznala že je ráda že tento útok umí. „A poslední... Ember!“ tentokrát jsem lehce zvýšila hlas, v hlavě jsem opět měla vzpomínku na Amber castle a Combee které byly právě tímto útokem poraženy. Po dokončení útoku se na mne Salandit otočila se slovy: „Já jsem spokojená, a ty?“ „Jasně! Proč bych nebyla?“ řekla jsem s širokým úsměvem, „teď můžeš jít vedle Kaspiana a ty Rockruffe pojď sem.“ Rockruff pokývl hlaou a vydal se zpátky k našmu trénovacímu kameni. „Chtěla bych tě naučit Bite,“ řekla jsem s úsměvem. „Bite?“ řekl Rockruff s počátečným zmatením ve tváři, „dobře, jak mám začít?“ Chvilku jsem se zamyslela a pak jsem řekla: „No já Bite neumím, ale.... prostě nejak kousneš?“ Absolutně jsem nevěděla jak to vysvětlit protože jak sama vím tak do kamenů se kouše špatně... ne že bych měla svoji vlastní zkušenost, ale... radši nic. „Jak přesně?“ zeptal se lehce zaujatě Rockruff. „Hmm...“ vydala jsem ze sebe zamyšlený zvuk a pak mne to trklo. Začala jsem kolem hledat nějaký klacek a pak jsem si vzpomněla na pařez na kterém jsem stála když jsme tu byly naposled. Došla jsem k pařezu a vypáčila jsem ze země jeden z pevnějších kořenů. „Tady, zkus tohle,“ řekla jsem a natáhla jsem kořen k Rockruffovi. Rockruff se chvíli nechápavě koukal na kořen, pak se do něj opatrně zakousl a procedil: „Takhle?“ „Jo, ale musíš to toužit jako útok,“ pokusila jsem se to nějak vysvětlit, „počkej, zkus to pustit.“ Rockruff pustil kořen a já jej vymrštila do vzduchu: „Chytej!“ Rockruff chvíli nechápavě hleděl dokud si neuvědomil co se děje. Rozběhl se pro kořen a ještě ve vzduchu jej chytil: „Takhle!“ „Jo! Ale víc síli a zkus ho chytit ve skoku,“ zavolala jsem na něj, „pojď zpátky, zkusíme to znovu.“ Když mi kořen přinesl zpátky tak jsem ho vyhodila znova do vzduchu a Rockruff se držel mích pokynů. Tentokrát kořen chytil tak silně že jej skoro zlomil, už se to dost připomínalo Bite. „Tak to zkusíme ještě jednou,“ řekla jsem když ke mě došel zpátky, „teď už o tom nepřemýšlej jako chytání kořene, ale útočení na pokémona.“ Rockruff přikývl a podal mi kořen. Vymrštila jsem klacek do vzduch a zařvala jsem: „ROCKRUFFE BITE!“ Rockruff ve vzduchu chytil kořen a přelomil ho na dvě části. Zajásala jsem a vydala jsem se k pařezu pro nový kořen.
Zkoušeli jsme to do té doby dokud Rockruff nebyl unavený. Tehdy jsem na jeho pozici zavolala Popplia. „S tebou bych se dneska chtěla naučit Disarming Voice,“ řekla jsem a čekala jsem jeho reakci. Kaspian se zatvářil důležitě: „To budu zpívat?“ „Víceméně ano,“ vnesla se do hovoru Salandit s potutelným úsměvem, „až to bude bolet.“ „Samozřejmě protože je to tak krásný zpěv,“ dodala jsem. Kaspian se zamyslel: „Co když neumím zpívat? Bude to taky fungovat?“ „Myslím že možná jo,“ řekla jsem s mírným úšklebkem, „ale slyšela jsem že všichni Poppiliové umí zpívat. Zkus to“ Poppilio se začal houpat do rytmu písně kterou se chystal zpívat: „Hmm, hmm, hmm.“ Vysoko, hlasitě, tklivě... tóny nezněli jako Disarming Voice, ale zněli krásně. „Výborně! Jen teď zkus melodii směrovat dolů do ztracena, místo A zkus dát D,“ začala jsem lehce směřovat píseň k do svých zájmů a toho jak jsem Disarming voice párkrát slyšela, „Dý, dá, dé... chápeš jak to myslím.“ Popplio přikývl a začal znovu zpívat. Vzdáleně mi to připomínalo jednu písničku. „Tak a teď to použijeme jako útok. Použij Disarming Voice!“ křikla jsem na Kaspiana. Nemělo to žádný veliký účinek. „To bylo všechno?“ řekla ze srandy Salandit. „Nevadí zkus to znovu. Disarming Voice!“ Kaspian se tentokrát více soustředil a s radostí začal zpívat. Rockruff si schoval hlavu pod packy a Salandit zaprotestovala že ji začala lehce bolet hlava. „To znamená že to funguje!“ usmála jsem se a pak jsem se ohlédla na Rockruffa a Salandit, „možná si lehněte kousek dál aby vás to tolik nedráždilo.“ Rockruff přikývl a Salandit se jen zvedla a odešla kousek dál kde už nejspíše nebyl účinek Poppliova zpěvu tak účinný. „Tak... Disarming Voice!“ podala jsem pokyn k použití útoku a Kaspian začal zpívat.  Jelikož to že to byl útok ještě jeho zpěv zesilovalo a dávalo tomu takový emotivní nádech dávalo Kaspianovy spoustu kreativních možností s různými tóny a melodiemi aby útok dovedl k  dokonalosti. Musela jsem zatnout zuby, aby melodie nepůsobila i ně mě. Poppilia zpěv začal bavit a tak při každém dalším vyzkoušení útoku zkoušel nové kombinace tónů.
Po několika minutách zkoušení Disarming Voice jsem zavelela: „Dnes už jsme trénovali dost... já už jsem také dost -UVÁÁÁ- unavená... myslím že je čas vyrazit domů.“ Rockruff se zvedl ze svého místa a připravil se na to že jej přivolám do pokéballu. Potom  jsem se podívala na Salandit: „S tebou se nějaký nový útok naučíme příště, slibuji.“ Mrkla jsem na ni a společně s Rockruffem jsem ji přivolala zpátky. „Kaspiane, tentokrát vezmu do poké ballu i tebe,“ řekla jsem z úsměvem. Poppilio se nechal přivolat a já jsem už dost promočená od deště odešla z tréninkového pole.
(Jsem unavená na nic lepšího jsem se nezmohla xDD)

12 Marry Marry | 26. července 2018 v 9:21 | Reagovat

[11]: Všichni si útoky dobře procvičili, Rockruff se Bite naučil a Popplio potřebuje Disraming Voice ještě trochu procvičit.

Salandit - + 3 levely, + 4% sehranosti s trenérem.
Popplio a Rockruff - + 5 levelů, + 6% sehranosti s trenérem.

Popplia obklopila velká bílo-modrá záře a jeho silueta se začala zvětšovat. Když záře zmizela, objevil se před tebou Brionne. Gratuluji, Popplio se vyvinul do Brionne!

(Na to, že jsi unavená, tak je to dost dobrý xDDD :3)

13 Janet Janet | 8. srpna 2018 v 13:30 | Reagovat

Janet
Fennekin, Poochyena
Procvičení útoků

„Fennekin, Poochyeno, pojďte ven.“ Povolám ven své pokémony. „Dneska si procvičíte útoky. Mám v plánu jen krátký trénink, takže jdeme trénovat. Společně.“ Řeknu a ukážu na velký kámen na poli. „Fennekin, ty použiješ žhnoucí útok a Poochyena si procvičí kousavý útok. „Jako… Spolu?“ Se zeptá Fennekin. „Jo, spolu. Aby jste se naučili i spolupracovat.“ Řeknu a obě zaútočí. Jenže Fennekin trefí Poochyenu. „Au.“ Vykvikne Poochyena. „Promiň.“ Řekne Fennekin a otočí se na mě: „To nebude fungovat. Plete se mi tam.“ „Bude to fungovat, pokud ty budeš útočit do leva a  Poochyena, jelikož je vpravo, do prava. Ale nesmíte obě mířit do středu kamene.“ Vysvětlím a obě zaútočí znovu. Tentokrát se jim to povede a kámen se rozletí na milion kousíčků. A nezasáhly se. „Skvělý holky. Poochyeno, na támhleten kámen použij nárazový útok a Fennekin, ty použij na ten samý ocasový bič.“ Obě zaútočí a zničí kámen. „Skvěle holky.“ Pochválím je. „A teď jenom Fennekin. Fennekin, použij žhnoucí útok na támhleten kámen.“ Fennekin se připraví a zaútočí. Útok byl silný a trefil kámen. Skvěle. A teď ocasový bič, támhle na tu větev.“ Řeknu a ocasový bič přesekne větev. „Úžasný Fennekin. A ještě škrábavý útok, támhle na tu větev.“ Ukážu na jinou a Fennekin ji ulomí škrábavým útokem. Seberu ulomenou větev a řeknu: „Fennekin, ocasový bič.“ Větev vyhodím do vzduchu a Fennekin zaútočí. Vypadá to, že znovu zasáhne, ale na poslední chvíli to nestihne. Těsně mine. „Nevadí, zkus to znovu.“ Řeknu a znovu vyhodím do vzduchu větev. Tentokrát se Fennekin podaří větev zasáhnout. „Paráda Fennekin. Poochyeno, jsi na řadě.“ Řeknu, Fennekin si lehne vedle mě na místo, kde doteď ležela Poochyena a ta vstane a stoupne si odhodlaně přede mne. „Poochyeno, kousavý útok na támhle tu větev.“ Ukážu na jednu větev na stromě. Poochyena zaútočí a větev překousne. „Paráda.“ Pochválím ji, seberu větev a vyhodím ji do vzduchu. „Ještě kousavý útok.“ Poochyena mine, ale zkusí to znovu. Tentokrát ji překousne. Seberu jednu polovinu a řeknu: „Ještě jednou kousavý útok.“ Větev už je docela malá, takže není překvapení, že Poochyena opět mine, ale podruhé už ji překousne. Seberu zhruba stejnou větev, jakou jsem házela naposledy a vyhodím ji do vzduchu. Poochyena ji překousne. „Skvěle. Poochyeno, písečný útok.“ Poochyena použije písečný útok a podaří se jí velký oblak. Asi docela nepříjemný. „Poochyeno, vytí.“ Řeknu a Poochyena mocně zavyje. „Skvěle. A teď nárazový útok na ten kámen.“ Poochyena použije nárazový útok a ten zasáhne kámen a roztříští ho. „Skvěle. Ještě támhleten a jen co ho rozbiješ tak támhleten.“ Ukážu jí dva kameny. Jeden kámen rozbije a potom i druhý, ale ten útok nebyl okamžitý, jak bych chtěla. „Zkus to znovu, támhleten kámen a támhleten.“ Vyberu nové dva kameny a kameny se rozbijí. A rychle po sobě. „Skvěle Poochyeno. Fennekin, Poochyeno, ještě zkusíte jeden společný. Poochyena kousavý útok, Fennekin ocasový bič támhle na ten kámen.“ Obě zaútočí a rozbijí ho. „Skvěle. To by pro dnešek stačilo, vedly jste si skvěle, obě.“ Pochválím obě holky a jdeme z tréninkového pole.

14 Marry Marry | 8. srpna 2018 v 16:53 | Reagovat

[13]: Fennekin a Poochyena si útoky procvičily.
Obě - + 2 levely a + 3% sehranosti s trenérem. + Poochyena si procvičila Bite a může ho normálně používat.

15 Janet Janet | 9. srpna 2018 v 13:53 | Reagovat

Janet
Fennekin
Procvičení útoků + rychlost

Přijdu na tréninkové pole. Je hrozné horko, určitě je přes třicet stupňů, ale kdy jindy trénovat ohnivé pokémony, než když je pořádné vedro. Fennekin jde vedle mě a Poochyenu jsem nechala doma, kde není takové horko a zatáhla jsem, aby tam neměla tolik světla. Fennekin má ráda opak – vedro a slunce. Už když přijdeme na tréninkové pole mám toho vedra tak akorát dost. „Fennekin, jdeme trénovat. Cílem tohoto tréninku je navýšit ti levl a zlepšit rychlost. Začneme rychlostí.“ Řeknu a pokračuju: „Dneska budeš trénovat rychlost sama.“ Řeknu, protože v tomhle vedru si sprinty odpustím. No, nejsem ohnivý typ. „Takže začínat budeš tady.“ Řeknu a potom udělám padesát kroků. „A tady je cíl.“  Řeknu a zavolám: „Tři… Dva… Jedna… Start!“ Fennekin se rozeběhne a v cíli zabrzdí. „Paráda. Teď to otočíme jo? Tady je start a támhle cíl.“ Řeknu a zopakuju tři, dva… Fennekin na Teď vyběhne a běží rychle. V cíli zabrzdí. Bylo to snad ještě rychlejší, než to první. Potom se rozhodnu, že si přeci jenom také zaběhám. Stoupneme si obě na původní start a já začnu: „Tři… Dva… Jedna… A… Start!“ Fennekin vyběhne sprintem a je v cíli tak rychle, že já jsem sotva v polovině. „Jsi rychlá.“ Pochválím ji. Dáme ji běh ještě čtyřikrát, vždycky je Fennekin v cíli, zatímco já jsem někde kolem poloviny tratě. Potom už neběhám, protože nezvládám to vedro. Fennekin běhá ještě třikrát. „Stačí. Rychlost jsme si protrénovali.“ Řeknu a dodám: „Takže jdeme procvičovat.“ Řeknu a chystám se dát Fennekin za úkol žhnoucí útok na jeden z keřů na poli, na poslední chvíli si to ale rozmyslím. V tomto vedru bychom mohli něco podpálit. A to nechci. „Fennekin, žhnoucí útok támhle na ten kámen.“ Řeknu a doufám, že zasáhne kámen a ne okolní suchou trávu. Nemám žádného vodního pokémona, který by to mohl uhasit. Fennekin naštěstí zasáhne kámen a ten se rozletí na milion kousíčků, ale nic nepodpálí. „Paráda Fennekin.“ Řeknu a nařídím jí útok zopakovat na jiný kámen. Kámen se opět roztříští a Fennekin zaútočí ještě dvakrát se stejným výsledkem a jednou, kdy se do kamene trefila jen tak tak. „Skvěle. Žhnoucí útok máme procvičený.“ Řeknu nadšeně. „Fenenkin, teď ocasový bič na támhle tu větev.“ Řeknu a Fennekin ulomí ocasovým bičem větev. To asi nebude nic těžkého, protože ta větev je suchá, jako všechno okolo. Vezmu větev a vyhodím ji do vzduchu se slovy: „Ocasový bič.“ Ocasový bič zasáhne a větev se rozlomí. Zopakujeme to se stejným výsledkem. Potřetí Fennekin mine, ale jen o kousek a když to zkusíme znovu, tak se zbytek větve rozletí. „Paráda.“ Pochválím Fennekin. „Zkusíme něco tvrdšího než jen suchou větev jo?“ Fennekin odhodlaně přikývne. „Skvěle. Takže zase kámen.“ Usměju se a řeknu: „Fennekin, ocasový bič na tamten kámen.“ Fennekin zaútočí a rozbije kámen ocasovým útokem. Vezmu jeden větší kousek ze zbytků kamene a vyhodím ho do vzduchu: „Ocasový bič.“ Fennekin zaútočí a rozbije ho. „Skvěle Fennekin.“ Pochválím ji a řeknu: „Ještě si procvičíme škrábavý útok. Takže škrábavý útok na támhleten kmen stromu.“ Řeknu a Fennekin zaútočí. Kmen stromu je silnější, než větev, ale Fennekin tam zanechá pořádné stopy po škrábání. „Výborně. A teď na támhletu větev.“ Fennekin zaútočí a škrábavým útokem ulomí další suchou větev, i když slabší, než byla ta s ocasovým bičem. „Paráda.“ Řeknu, vezmu větev a vyhodím ji do vzduchu: „Škrábavý útok.“ Fennekin zasáhne škrábavým útokem. Podruhé ale mine a to docela o velký kus. „Zkus to znovu Fennekin.“ Řeknu a Fennekin zaútočí znovu. Tentokrát se jí to povede. „Paráda, zopakuj to.“ Řeknu a Fennekin to úspěšně zopakuje. A ještě dvakrát. „Skvěle.“ Pochválím ji. „Fennekin ocasový bič na támhleten kámen.“ Řeknu a Fennekin použije útok a kámen se rozbije. Vezmu jeden z větších úlomků původního kamene a vyhodím ho do vzduchu: „Žhnoucí útok.“ Fennekin zaútočí žhnoucím útokem, ale mine. „Nevadí.“ Řeknu a úlomek kamene znovu vyhodím do vzduchu. Tentokrát se Fennekin trefí, i když jen tak tak. Vezmu jiný úlomek a vyhodím ho do vzduchu a Fennekin zopakuje žhnoucí útok. Plně zasáhne. Zopakujeme to ještě dvakrát. Potom už se rozhodnu skončit. „Paráda Fennekin. Šlo ti to skvěle.“

16 Marry Marry | 9. srpna 2018 v 23:05 | Reagovat

[15]: Fennekin si útoky procvičila a zlepšila si rychlost.
Fennekin: + 3 levely, + 4% rychlosti a + 5% sehranosti s trenérem.

.... Na konci tréninku Fennekin obklopilo bílo-modré světlo. Po chvíli před tebou nestála malá Fennekin, ale o něco větší Braixen. Gratuluji, vyvinula se ti Fennekin!

17 Pettro33 (Peter) Pettro33 (Peter) | 11. srpna 2018 v 17:37 | Reagovat

Peter
Irene (Snivy)
Naučení šlehavého útoku/úponkového biče (Vine Whip)

Společně s Irene dojdu k tréninkovému poli. Je strašné vedro, a i když pofukuje, vůbec to nepomáhá. Určitě to tak cítí i Irene. No nic, slíbil jsem jí, že jí naučím Šlehavý útok, a tak jsme tady. "Takže, Irene. Než začneme, něco málo k Šlehavému útoku." Začnu náš trénink a Irene mě úporně poslouchá. "Šlehavý útok spočívá v tom, když natáhneš svoje šlahouny na protivníka a tím ho chytíš. Asi nechytíš hned ze začátku třeba Rhydona, ale nějaká Caterpie by nemusela být problém. Samozřejmě ho dnes budeme trénovat hodněkrát, ať jsme si jistí, že to zabere. Nějaké otázky?" Zeptám se, nacož Irene zavrtí hlavou. "Perfektní." zvolám a usměju se. "Začneme lehce... musíme rozpohybovat tvoje šlahouny. Podle mě si je zatím ještě moc nepoužívala, co?" Irene pokýve hlavou. "Nom, uvidíme, jak se to vyvine. Takže Irene, pokus se trochu povytáhnout svoje šlahouny. Nemusí být nějak extra vysoko, stačí kousek. I malé kroky vedou k velkému vítězství." Řeknu inspirativně a poté si k ní sednu. "Máš čas." řeknu naposled a poté sleduju, jak si s poradí. Samozřejmě, že ze začátku byla úplně bezradná. Koneckonců, sama mi potvrdila, že je nikdy nepoužívala, takže to byl pro ni větší úkol. Ale pak, pak to bylo jako blesk. Až na to, že nebyla bouřka. Najednou se Irene naklonila... a kousek povystrčila šlahouny! "No to je perfektní, Irene! To je velký pokrok!" Řekl jsem velmi natěšeně a smál jsem se na celé kolo. "Tohle nám hodně pomůže, protože teď už jen stačí ty šlahouny vytáhnout víc a pak něco uzvednout. Začneme jednoduše." Řekl jsem a šel jsem vzít nedalekou šišku, která se válela pod stromem. "Tohle by neměl být moc velký problém. Zkusíš ji vytáhnout nad zem?" optal jsem se a poté si opět sedl. Irene se chvíli snažila přemýšlet a poté začala zkoumat šišku samotnou. Jako by to byl nějaký virus nebo tak něco. Nakonec se ale otočila, naklonila se, a ... nic? "Irene? Děje se něco?" řekl jsem, ale ona neodpovídala. "Irene, co se děje?" zkusil jsem znovu, ale nic. "Irene, já-" Najednou Irene vystřelila šlahouny o něco výš, ale stále málo na to, aby dosáhla na šišku. Vzhledem ale k faktu, že to byl alespoň nějaký pokrok, musel jsem se pousmát. "To bylo skvělé, Irene! A teď to zkus znovu, ale dál, ať se dotkneš šišky." Dám pokyn a usměju se. Páni, usmívám se až moc často. No nic, zpátky k Irene. Chvíli trvalo, než se šlahouny začala znova pracovat, ale po pár minutách se konečně šlahounama dotkla šišky. "Perfektní!" zatleskal jsem a Irene se jakoby uklonila. "A teď ji zvedni." řekl jsem bez přemýšlení, z čehož se Irene vyděsila. "Ne, Irene, já to tak nemyslel, já jen, jestli chceš, ale nemusíš, klidně si dej na čas a tak..." Pokusil jsem se z toho vybruslit. Irene zřejmě pochopila, že jsem to tak nemyslel, a poté se pousmála. Šla zpět k šišce a šlahounama ji, i když s obtížemi, zvedla ze země. Po chvilce jí sice položila, ale zvládla to! Zvládla zvednout šišku!!! "Dobrá práce, Irene! Výborně!" Zatleskám opět. "Takže, chceš hned další level, nebo dáme pauz-" Po chvíli Irene okamžitě lehla na zem a odpočívala. "Tak jo." Zasměju se a natáhnu se na trávu taky.
"Po 20 minutách"
Irene se sama zvedla a ještě párkrát si protáhla šlahouny. Poté ke mě přišla a zatahala mě za rukáv, jakože pokračujeme. "Tak jo, teď něco těžšího." řekl jsem a vzal jsem menší kamínek nedaleko místa, kde jsem našel šišku. Položil jsem ji před Irene a řekl: "Tady je kámen. Je trochu těžší, ale váží skoro jako Caterpie. Jeslit to zvládneš, jsi parádní a můžeme pro dnešek skončit. Ale i když ne, nevadí, žádný učený z nebe nespadl. Prostě zkoušej dál. Tak... pusť se do toho." Poté se posadím na trávu nedaleko. Irene skoro okamžitě vystřelila šlahouny, ale k čemu když kámen neuzvedla. Ani po pár dalších pokusech se kámen moc nepohnul. Irene už to málem chtěla vzdát, když v tu si vzpomněla, že má misi. Ten úkol, co jsem jí dal. Zvedni kámen. Nic víc. Irene se tedy nevzdala a znovu vystřelila šlahouny. Poté se vší silou hýbala šlahouny ze strany na stranu, aby se kámen pohnul. I když se na začátku nezdálo, že by jím pohnula, po chvíli se opravdu zvednul! Se vši silou kamenem hýbala, až ho opravdu zvedla. Po chvíli to samozřejmě neutáhla a pustila ho, ale už na tu chvilku to bylo úctyhodné! "Výborně, Irene!!!" jásal jsem a běžel jsem ji obejmout. Poprvé od té doby, co ji mám. Zasloužila si to, odvedla velký kus práce. Posunula se a už umí ovládat své šlahouny. Po malém osvěžení v podobě ochlazení u nedalekého jezírka jsme šli domů, unavení, ale plní nových zkušeností. A Irene to také jistě pomohlo. Protože teď už má ve mě velkou důvěru. Aspoň doufám.

18 Marry Marry | 11. srpna 2018 v 17:45 | Reagovat

[17]: Irene se útok naučila.
Snivy: + 3 levely a + 4% sehranosti s trenérem.

19 Janet Janet | 17. srpna 2018 v 11:08 | Reagovat

Janet
Braixen, Poochyena
Naučení plamenometu a stínové koule, trénink statů

Holky si odpočinuly v kavárně a já se rozhodla, že teď půjdeme na ten slíbený trénink. Přišlo poměrně velké horko, což Braixen pomůže. Když dojdeme na tréninkové pole, řeknu: „Takže holky, dneska budeme mít velký trénink. Začneme tréninkem rychlosti, síly a reflexů.“ Řeknu a pokračuji: „Potom bude trénovat Braixen a zkusíme se naučit plamenomet. A potom bude trénovat Poochyena. Ty se zkusíš naučit stínovou kouli jo?“ Oznámím svůj nový nápad. Poochyena kývne. „A taky si samozřejmě obě procvičíte útoky.“ Dodám a začneme:
„Takže tady je start. Obě si stoupněte na start a poběžíte až řeknu.“ Řeknu jim a udělám cílovou čáru. „Takže Tři, dva, jedna a … teď!“ Zavolám a obě vyběhnou. Braixen má už za sebou jeden trénink rychlosti, ale Poochyena je rychlejší přirozeně, ale vadí jí trochu to vedro a slunce, které sem svítí. Nepochybuji, že v noci by vyhrála. Teď ale vyhraje Braixen a Poochyena posmutní. „Ani nejsem rychlá…“ Zamumlá potichu. „Poochyeno, je horko, Braixen je ve výhodě a přesto jsi ji skoro porazila. Nejsi pomalá.“ Řeknu jí, protože jsem to zaslechla. Poochyena přikývne a obě se znovu postaví na začátek. Tentokrát jsou start a cíl prohozený. Opět odpočítám a obě se rozeběhnou. Opět je o fous první Braixen. A nazpátek běží. A zase Braixen. Po pěti bězích už jsou ale nějak nastejno a potom Braixen ze sebe vydá co může a předběhne Poochyenu o docela velký kus. A po dalších třech bězích zase vyhraje Poochyena. A další čtyři vyhraje Braixen. „Paráda holky. A teď si dáme dlouhej běh. Poběžím s vámi a dáme si běh kolem louky.“ Řeknu a všechny tři vyrazíme najednou. Už ve čtvrtině toho mám dost, v půlce pomalu nemůžu a ve tři čtvrtině se musím opravdu hodně přemáhat, abych doběhla. Braixen i Poochyena běh zvládnou poměrně dobře, ale tentokrát vyhraje o pěkný kus Poochyena. Dlouhé běhy jí jdou lépe. Braixen i Poochyena si dají další dvě kolečka. Obě vyhraje Poochyena, i když se vzdálenost mezi nimi zmenšuje. „Skvěle holky. Teď síla.“ Řeknu a porozhlédnu se kolem. Všimnu si několika větví ležících na zemi pod stromem a hlavou mi bleskne nápad. „Holkyyyy!“ Zavolám, aby mě slyšely i když jsem v půlce tréninkového pole. Obě přiběhnou a já jim to vysvětlím:  „Tady budete teď trénovat sílu. Bez použití útoků.“ Řeknu a obě kývnou. „Takže vyskočte a ulomte nějaké větve z toho stromu.“ Řeknu a dodám: „Bez útočení  Braixen!“ Protože si všimnu, že Braixen začala škrábavý útok. Poochyena vyskočí a ulomí větev i přesto, že neútočila. Braixen také vyskočí, ale nic neulomí úplně, ale jednu větev ulomí skoro. Ale to bylo spíš, že byla moc daleko. Holky to zkusí znovu a tentokrát ulomí větve obě. „Skvěle holky. Znovu.“ Takhle to pokračuje dál a dál, až usoudím, že kdybychom pokračovali, zničili by jsme strom úplně. Takhle přišel jen o pár větví, ale spoustu jich tam pořád má. „Paráda holky. To stačí.“ Řeknu a obě se na mě otočí s úsměvem. „Teď budem trénovat reflexy.“ Řeknu a obě kývnou. „Budeme trénovat tak, že jedna bude stát támhle u těch spadaných větví, které budou na hromadě, tam je ještě dáme, a bude mít zavřený oči. Opravdu budou zavřený.“ Dodám pro jistotu, Poochyena a Braixen se usmějí a já pokračuji: „S druhou se domluvím, co bude dělat a až řeknu teď, ta s kterou budu domluvená, tak ta zaútočí na tu druhou a ta druhá na teď otevře oči a uhne. Pozor bude mít z jedný strany větve. Jasný?“ Zeptám se jich a obě kývnou. „To zní zajímavě.“ Poznamená Braixen. „Tak jdeme. Braixen začneš se zavřenýma očima.“ Braixen kývne a rozeběhne se k hromadě větví. Poochyena přiběhne za mnou. „Poochyeno, použiješ písečný útok na Braixen. Ten není moc nebezpečný. Tady z okolí. Vyber si místo jo?“ Poochyena kývne, vybere si jedno místo a já potom zavolám: „Teď!“ Braixen otevře oči, ale otočí se přesně čelem k písečnému útoku a ten se jí dostane do očí. „Dobrý Braixen?“ „Samozřejmě.“ Řekne když dostane zbytky písečného útoku z očí. „Ještě jednou?“ Zeptá se s úsměvem. „Jo.“ Řeknu a uděláme to úplně stejně, akorát Poochyena si vybere jiné místo. A na teď obě holky udělají to, co mají. Braixen tentokrát se neotočí čelem k útoku, ale vyhnout se nestihne. Zkusíme to ještě dvakrát, podruhé se zkusila Braixen vyhnout útoku, ale nestihla to. Potom je vystřídám. Poochyena zavře oči a čeká na Braixen. „Braixen, použiješ SLABŠÍ žhnoucí útok. Tak silnej, aby tam doletěl, ale zároveň, ať Poochyeně neublíží. Ještě plánuju trénovat.“ Braixen kývne a vybere si místo a zaútočí. Poochyena se otočí a všimne si i odkud jde útok, ale vyhnout se nestihne. Žhnoucí útok rozhodně nebyl plnou silou, ale i tak mohl být slabší, což Braixen vytknu když se spolu potichu radíme, zatímco má Poochyena zavřené oči. Braixen kývne, ale přežene to a na teď použije plamenomet tak slabý, že k Poochyeně nedoletí. „Tak znovu.“ Řeknu zklamaně. „Braixen, něco mezi tim.“ Jí řeknu a Braixen použije žhnoucí útok na teď znovu. Tentokrát dobře silný a Poochyena se i skoro vyhnula. Žhnoucí útok jí zasáhl ocas, když uhýbala. Zkusíme to znovu a znovu a Poochyeně se podaří uhnout úplně. A znovu se jí to podaří. A ještě třikrát. „Skvěle Poochyeno. Tohle ti docela jde.“ Řeknu a vystřídám je. Braixen to jde hůř, ale nakonec i ona se dokáže vyhnout včas. Když se jí to třikrát podaří, ještě to zkusí pětkrát poochyena. Třikrát se vyhnula. „Skvěle holky. Tohle bych už nechala. Jdeme trénovat útoky.“ Řeknu a začneme:

20 Janet Janet | 17. srpna 2018 v 11:09 | Reagovat

Třikrát se vyhnula. „Skvěle holky. Tohle bych už nechala. Jdeme trénovat útoky.“ Řeknu a začneme:
„Braixen, začneš. Poochyena si dá pauzu.“ Řeknu, Poochyena si lehne na trávu a sleduje Braixen. „Braixen, žhnoucí útok.“ Braixen použije žhnoucí útok na kámen a zasáhne ho. „Skvěle. Ještě jednou.“ Braixen to zopakuje a kámen se rozletí. „Skvěle. Braixen, škrábavý útok.“ Braixen zaútočí na strom a škrábavým útokem ulomí silnou větev. „A teď ocasový bič.“ Řeknu a Braixen použije ocasový bič, který ulomí další větev. „Takže Braixen. Plamenomet. No… Vypadá takhle:“ Řeknu a začnu hledat plamenomet v pokédexu. http://img2.wikia.nocookie.net/__cb20150313201117/pokemon/images/d/d6/Aria_Delphox_Flamethrower.png
„Je to je Delphox. Můj vývin!“ Vykřikne nadšeně Braixen. „Áááno je.“ Řeku jí. A ukážu jí ještě jeden: https://www.google.com/url?sa=i&rct=j&q=&esrc=s&source=images&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwjrgfTMpfLcAhWRJ1AKHcx2DB8QjRx6BAgBEAU&url=https%3A%2F%2Fpokeemaniak.webnode.cz%2Fnews%2Fa654-braixen%2F&psig=AOvVaw3kdhiK8IHsbEEHHuR-YXTU&ust=1534533680902555
„Vlastně jde o to, že nashromáždíš velké množství ohně, daleko víc než u žhnoucího útoku, a vypálíš ho na nepřítele.“ Braixen kývne a já řeknu: „Využijeme toho, že už umíš žhnoucí útok. Nashromáždi tolik ohně, kolik potřebuješ na pořádný žhnoucí útok.“ Braixen kývne a začne. Když to má řeknu jí: „A pokračuj, musíš ho mít víc. Daleko víc.“ Braixen přikývne a pokračuje. Nashromáždí tolik, kolik dovede a já jí řeknu: „Plamenomet.“ Braixen vypustí oheň, ale spíše to vypadá jako žhnoucí útok. „Musí ho být víc. Tohle je málo Braixen.“ Braixen přikývne a začne hromadit spoustu ohně a vypustí ho. Žádné zlepšení. „Braixen to je o hodě víc ohně. Opravdu ho musí být o hodně, ne o trochu.“ Řeknu a Braixen přikývne a znovu zkusí plamenomet. „Malinko lepší, už to vypadá víc jako plamenomet, ale pořád to má blíž ke žhnoucímu útoku. Toho ohně potřebuješ víc.“ Braixen přikývne a začne hromadit oheň. Snaží se a je to na ní vidět, ale když ho vypustí, žádné velké zlepšení tam není. Takhle to jde dál, až to vypadá jako něco mezi žhnoucím útokem a plamenometem. „Lepší se to. Jen tak dál.“ Braixen stále zkouší plamenomet, a jde jí lépe a lépe, ale ještě to není ono. Nakonec se jí ale povede. „Výborně! To už byl plamenomet.“ Vypísknu nadšeně. „Zkus ho znovu.“ Takový slabší, ale pořád to byl plamenomet. Potřetí už ho ale nevládne. „Nevadí, znovu.“ Braixen zkusí plamenomet znovu se stejným výsledkem, potom ho ale pětkrát zvládne. „Skvěle. Teď zkusíme mířit. Je to poměrně podobný, jako u žhnoucího útoku, ale je větší, takže si to zkusíme.“ Řeknu a Braixen zaútočí na kámen, co je poblíž. Kámen mine, naštěstí nahoru, takže nic nepodpálíme. „Nevadí. Počkej, zkusíme to jinde, než podpálíme trávu.“ Řeknu ještě a trochu zalituji, že nemám žádného vodního pokémona, abychom to mohli případně uhasit. Všimnu si, že tréninkovým polem protéká potok. A v něm je několik velkých kamenů. „Braixen, tady!“ Zavolám a Braixen přiběhne. „Budeš útočit plamenometem na ten kámen ve vodě.“ Řeknu a Braixen začne. Plamenomet ale ztrácí sílu a na kámen rozhodně nenarazí jako plamenomet. „Braixen, zkus udržet plamenomet, je jedno, kam to poletí, ale udrž ten plamenomet.“ Braixen přikývne a zkusí to, ale nepovede se jí to. Další pokus už je slavnější, Braixen použije plamenomet a ten skončí ve vodě. „Nevadí, to se naučíš. Udrž plamenomet a kus zamířit.“ Braixen to zkusí. Opět mimo. Zkusí to potřetí a… Mimo, jako předtím, ale už jen o kousek. Zaraduju se, že by se to i mohla rychle naučit, ale další pokus mě vyvede z omylu. Braixen mine o asi půl metru. „No, tak znovu.“ Zamumlám. Braixen zkouší dál plamenomet a po asi deseti marných pokusech zasáhne okraj kamenu. „No vidíš. Výborně. Už jsi ho zasáhla. Už to jen zlepšit.“ Braixen se usměje a pokračuje, ale moc se nelepší. Buď o kousek mine, nebo trefí úplný okraj kamene. A potom najednou zvládne zásah přímo doprostřed. A poměrně silný. „Výborně.“ Vypísknu nadšeně. „Tohle je ono.“ Braixen je také šťastná, ale když to zkusí zopakovat, mine. Braixen trénuje dál. Trefuje se ale víc a víc až se začne trefovat do prostředka poměrně často. „Skvěle Braixen. Přestávka. Poochyeno, pojď.“ Řeknu a Braixen si jde odpočinou a Poochyena, plná energie přiběhne:

21 Janet Janet | 17. srpna 2018 v 11:11 | Reagovat

Pokračování II
„Začneme zopakováním útoků, co už umíš.“ Řeknu a pokračuji: „Takže použij vytí.“ Poochyena mocně zavyje. „Výborně. Nárazový útok na támhleten kámen.“ Ukážu na jeden kámen, ne na ten ve vodě. Poochyena zaútočí a rozbije kámen. „Skvěle. Teď kousavý útok.“ Ukážu na silnou větev stromu a poochyena ji bez problému překousne. „Dobře. A teď písečný útok.“ Poochyena použije hezký písečný útok. „Jdeme se naučit tu stínovou kouli.“ Oznámím nadšeně. „Tohle umíš skvěle.“ Dodám a začneme: „Stínová koule. No, ty jsi temný pokémon, asi s ní nebudeš mít takový problém. Musíš udělat kouli vlastně z hněvu, nebo ze stínů, z tmy. To by pro tebe nemuselo být tak těžké. Vypadá takhle:“ Řeknu a ukážu jí obrázek v pokédexu: „Tak můžeme začít.“ Řeknu a rozhodnu se, že s poochyenou zvolíme těžší způsob, kdy použijeme ty stíny a tmu a ne hněv. „Vlastně ti stačí jedno, hněv nebo stíny, obojí udělá stínovou kouli, nebo spíš má stejný účinek a vypadá stejně, ale my použije stíny.“ Řeknu a začneme: „Takže, stoupni si tady do stínu pod strom. A zkus nashromáždit sílu stínů do koule. Poochyena to zkusí ale nejde jí to. Můžeš ze začátku zkus použít temné síly, mohlo by ti to pomoci, když se budeš hodně soustředit na stíny. Poochyena to zkusí, ale nejde jí to. „Tak nic. Vrátíme se k tomu filtrování stínové energie. Prostě ze sebe musíš dostat stíny a udělat z nich kouli.“ Řeknu. Vím, že pro nedušího pokémona to může být těžké, proto se občas učí tím hněvem, ale zvlášť noční pokémon se může naučit využívat tmy a noci a stínů. Ale tma není. Ale stíny tady máme a to nám postačí. „Poochyeno zavři oči, představ si tmu. Tmavou noc. Nic než tmu.“ Poochyena kývne a začne si představovat tmavou noc. A teď si přestav stín v noci! Ne ve dne. Speciální noční stín. Použij tu energii tmy na zachycení toho stínu a soustřeď ji před sebe. Poochyena to zkusí, ale přestane se soustředit na tu tmu. „Poochyeno, hlavně se soustřeď na tu tmu a zkus jí vzít pro své potřeby, jsi temný pokémon, to zvládneš lehce a až jí budeš mít, shromažďuj jí, zkus jí shromáždit do koule. Poochyena to zkusí. Tmu použít zvládne a evidentně zvládá trochu i ty stíny, obojí rotuje kolem jednoho bodu, ale souvislá koule to rozhodně není. „Pomalinku zkus soustředit tmu i stíny do koule.“ Řeknu jí a ona to zkusí, ale nevyjde jí to. Tak to zopakujem a na potřetí už malinkou kouli udělá. „Výborně, už máš malinkou stínovou kouli, potřebuješ ale víc stínů a tmy.“ Poochyena ale jakmile slyší, že malinkou má, otevře oči a uvidí jen, jak zmizí. „Přestala ses soustředit.“ Vysvětlím jí, když posmutní: „Když se budeš soustředit, zvládneš to.“ Řeknu jí a Poochyena přikývne. „Takže znovu, zavři oči…“ Poochyena to udělá úplně stejně, ale potom neotevře oči a zkusí nashromáždit více temné energie a i stínů. Jde jí to docela dobře, ale vždycky nejdřív nashromáždí nějakou energii a pak jí teprve dává do koule, ale postupně se jí daří udělat normálně velkou stínovou kouli. „Paráda Poochy.“ Řeknu a dodám. „Teď se soustřeď jen a jen na tu kouli, na nic jiného ať vydrží.“ Poochyena to udělá a já pokračuji: „Dál se soustřeď. A teď k tomu pomalinku otevři oči.“ Poochyena úplně pomalinku otevírá oči a uvidí stínovou kouli. „A vypal jí.“ Poochyena to zkusí, ale když jí vypaluje, koule praskne. „Ale skvěle Poochy. Bylo to docela dobrý. Teď musíme zvětšit sílu tý koule, aby vydržela.“ Poochyena začne znovu všechno, otevře oči, ale tentokrát nevypálí: „Nashromáždi nějakou energii s otevřenýma očima. Stíny jsou pro ni těžké, tak ty oči zase zavře a nashromáždí víc a víc energie ve stále stejné velikosti koule a ta je silnější a silnější. „Skvěle. Otevři oči.“ Poochyena pomalinku otevře oči. „A vypusť jí.“ Poochyena to udělá, ale koule opět praskne. Zopakujeme to ještě asi dvakrát, než konečně někam doletí, ale je to málo. „Výborně. Ještě musí být silnější, aby vydržela déle. Pokračuj.“ Poochyena to zkusí znovu a znovu. Po několika marných pokusech, kdy se nelepší se začne najednou zlepšovat s každým pokusem o třeba čtvrt metru a potom i o víc, až to dokáže. Stínová koule je správně velká a nepraská. „Skvěle Poochyeno, pauza.“
Řeknu jí a holky se znovu vymění. Braixen se na Poochyenu uznale podívá a jde se věnovat svému tréninku. „Takže… Zkusíme si to, co jsme se naučili před přestávkou. Takže plamenomet na ten kámen ve vodě.“ Braixen zaútočí, ale mine. „Nevadí, znovu.“ Braixen to zkusí znovu a tentokrát zasáhne. „Skvěle. Ještě jednou.“ Braixen znovu zasáhne a já jí řeknu: „Skvěle, teď ještě musíme zvětšit sílu ohnivého útoku, aby ten kámen rozbil.“ Řeknu a Braixen kývne. „Potřebuješ zvětšit sílu ohně. Plamenomet je silnější, než žhnoucí útok a to ne jen tím, že je toho ohně víc. Pořádně ho rozpal a dej mu sílu.“ Braixen to zkusí. Prvních několik pokusů se pokouší dát plamenometu větší sílu neúspěšně, potom se jí to o malinko povede, ale už podruhé je to zase jako předtím. Braixen se podaří zvětšit sílu útoku po pár dalších pokusech, ale kámen nerozbije ani náhodou. „Nevadí Braixen, jen pokračuj, zlepšuješ se.“ Braixen se snaží dál a dál a plamenomet je silnější a silnější. Už by se jí i mohlo podařit náhodou ten kámen rozbít. Bez náhody zatím asi těžko. Ale Braixen nepřestává a plamenomet nabírá na síle. A najednou… řach. Kámen se rozletěl na spoustu kousíčků. Braixen nadšeně vypískne a já také. „Skvěle. Támhle je další kámen. Ať ho rozbiješ napoprvé.“ Řeknu, přestože vím, že to napoprvé nebude. Braixen zaútočí dvakrát, potřetí se na kameni objeví prasklina a čtvrtý útok ho dodělá. „Jsi dobrá. Pokračuj, je tam další kámen.“ Braixen zaútočí na další kámen. Ten rozbije na popáté. Další ale rozbije na potřetí, další na podruhé, na další potřebuje čtyři pokusy a potom konečně se jí podaří rozbít kámen na poprvé.

22 Janet Janet | 17. srpna 2018 v 11:12 | Reagovat

Pokračování III.
„Výborně. Tohle bylo ono. Zkus to znovu.“ To se jí nepovede a kámen rozbije na potřetí, ale potom zvládne třikrát za sebou rozbít kámen na poprvé, potom jednou na podruhé a potom zase dvakrát na poprvé. „Skvěle. To by stačilo. Teď budeš mířit na pohyblivý cíl.“ Řeknu a vezmu úlomek kamene a vyhodím ho do vzduchu. Plamenomet letěl úplně mimo. „No, tak znovu. Víc se soustřeď.“ Poradím jí a Braixen to zkusí znovu. Další dva pokusy dopadnou stejně špatně. „Vždyť na pohyblivý cíl zvládneš mířit, tak to zkus, jen zaútoč plamenometem.“ „No, to je právě ono.“ Poznamená Braixen, ale zkusí to znovu. Po asi pěti minutách, kdy jí to nejde se jí podaří zasáhnout okraj. „Skvěle. Jen tak dál.“ Braixen se usměje a pomalu jí to začíná jít. Mířit už umí ze žhnoucího útoku. Jen se naučit mířit s plamenometem, ale to jí jde lépe a lépe. Nakonec se jí podaří rozbít tři úlomky kamene za sebou. „Skvěle Braixen. Dej si Pauzu, Poochyeno, pojď se to doučit.“
Poochyena dychtivě přiběhne. „Takže si zopakujeme také to před přestávkou. Použij stínovou kouli. Poochyena zavře oči a střídavě nashromažďuje temnou energii a s ní hlavně stíny a dělá z toho kouli. „Paráda. Otevři oči a vypal jí.“ Poochyena to udělá, ale není to ono. Podruhé už to ale dokáže. „Skvěle. Teď odbouráme ty zavřené oči. Tohle už umíš, nezavírej oči, jen se soustřeď.“ Poochyena se soustředí a opět střídá sběr materiálu a ukládání ho do koule. První téměř hned praskne. Na počtvrté se jí to ale povede. Potom se nějakou dobu střídá úspěch s neúspěchem a potom jí to začne poměrně jít. „Skvěle. Teď hlavně musíme ten útok zrychlit. Tu energii a stíny co nastřádáš musíš rovnou dát do koule.“ Poochyena přikývne a jak se snaží o dvě věci najednou, má s tím ze začátku problém, ale potom to začne zvládat. „Skvěle. A teď stínovou kouli.“ Poochyena vypálí stínovou kouli a vypadá dobře. „Skvěle Poochyeno. Takže začneme s mířením. Žádný útok takovéhleho typu ještě neovládáš, takže se budeme muset naučit mířit. Nejblíž je tomu možná míření vytí, ale i tam je velký rozdíl.“ Řeknu.  „Takže začneme. Použij stínovou kouli na támhleten kámen. Ukážu na jeden kámen, který je poměrně blízko. Poochyena mine. Zkusí to znovu a znovu, ale nic. Potom nějakým nedopatřením trefí kámen, ale opravdu to bylo náhodou, což sama přizná. Zkoušíme to dál a dál, až se jí podaří opravdu zasáhnout ten kámen. „Výborně.“ Zavolám a Poochyena začne trefovat vzdálenější kámen. To je trochu větší problém, protože stínová koule létá úplně mimo a s těmi minimálně čtyřmi metry od kamene opravdu nemůže zasáhnout cíl ani ve snu. Stínová koule létá všude možně po obou stranách, jen ne tam, kam má. Po asi čtvrt hodině zaměřování se jí podaří strefit se do blízkosti kamene. Už to nejsou čtyři metry, ale třeba “jen“ metr. Po asi pěti dalších minutách Poochyena konečně poprvé zasáhne. Je  toho nadšená, ale dá to najevo jen úsměvem, kterému se nedokáže ubránit. „Skvěle Poochyeno.“ Řeknu a když se Poochyeně podaří strefit kámen třikrát za sebou – a rozbít ho -, usoudím, že mířit na cíl na zemi umí. Ještě zkusíme pohyblivý cíl a to ve vzduchu. Vezmu klacek a vyhodím ho do vzduchu. Poochyena na něj začne útočit, ale nejde jí to. Stínová koule létá metry vedle a ne a ne se trefit. Ani po čtvrt hodině. „To nejde. To nedokážu.“ Řekne Poochyena. „Samozřejmě, že to dokážeš.“ Řeknu a znovu vyhodím klacek do vzduchu. Mimo. Poochyena zopakuje, že na to nemá. Najednou se ozve hroznej křik, Poochyena se lekne, otočí se a z ničeho nic vypálí stínovou kouli, která přímo zasáhne. A to pokémona. Ona se lekla a ve strachu vypálila výbornou stínovou kouli. „To nejde?“ Zeptám se jí. „Ne nejde.“ Poznamená Poochyena ironicky a jen nevěřícně zírá. Pokémon se zvedne a odletí. „Co to bylo?“ „Pidgey.“ Odpovím a chvíli za ním koukáme. „Tak to zkusíme znovu.“ Řeknu a vezmu klacek a vyhodím ho do vzduchu. Stínová koule létá zase mimo. A nic a nic a nic. Ale nakonec se začne zvolna přibližovat k cíli a nakonec ho i zasáhne. „Skvěle. Vidíš, že to jde.“ Poochyena se malinko usměje a pokračuje. Opět létá stínová koule mimo, tamto byla zřejmě výjimka, ale nakonec se začne občas trefovat a úspěšné pokusy začínají být častější a častější na úkor těch neúspěšných. Až se začne trefovat. Trefí se jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát a to usoudím, že už stačí. „Skvěle holky. Dej si pauzu Poochy, Braixen také ještě.“ Řeknu a deset minut máme společnou pauzu.
„Tak holky, ještě si zkusíme útoky, co jste se dneska učili. Poocheno, stínovou kouli, Braixen plamenomet.“ Řeknu a sleduji, jak oba útoky zasáhnou cíle.

Promiň, že je to na čtyři komentáře, já nevěděla že to má limit.

23 Marry Marry | 17. srpna 2018 v 12:45 | Reagovat

[19]:

[20]:

[21]:

[22]: Braixen a Poochyena se útoky naučily. Poochyenu obklopilo bílo-modré světlo a už před tebou nestála Poochyena, ale Mightyena.

Braixen: + 12 levelů (6x2 = 12, díky slunečnému počasí)
Poochyena: + 7 levelů

24 Marry Marry | 17. srpna 2018 v 12:47 | Reagovat

[23]: * Braixen + 20% sehranosti s trenérem (10x2 = 20)
Poochyena: + 10% sehranosti s trenérem.

25 Marry Marry | 17. srpna 2018 v 12:48 | Reagovat

[23]:

[24]: + Obě 10 ke všem statům

26 Kieran Kieran | 18. srpna 2018 v 0:34 | Reagovat

Kieran
Lauren (Turtwig)
Učenie Absorb + precvičenie útokov + reflexy + rýchlosť + sila (snáď toho nie je príliš (^_^') )

Oproti tréningovej hale, ke sme trénovali minule, bolo tréningové pole naozaj veľmi rozdielne. Pach kovu a potu trénerov a Pokémonov nahradila vôňa kvetov, namiesto ohraničeného priestoru sa pred nami  rozprestierala široká lúka s množstvom možností, no... Prístroje uľahčujúce tréning zmizli a väčšinu nechali na fantázií trénera.
"Tak Lauren, začneme klasicky behaním koliečok?" Obrátil som sa na Turtwig.
"Jasné," kývla mi. "Ale čo..."
Nedokončila, a ani nemusela. Kúsok od nás pristál stredne veľký meteorit. Ozval sa dunivý zvuk. Pi meteorite v zemi zostal dymiaci kráter.
"Aha, tie meteority... No..." zamyslel som sa. "Nenecháme ich predsa, aby nám pokazili tréning. Skrátka budeme dosť rýchli na to, aby sme sa im vyhli!" Vyhlásil som.
Lauren sa zatvárila neisto, no napokon pomaly prikývla. Znamenalo to, že už začala naberať trochu odvahy?
Pustil som sa do rýchlejšieho klusu a Lauren za vydala za mnou. Po pár metroch ma dobehla, zaradila sa vedľa mňa a držala so mnou krok. Hrdo som sa usmial. Vyzeralo to, že náš minulý tréning mal účinok.
Vzduchom sa rozľahlo svišťanie padajúceho meteoritu. Pozrel som sa hore a, ako naschvál, meteorit sa rútil priamo na nás. S Lauren sme sa na seba pozreli a naraz sme prikývli. Niekoľko sekúnd pred tým, než meteorit dopadol, sme sa mu vyhli skokom každý do iného smeru.
Meteorit dopadol. Na mieste, kde sme predtým bežali, bol malý kráter. Utrel som si pot z čela.
"To bolo super!" Zvolal som nadšene a pokračoval som v behu.
"Tvoja a moja definícia slova 'super' sa asi dosť líšia," poznamenala Lauren, ale z jej hlasu som rozpoznal, že to nemyslela zle. Aspoň som v to dúfal.
Lauren sa rozbehla za mnou a opäť ani raz nezaostala. Chystal som sa jej výdrž pochváliť, no ozvalo sa opäť staré známe svišťanie meteoritu, tentoraz spoza našich chrbtov.
"Lauren, musíme bežať rýchlejšie!" Zavolal som na Lauren, aby ma cez pištivý zvuk počula. Obaja sme zrýchlili beh a meteorit dopadol asi meter za nami. Výbuch nami trochu otriasol, no boli sme schopní bežať ďalej.
"Takéto tréningy by som naozaj bral častejšie," zazubil som sa na Lauren. Ona len s úsmevom pokrútila hlavou.
Ďalšiemu, pomerne malému meteoritu som sa vyhol kotúľom vpred počas behu. Lauren obdivne vydýchla. Potom sme sa museli vyhnúť dvom meteoritom naraz. Zopakoval som svoju taktiku s kotúľom vpred a Lauren sa ma snažila napodobniť váľaním sudov. Meteority nás nezasiahli, keďže sme boli tak nízko pri zemi.
Po dokončení kotúľa som sa na zemi posadil a otočil na Lauren. Ležala vedľa mňa na boku, pravdepodobne sa práve prestala váľať, rovnako ako ja.
"Behania by už myslím stačilo. Čo tak zistiť, aké silné sú tie meteority?" Navrhol som. Dosť ma zaujímalo, koľko toho tie šutre vydržia, naozaj.
Jeden meteorit sme našli v jeho kráteri po dopade.
"Tak Lauren, ukáž tomu kusu skaly, aká si silná a použi ten najsilnejší Tackle, aký vieš," povzbudil som svojho Pokémona.
Lauren sa trochu vzdialila, hrabla nohou do zeme ako rozzúrený Tauros a rozbehla sa proti meteoritu so sklonenou hlavou. Narazila do kameňa plnou silou. Na jeho povrchu sa utvorilo niekoľko malých puklín. Všimol som si, že sa rozširujú a po pár sekundách sa malý meteorit rozpadol na pár črepín.
"Bola si skvelá, Lauren," pochválil som ju a pohladil po vrchu hlavy. Môj široký úsmev mi opätovala.
Vedľa nás rýchlo za sebou dopadli dva meteority.
"Tak poďme znovu, a tentoraz ti s tým pomôžem," vyhrnul som si rukávy mikiny a kľakol som si k jednému z meteoritov. Lauren opäť trochu poodišla, aby mohla nabrať rýchlosť počas rozbehu.
Zasadil som meteoritu prvý úder, potom ďalší druhou rukou a ešte ďalšie dva. V meteorite bolo niekoľko prasklín. Udrel som doňho ešte párkrát a konečne sa rozpadol. Otočil som sa na Lauren, ktorá sa hrdo, no trochu nesmelo usmievala vedľa kôpky úlomkov kameňa.
Zdvihol som oba palce a úsmev som Lauren vrátil. Pohľad som potom presunul na plochu poľa. Bolo tam plno rôzne veľkých kráterov, ale aj niekoľko ostrovčekov zelene.
"Lauren? Nechcela by si sa naučiť nový útok?"
Lauren sa na mňa prekvapene pozrela. Bolo až komické vidieť, ako sa jej rozšírili oči.
"A aký útok?" Spýtala sa, potláčajúc pritom nadšenie.
"Je to útok trávneho typu a nazýva sa Absorb. Spočíva v tom, že ak ho použiješ na cieľ, odoberieš mu časť jeho sily a presunieš ju do svojho tela," vysvetlil som jej základy.
"Znie to super," dostala zo seba užasnuto Lauren. "Naozaj by som sa to mohla naučiť."
Prikývol som. "Ale ak naozaj chceš, mali by sme sa pohnúť, inak nám meteority poničia všetky ciele."
Lauren sa zmätene poobzerala. "A aké? Žiadni Pokémoni tu predsa nie sú, teda až na mňa." Zvláštne sa na mňa pozrela.
"Kto hovoril niečo o Pokémonoch?" Ukázal som na najbližší trs trávy.
"Toto budú naše terče, všetci Pokémoni sa asi skrývajú pred meteoritmi."
Lauren chápavo prikývla a podišla k trsu trávy.
Zatvárila sa sústredene a zadívala sa na trs trávy. Dlhší čas sa nič nedialo. Lauren sklamane zvesila hlavu. Potľapkal som jej pancier.
"Neboj, je to iba začiatok. Skús... Skús si predstaviť ten trs trávy ako... Ako pohár vody, v ktorom je slamka. A cez tú slamku musíš vodu - teda energiu dopraviť až do svojho tela," vysvetlil som jej. Dúfal som, že som vďaka svojmu vysvetleniu nevyzeral pred Lauren ako hlupák bez fantázie.
Lauren to zrejme pochopila a vrátila sa naspäť k učeniu sa útoku. Privrela oči a ponorila sa do svojej mysle. Na tvári sa jej opäť usadil sústredený výraz. Po chvíli z lístka na jej hlave vyrazil červený lúč k trsu trávy.
"To je ono? Dokázala som to?" Spýtala sa zrazu Lauren a otvorila pri tom oči. Lúč zablikal a postupne sa stratil. Lauren sa zatvárila smutne.
"Áno skoro si to zvládla," pochválil som ju. "Ale musíme zapracovať na sústredení sa. Takže, tentoraz to skús rovnako ako predtým, ale bez zatvorených očí. Absorb musíš vedieť použiť vždy a všímať si pritom aj okolie," dokončil som menšiu lekciu. Už som si predstavoval využitie Absorbu v zápase...
Lauren odhodlane prikývla a po tretí raz sa pustila do skúšania útoku. Opäť sa objavil lúč červeného svetla smerujúci k trsu trávy. Lauren uprene sledovala svoj terč a nespúšťala z neho pohľad. Až keď si tým bola istá, pohla hlavou a poobzerala sa okolo seba. Červený lúč beprerušil spojenie medzi ňou a jej terčom...
Až kým Lauren neobrala trs trávy o všetky živiny a ten následne nezvädol a nezačal vysychať.
"Ale nie... To som vôbec nechcela," smutne utrúsila Lauren. Povzdychol som si.
"Mali by sme si nájsť terč s väčšim množstvom energie, aby už nedopadol ako tento," navrhol som. Po chvíli ticha Lauren kývla.
Vyhli sme sa pár meteoritom a priblížili sme sa k mohutnému listnatému stromu. Lauren opatrne prišla k stromu bližšie a použila Absorb.
Zrazu však červený lúč zmizol a Lauren spadla na zem.
"Čo sa stal, Lauren?" Znepokojene som sa jej spýtal.
"Nie som si istá... Asi som si od toho stromu vzala priveľa energie na jeden raz," vzdychla.
Došlo mi, že tak veľký a starý strom musí mať určite veľké zásoby energie.
"Musíš na to ísť pomalšie, a brať si energiu len po čadtiach a v pravidelných intervaloch," poradil som Lauren.
Kývla a skúsila to ešte raz. Tentoraz naozaj brala od stromu energiu pomalšie. Udržiavala spobenie červeným lúčom a podarilo sa jej odobrať si od stromu trochu energie bez toho, aby sa jej to vymklo spod kontroly.
"Vyzerá to, že už ti to ide, Lau," zasmial som sa. Turtwig prerušila útok Absorb a hanblivo sa pousmiala.
"Avšak, v zápase nebudeme bojovať proti stromom, a preto si to musíš vyskúšať aj na nejakom živom... Teda, no, na niečom, čo nie je rastlina," opäť som sa zasmial a Lauren so mnou.
"Inak povedané, na mne, keďže iný vhodný terč tu nie je," dodal som, akoby o nič nešlo.
Lauren sa zatvárila zhrozene.
"A-ale to nemôžem, si môj tréner. N-nechcem útočiť na svojho trénera," krútila hlavou.
"No tak, nemusíš mi odobrať veľa energie, stačí trochu, aby som vedel, že ten útok naozaj ovládaš," upokojoval som Lauren. "Okrem toho, sám som ťa o to požiadal, a je to v rámci tréningu."
Lauren sa chvíľu rozhodovala, no keď videla môj prosebný pohľad, vzdychla si a opatrne, neisto, použila Absorb. Cítil som, ako mi postupne ubúda energia. Začal som pociťovať miernu únavu a hlad. Hneď po tom Lauren prestala.
"V poriadku?" Ustarostene sa spýtala.
"Jasné... Len by som si zdriemol a niečo zjedol," zasmial som sa.
Lauren si vydýchla a taktiež sa usmiala.
"Tak to je dobre, že máme na pláne piknik," povedala. "A na chrbte máš batoh plný ovocia," dodala veselo.
Vydali sme sa z tréningového poľa smerom k rybníku. Dosť som sa tešil na piknik a možno i na plávanie, ak nás počasie nesklame.
"Dúfam, že pri učení útoku Giga drain nezvolíš podobný štýl tréningu," dodala ešte Lauren.

27 Marry Marry | 18. srpna 2018 v 9:24 | Reagovat

[26]: Turtwig se útok naučila, procvičila si ostatní útoky a staty si o něco zlepšila.

Turtwig: + 4 levely, 5% sehranosti s trenérem a + 5% ke všem statům.

28 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 19. srpna 2018 v 11:02 | Reagovat

Peter
Lottie (Bounsweet) a Angie (Flabébé)
Naučení Listové břitvy u Lottie, naučení Vílího větru (nevím jak se to počešťuje :D) u Angie, také procvičení útoků, síly a rychlosti

1. ČÁST

Z lesa jsme s Lottie a Angie dorazili na tréninkové pole. "Tak, holky, jsme tady." řeknu a ukážu na celé tréninkové pole. Obě div úžasem neomdlely.
"Takže, na začátek si vyzkoušíme vaši rychlost. Sice pochybuji, že uběhnete maraton, ale stačí jen nějaký malý běh." řeknu a pískem okolo naznačím cílovou čáru. "Budete to mít velmi lehké, stačí abyste doběhly k cíli. Rozuměno?" Obě přikývnou. "Jo a Angie, snaž se nelétat." dodám a Angie přikývne. "Tři, dva, jedna, start!" odstartuju a obě začnou běžet. Velmi pomalu, zato velmi roztomile. Charlotte několikrát omylem spadla, ale vždy se dokázala srovnat s Angie, která se snažila nevzlétnout na své kytičce. I přes to nakonec vyhrála Lottie. Angie udělal obličej styl :C a Charlotte okamžitě omdlela, protože to na ni bylo moc roztomilé. Po chvíli sama vstala a šly si dát druhé kolo. Opět jsem jim to odstartoval a tentokrát výjimečně vedla Angie. Charlotte z toho úžasu Angie padala častěji a málem to ani nedoběhla. Jakmile Angie proběhla cílovou čárou, začala vesele jásat. "Dobrá práce, holky. To by pro rychlost stačilo. Teď sílu." pokynu a jdeme trénovat dál.
"Trénování síly bude celkem jednoduché. Mám tady vedle sebe malý, ještě moc nevyrostlý stromek." řeknu a ukážu na stromek. "Chci po vás, aby jste z něj ulomily nějaký klacek a hodily ho. Kdo ho hodí dál, vyhrává. Dáme znovu dvě kola a uvidíme. Rozuměno?" obě přikývnou. "Začněte!" odstartuju a obě začnou. Charlotte už chtěla použít Rapid Spin, ale v tu jsem jí zarazil. "Ne Lottie, žádné útoky. Vlastní ruce!" řeknu a ona přikývne. Jenže jsem nedomyslel, že ona ruce ještě nemá. Takže tam skákala a snažila se tělem větvičku zlomit, ale nešlo jí to. Za to Angie byla skvělá. Opatrně se pustila kytičky, ale ne moc, aby jí neuletěla, a jednou ručkou opatrně zlomila malou větvičku. "Výborně, Angie!" pochválím ji a ona se uculí. Potom přiletí o kousek blíž a větvičku hodí. Což se moc nepovedlo, protože má ručičky moc krátké. Takže hodila jen kousek. Charlotte do té doby vykoumala, jak větvičku zlomit, a už cupitala k hodu. Hodila o něco dál než Angie, takže Angie opět posmutněla. Charlotte se jí pokusila utišit, ale moc to nešlo. Tak jsem přiběhl já. "To nic, Angie, to se prostě stává. I tak si odvedla dobrou práci. Víte co, druhé kolo si nedáme a pustíme se hned do další disciplíny."
"Tak, měli bychom rychlost, sílu, teď nějaké reflexy. Uděláme to jednoduše. Jedné z vás řeknu, který útok má použít, ale potichu, aby to ta druhá neslyšela. Potom řeknu Teď! a ta daná ten útok použije. Pokud se ta druhá vyhne, má reflexy výborné. Rozuměno?" obě nadšeně přikývnou. "Tak jdeme na to! Otočte se zády, a nekoukat!" řeknu a obě se otočí zády k sobě. Potom dojdu k Charlotte. "Použij Rapid Spin, ale ne moc silný, ať jí to neodhodí pryč." pošeptám a ona přikývne. "Otočte se zpět! A teď!" řeknu a Charlotte se roztočí kupředu. Angie nestihne uhnout a už je trefena. Naštěstí to nebyl silný útok, tudíž to neudělalo skoro nic. "V pořádku Angie, přístě se už vyhneš." povzbudím jí. Takhle trénujeme ještě párkrát, s tím že Angie se na konci konečně vyhne. "Výborně! Výměna!" řeknu a teď dávám povely Angie. Charlotte to ale netrvá moc dlouho a už se mistrně vyhýbá. "Dobrá práce, Charlotte!" pochválím jí a ona se uculí. Potom omdlí, protože Angie udělá moc kawaii obličej. "Výborně holky, reflexy bychom měly. Máme tedy procvičeno, teď zbývá jen procvičit útoky a naučit se nové!" řeknu a vrhneme se na další část.
"Začnu s Angie, takže Charlotte, můžeš si jít odpočinout." Charlotte přikývne a posadí se do trávy. "Takže Angie, ty umíš dva útoky. Tackle a Vine Whip. To jsou velmi dobré útoky a pomůžou ti při bojování. Vyzkoušíme, jak moc je umíš. Začneme s Tacklem, protože je jednodušší." řeknu a postavím před ní terč. "Tak, a zkus ho trefit Tacklem." řeknu a pousměju se. Angie se pousměje zpátky a už se jde chystat. První pokus, druhý, třetí! A nic... Vždycky mine. "To nic Angie, teď už to dáš!" řeknu pokaždé, co se netrefí. Angie už by to chtěla vzdát, ale moje důvěra je pro ní zřejmě velmi silné vodítko, takže napopáté už konečně proboří ten terč. Za to si zasloužila ode mě potlesk. "Výborně Angie! Tackle umíš zdá se pěkně! Chceš ještě jeden terč, nebo zkusíme ten Vine Whip?" optám se a Angie zapřemýšlí. "Ještě jeden terč, fufu!" řekne a udělá další kawaii obličej. Potom před ní postavím další terč. "Tak Angie, a zkus ho tre-" ani to nestihnu a už ho prostřelí Tacklem. "Výborně!" pochválím ji a ona začne opět jásat. "Teď Vine Whip." řeknu a postavím před ní malý kruh. "Zkus ho Vine Whipem zvednout." řeknu a Angie k němu přistoupí blíž. Potom zezadu vytáhne šlahouny a pokusí se kruh trefit. Neúspěšně. Tak znovu! Zase nic. Ještě jednou! Skoro. "To zvládneš, Angie!" Můj hlas funguje jako pomůcka, a Angie už trefuje kruh a snaží se ho zvednout. Napoprvé, napodruhé, napotřetí! Ale nic. Kruh se ze země ani nehne. Napočtrvté už se ho podařilo odtáhnout ze země a napopáte už konečně je zvednutý. Pětka je pro Angie zřejmě šťastné číslo. "Výborně Angie! Já myslím, že to i stačí. Teď je na řadě Charlotte." řeknu a obě se vymění. "Tak Charlotte, s tebou to bude trochu lehčí, protože všechny útoky umíš opravdu skvěle. Ale pro jistotu, ať nic nezanedbáme. Tady máš terče, a začni Rapid Spinem." řeknu a Charlotte se roztočí. Všechny terče zničí v rámci sekund. "Výborně, Charlotte!" zatleskám jí a ona se uculí. "Další dva útoky moc trénovat nejde, ale vím, že je umíš, takže to není třeba. Angie, teď budu Charlotte učit nový útok, ještě odpočívej!" řeknu Angie a ona se tedy na trávě natáhne.

29 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 19. srpna 2018 v 11:02 | Reagovat

2. ČÁST

"Tak, Charlotte, dnes tě budu učit Razor Leaf, neboli Listovou břitvu. Mám i fotku, sice na ní není Bounsweet, ale funguje skvěle." řeknu a ukážu jí tuhle fotku: https://vignette.wikia.nocookie.net/pokemon/images/2/21/Ash_Grotle_Razor_Leaf.png/revision/latest?cb=20150904035707 Charlotte na fotku fascinovaně kouká. "Ano, asi už víš o co jde. Prakticky vytvoříš takové malé lístky, kterýma trefíš nepřátele." Charlotte je ještě víc fascinovaná a málem omdlela. "Hehe, jsem rád, že se ti líbí. Pokud se ho naučíš, bude to v bitvě velká pomoc, protože zatím umíš jenom jeden útočný útok." dodám a Charlotte povyskočí. "Tak, začneme?" zeptám se a ona nadšeně přikývne. "Tak jdeme na to!"
"Začneme s vytvářením těch listů. Nejdřív se musíš zasoustředit. Představuj si ty listy. Musíš myslet jen na ně, na nic jiného. Na všechno zapomeň... teda nezapomínej na dýchání a tak. Můžeš začít." řeknu na začátek a Charlotte kývne. Potom se začne soustředit. Myslí jen na listy, jak jsem jí přikázal. Ze začátku se nic nedělo, ale po chvíli se začalo kolem ní něco formovat. Nemělo to tvar, ale bylo to něco. Po chvíli si musela Lottie odpočinout, ale pak zase začala formovat. Ta věc začínala mít tvar kruhů. Po chvíli oválů. Pak půlměsíců... a nakonec listů. Nevydržely ale dlouho, po chvíli se roztříštily a Charlotte padla na zem. Po chvíli ale sama vstala. "Nic mi není." řekla vesele. "To je dobře, už ti to začíná jít!" povzbudím jí a ona se pousměje. "Každopádně máme první část, teď se musíš naučit ty listy ovládat a poslat na terče." řeknu a postavím před ní pár terčů. "Zkus je zničit těmi lístky." poradím jí a ona se pousměje. Potom opět začne formovat ony listy, které po chvíli pomalu zvedne. Pak se divně roztočí a začnou létat všude kolem. Jeden málem trefil mě, ale naštěstí jsem se vyhl. "Nevadí, Lottie, to natrénuješ!" povzbudím jí a ona se znovu pousměje. Poté lístky začne ovládat a pokusí se je vrhnout na terč. Neúspěšně, všechny se vyhly. Napotřetí už některé lístky trefily strany terče. Ale napočtrvté už se jí povedly všechny středy! "Výborně Lottie! Máme už i druhou část!" zatleskal jsem a ona se uklonila. "Tady máš ještě pár terčů, zkus je zničit." řekl jsem a Lottie opravdu vychrlila pár břitev za sebou a každý terč zničila. I když jsem jí dal dalších pár terčů, vždycky se jí podařilo je zničit. "Perfektní práce, Lottie! Listovou břitvu umíš výborně! Můžeš si jít odpočinout." řekl jsem a Angie ke mě doletěla.
"Angie, tebe budu učit Fairy Wind. Máš to trochu lehčí než Charlotte, ale i Fairy Wind je velmi účinný. Mám i fotku, koukej." řekl jsem a ukázal jí tuhle fotku: https://vignette.wikia.nocookie.net/pokemon/images/b/be/Shauna_Flab%C3%A9b%C3%A9_Fairy_Wind.png/revision/latest?cb=20150219190754 Angie se okamžitě rozzářily oči. "To jsem jáááá!" vypískla a začala jásat. "Ano, to jsi ty. Takže, u Fairy Windu jde o to, že vytvoříš takový prášek. Ten vystřelíš na nepřítele. Zní to lehce, ale musíš se naučit ten prášek ovládat. Rozuměno?" Angie přikývla. "Tak jdeme na to!" řekl jsem vesele a šli jsme trochu dál. Postavil jsem před Angie pár terčů a šel zpět za ní. "Tak, nejdřív se musíme naučit vytvořit ten prášek. Musíš se zasoustředit, a myslet jen na ten prášek. Ty to zvládneš, věřím ti." povzbudil jsem jí a začali jsme. Angie se zasoustředila, což jí chvíli trvalo, protože se pořád usmívala. Potom kolem ní začala poletovat taková divná aura, ale moc dlouho nevydržela. Potom se dostala zpět z tranzu. "Co se stalo?" řekla podiveně. "To nic, asi jemně hmotné světelné bytosti páté dimenze. Neboj, nic to není. Pokračuj." pousmál jsem se a pokračovali jsme. Po chvíli se aura začala měnit na práškovitý kruh kolem ní, který začal měnit i hustotu a tvar. Angie ho poté vystřelila směrem vzhůru a prášek se rozletěl po celém nebi. "To bylo velmi pěkné, ale nesmíš ho střílet nahoru, ale do terčů." řeknu a ukážu na terče, jenže do nich po chvíli spadne meteorit. "Propána!" vyjekli jsme oba. "To bylo drsné, ale to nic, můžeme pokračovat." řekl jsem klidně a postavil pár nových terčů. "Ten prášek už umíš, zkus ho teď střelit na ty terče." Netrvalo dlouho, a Angie byla opět v tranzu s růžovým práškem. Potom střílela ze strany na stranu, ale ne pokaždé se trefila tam, kde chtěla. Asi až napošesté se trefila do terče, který se po chvíli rozsypal. "Výborně! Mušku ještě musíme procvičit, ale jinak to umíš skvěle!" pochválil jsem jí a ona se uculila. "Tak, máme tu ještě pár terčů, zkus je všechny trefit." řeknu a ona se pousměje. Potom vezme svou práškovou auru a trefí jí všechny terče, čímž způsobí řetězovou reakci a každý terč se jeden po druhém rozsype. "Dobrá práce, Angie, jsi velmi šikovná!" řekl jsem a ona se skoro celá začervenala. Potom jsem zavolal i Lottie. "Tak holky, útoky umíte obě skvěle, a teď nám zbývá poslední část tréninku." řekl jsem vesele a vrhli jsme se na ni.

30 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 19. srpna 2018 v 11:03 | Reagovat

3. ČÁST

"Poskední částí tréninku je překážkový běh. Prakticky proběhnete během, na kterém budou různé překážky. Smíte používat útoky, ale snažte se nejvíc používat ty nové, ať se procvičíte. Rozuměno?" obě přikývly. Narychlo jsem jim postavil stejnou překážkovou dráhu a postavil se vedle nich. Obě se zařadily na start. "Připraveny?" obě kývly. "Tři, dva, jedna... START!" odstartuju závod a obě začnou běhat. Charlotte se dostane rychle do vedení a už si seká cestu Razor Leafem. Angie ale není daleko pozadu a i s Fairy Windem se dostává vpřed. Zatímco Charlotte seká jedním útokem jen jednu překážku, Angie je sice pomalejší, ale zničí jich hned několik najednou. Chvíli je pak běh vyrovnaný, a po skoro nerozhodném cíli je první... Angie! Charlotte trochu posmutní. "To nic Lottie, i ty jsi velmi šikovná. Obě jste velmi šikovné. Dáme si to ještě jednou?" zeptal jsem se a obě přikývli. Hlavně Lottie, která chtěla odvetu. Postavil jsem tedy opět narychlo překážkovou dráhu a zase se startovalo. Tentokrát byla ve vedení Angie, ale ne na dlouho, protože Charlotte začal přímo kosit cestu Razor Leafem a dostávala se hbitě vpřed. Po chvíli běhu to Angie unavilo a konec už zpomalovala. Charlotte naopak zrychlila a do cíle se dostala s velkým náskokem. Vesele jásala, ale poblahopřála i Angie. "Výborně holky, odvedli jste dobrou práci! Myslím, že si zasloužíte odpočinek." řekl jsem, vrátil jsem je zpět do Pokéballů, potom jsem se chvíli kochal přírodou. "Ach, tohle tréninkové pole je tak osvěžující." Nadechl jsem se a poté vyrazil do Pokémoního střediska zkontrolovat Pokémony.

31 Marry Marry | 19. srpna 2018 v 11:22 | Reagovat

[28]:

[29]:

[30]: Jemně hmotné světelné bytosti páté dimenze se postavily na vaší stranu a zařídily, aby se vám u tréninku dobře vedlo. (xDDD)

Bounsweet a Flabébé se útoky naučily, procvičily a vylepšily si staty.

Bounsweet: + 8 levelů, + 9% sehranosti s trenérem, + 5% ke každému statu.

Flabébé: + 7 levelů, + 8% sehranosti s trenérem, + 5% ke každému statu

Charlotte obklopila bílo-modrá záře a už před tebou nestála malá, kulatá Bounsweet, ale více lidsky vypadající a o něco větší Steenee. Gratuluji!

32 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 22. srpna 2018 v 11:31 | Reagovat

Peter
Irene (Servine), Lily (Petilil) a Amber (Sewaddle), později také Charlotte (Steenee)
Naučení Leaf Tornada u Irene, naučení Synthesis u Lily, naučení Razor Leaf u Amber, dále procvičení útoků a trénink rychlosti a síly, později naučení Stomp u Charlotte

1. ČÁST

S Irene, Lily a Amber jsme došli k tréninkovému poli. "Tak, jsme tady holky." začal jsem a rozhlédl jsem se. "Jsme tu sami, výborně." řekl jsem a šli jsme trochu dál. "Tak holky, dneska budu trénovat vás tři. Procvičíme se vaši rychlost, sílu, útoky, a na konci vás každou nějaký nový útok naučím. Začneme?" Všechny tři přikývly. "Perfektní, začneme s rychlostí."
Během začátku se začalo rozjasňovat a teplota začala být příjemnější. Šel jsem k velkému kruhu a vyznačil start a cíl. "Tak holky, pojďte se seřadit, začneme." pobídl jsem je a všechny se zařadily na start. "Připraveny? 3... 2...1... START!" odstartoval jsem běh a už to jelo. Nejrychlejší byla pochopitelně Irene, která sprintovala jako blázen. Lily a Amber byly daleko za ní, na druhou stranu nebyly od sebe moc daleko. Irene prosvištěla cílem jako blesk, druhá byla Lily a třetí Amber, ale jen o chlup. Amber se trochu vztekala, ale když jsem jí uklidnil, byla už v pořádku. "Tak holky, dobrá práce! Irene, ty už si můžeš trénovat sílu, ale vy dvě si to dáte ještě jednou, ano?" řekl jsem a obě přikývly. Postavily se opět na start a já to odstartoval. Tentokrát vedla Amber, ale Lily nezůstávala pozadu. Chvíli se vyrovnávaly, až do konce, kdy Lily předběhla Amber. Amber se ale nedala a do cíle dorazily stejně rychle. "Výborně, holky! Můžeme přejít na sílu." řekl jsem a šli jsme dál.
Šli jsme k malým stromečkům. Irene již trhala větve a odlamovala je jako nic. "Výborně Irene! Takže, další disciplína spočívá v tom, že ulomíte klacík, a hodíte ho co nejdál to jde. Rozuměno?" Amber a Lily přikývly. "Tak, jdeme na to!" začal jsem a obě začaly lézt po stromečku. Irene měla větší, jelikož už byla o něco vyšší, a trhala klacíky jako nic. Lily a Amber chvíli trvalo, než přišly na způsob trhání větví, ale podařilo se jim to. V házení byla ale o něco lepší Lily. Není divu, Amber neměla moc dlouhé ruce. Amber se samozřejmě zase vztekala, že je to podvod a že má nevýhody, ale já jí to vše vysvětlil a radši jsme přešli k procvičování útoků.
"Tak holky, klacky nám moc nešly, tak se radši přesuneme k procvičování útoků. K tomu vám nebudu nic říkat, prostě před sebou máte terče..." řeknu a ukážu na terče. "A vy je musíte strefovat svými útoky. Trénujte mušku, sílu útoků apod. Zezadu vás budu sledovat a uvidíme, jak dobré máte útoky. Rozuměno?" všechny tři přikývly. "A... začněte!" začal jsem další část tréninku a všechny mé Pokémoní slečny začaly soustřeďovat své útoky na terče. Irene používala Vine Whip a Wrap, Lily Absorb a Sleep Powder a Amber Tackle a Bug Bite. Všechny terč zničily poměrně rychle, tak jsem jim dal ještě jeden, a vystřídaly své útoky. Terče byly opět zničeny velmi rychle. "Perfektní práce, holky!" pochválil jsem je. "Takže, rychlost a síla procvičená, útoky procvičené, myslím, že je čas vás naučit ty nové. Začneme s Irene, protože ta už se určitě moc těší na nový útok. Potom dáme Lily a poslední bude Amber. Tak, Lily a Amber vy si můžete jít odpočinout. Irene, ty pojď se mnou." rozdělil jsem role a společně s Irene jsem došel trochu dál do pole.

33 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 22. srpna 2018 v 11:31 | Reagovat

2. ČÁST

"Takže, Irene, tebe budu dnes učit Leaf Tornado. Velmi účinný a velmi silný útok. Mám i fotku, podívej." řeknu a ukážu jí tuhle fotku: https://vignette.wikia.nocookie.net/pokemon/images/0/00/Trip_Servine_Leaf_Tornado.png/revision/latest?cb=20151003093407 "Jé, to jsem já!" vyjekla Irene. "Ano, to jsi ty. Tenhle útok je trochu komplikovaný. Nejdřív musíš vyskočit do vzduchu. Potom se otočit hlavou dolů, roztočit, vytvořit tornádo, to poslat na nepřátele, jakmile se trefí, vymrští ho to k zemi. Síla, co?" řeknu a Irene sev rozzáří oči. "Ale bude to chtít poctivou přípravu. A trénování. Rozhodně to nebudeš umět hned, ale náznaky se snad objeví." povzbudím jí a začneme s tréninkem. "Tak, nejdřív musíme potrénovat to otočení a výskoky. Zkus si to jen tak." řeknu a Irene vyskočí, ale nestihne se otočit a spadne. "Nevadí, poprvé to nepůjde nikomu, tak znovu." řeknu s úsměvem a takhle to zkoušíme několikrát. Když se jí to povede, zajásá. "Výborně. Ale tohle není celý útok. Musíme se naučit se v tom vzduchu ještě roztočit. Tak, jdeme na to." povzbudím jí opět a Irene tedy vyskočí, otočí se, ale neroztočí se a spadne na zem. "To nic, Irene, to dáš!" povzbuzuju jí, aby to nevzdala. Napotřetí se jí konečně povede malá otočka. "Výborně, máme tu pokrok." pochválil jsem ji a pokračovali jsme dál. "Tak, otočku bychom měli, teď to tornádo. Soustřeď se a představuj si listy. Nic víc, jen ty listy. A zkus je přeměnit v tornádo. Zvládneš to?" zeptám se a ona přikývne. "Tak jo, pusť se do toho." začnu. Napoprvé... nic. Napodruhé... taky nic. Napotřetí.. zase nic! "Soustřeď se Irene!" řeknu a Irene se tedy zasoustředí ještě víc. Najednou kolem ní začne poletovat zelená aura, která později dostane tvar kužele. O chvíli později Irene nechtíc vystřelí tento kužel na mě a já se jen tak tak vyhnu. "To bylo skvělé, Irene! Už to máme skoro hotové!" povzbudím jí a postavím před ní terče. "Zkus je trefit tím tornádem." pobídnu jí a Irene tedy znovu vytvoří onu kuželovitou auru a trefí ji ve stejný směr jako terče, jenže je netrefí. Tak znovu! Zase vedle. Ještě jednou! Nic. "Zkus se soustředit ještě víc!" pobídnu jí a Irene vystřelí dokonalé tornádo, které proboří dva terče najednou. "Paráda, Irene! Už to umíš!" pochválil jsem jí a ona se začervenala. "Počkej, postavím ti další terče, zkus je taky probořit." řeknu a postavím před ní další tři terče. Irene tedy znovu nahodí svou "upírskou pozici", vytvoří kuželovitou auru, a nakonec... PRÁSK! Trefí všechny tři terče! Poctivě jsem jí zatleskal a ona se uklonila. "Výborně, Irene. Leaf Tornado umíš skvěle. Můžeš se jí posadit a odpočinout si. Lily, je řada na tobě!" zvolám a Lily docupitá směrem ke mně.

34 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 22. srpna 2018 v 11:31 | Reagovat

3. ČÁST

"Tak Lily, tebe naučím Synthesis. Máš to asi ze všech tří nejjednodušší. Obrázek tady bohužel nemám, ale pokusím se ti to vysvělit. Synthesis je léčivý útok. Musíš se zasoustředit, tak dlouho, dokud neucítíš... vnitřní klid. Potom se rozzáří bílá aura kolem tebe a ty se trochu vyléčíš. Pěkné, co?" Lily vesele přikývla. "Tak jo, jdeme na to!" začneme. "Nejdřív se musíš uklidnit. Jakože totálně. Na nic nemysli, vytvoř onen vnitřní klid." řeknu jako nějaký potrhlý věštec. "A teď, nadýchneme bílou barvu do aury..." pokračuju ve svém věštectví. "Cítíš onen vnitřní klid?" zeptám se a Lily nejistě přikývne. "Nevadí, pokračuj..." řeknu a Lily takhle nehybně stojí, se zavřenýma očima, a tiše stojí a stojí. Po chvíli se kolem ní mihne bílá atmosféra, která mírně poblikne. Poté začne zesilovat, až se úplně rozzáří. Po chvíli ale opět zmizí a Lily si trochu vydechne. "Výborně Lily, jsi skoro tam! Aura byla zesílena, teď jí jen musíš otočit ve svůj prospěch a pomocí ní se vyléčit. Navíc nám přeje počasí..." řeknu a kouknu se na oblohu, Lily se mnou. Po chvíli pokračujeme v trénování oné záhadné aury. Po chvíli začne divně poblikávat, potom se roztřpytí a po chvíli je najednou všem lépe. "Taky tě ovál ten uklidňující pocit? To bude asi ono, Lily!" řeknu a začnu jásat, Lily se mnou. "Já věděl, že to bude lehké!" pochválil jsem ji a oba se uculila. "Zkusíme to ještě jednou... aura... vnitřní klid.." začnu a Lily opět vypustí onu uklidňující atmosféru. "Výborná práce, Lily!" pochválím jí ještě jednou. "Naučila ses to velmi rychle, za což tě chválím." pousměju se a ona taky. "Tak jo, můžeš se vrátit a odpočinout si. Amber, je řada na tobě!" zvolám a Amber se s Lily prohodí.

35 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 22. srpna 2018 v 11:32 | Reagovat

4. ČÁST

"Tak, Amber, tebe budu učit Razor Leaf. Velmi jednoduchý a zároveň účinný útok. Mám tady i fotku, podívej." řeknu a ukážu jí tuhle fotku: https://vignette.wikia.nocookie.net/pokemon/images/5/5f/Ash_Sewaddle_Razor_Leaf.png/revision/latest?cb=20151003070414 "Páni, to jsem já!" řekla vesele Amber a já se jen pousmál. "Takže, u Razor Leafu jde o soustředění. Poté z hlavy vypustíš řadu ostrých listů, kterýma trefíš nepřátele." vysvětlím jí a pousměju se. "To zní hustě..." rozzářily se jí oči. "To ano, proto chci, aby ses to naučila." pousměju se a začneme s tréninkem. "Takže nejdřív, se musíš zbavit všech myšlenek. A mysli jen na ty listy. Představuj si je. Potom se je pokus opravdu vytvořit, a zkus je trefit do těchle terčů." řeknu a ukážu na terče před sebou. Amber tedy začne se soustředěním. Trochu přivřela oči a dívala se jen na ty terče. Dlouho se ale nic neděje, logicky, protože to ještě neumí. Trochu se zavztekala, ale potom znovu pokračovala. Po chvíli soustředění se kolem ní začala mihotat zelená aura, asi tak jako u Irene. Poté se začala formovat do menších aur, poté do kruhů... oválů... bůh ví jakých dalších geometrických útvarů... až konečně do půlměsíců. Po chvíli ale zmizely a Amber si musela odpočinout. "To nic Amber, udělala jsi velký pokrok!" pochválil jsem jí a ona se pousmála. Potom pokračovala s půlměsíci a začala je všemožně strefovat do terčů. Ale nic. Tak znovu. Zase vedle. Ještě jednou! Vedle jak ta jedle. Amber si torchu posteskla. "To nic, Amber. Teď už to dáš!" povzbudím jí a Amber naposledy vyzkouší onu břitvu... a vyjde to! Terč trefí přesně ve středu! "Paráda, Amber!" zatleskám a ona se ukloní. "Tak, tady je ještě pár terčů, zkus je trefit." řeknu a postavím před ní další terče. Amber znovu vystřelí onu břitvu a trefuje se jeden terč za druhým. Po chvíli všechny strefí. "Výborně, Amber! Naučila ses Razor Leaf velmi rychle, za to tě musím pochválit." řeknu a ona se posuměje. "Všichni, pojďte sem!" řeknu a začnu poslední část jejich tréninku.

36 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 22. srpna 2018 v 11:32 | Reagovat

5. A POSLEDNÍ ČÁST

"Tak, všechny tři jste se svůj útok naučily velmi rychle, za což vás chválím. Teď přejdeme k poslední části tréninku. Překážková dráha. Stačí ji jen proběhnou a probourat se přes všechny překážky. Smíte používat jen váš nový naučený útok. Teda, kromě Lily, ta ještě může použít normální útoky. Připraveny?" Všechny tři přikývnou. "3... 2...1... START!" zvolám a všechny tři začnou běžet. Nejrychlejší je ze začátku Amber, která kosí Razor Leafem cestu jako kosou trávu. Lily je trochu pomalejší, protože nemá moc útočných útoků. Irene se chvíli nehne, ale potom, co použije silné Leaf Tornado, je v čele. Amber si to nedá líbit a začne kosit cestu ještě rychleji, jenomže to na Irene nestačí a jako první proběhne cílovou čarou. Druhá je Amber, třetí Lily. "Dobrá práce holky! Odvedly jste skvělý výkon. Lily, chci se zeptat, nechtěla by ses vyvinou už teď? V kapse mám stále ten Sun Stone." řeknu a ukážu jí onen kámen. Pak ho dám před ní a zajdu trochu dál. "Něco si musím vyřídit, vydržte tu."
Po chvíli chození tajně vyvolám Charlotte. "Ahoj Lottie. Dneska tě budu taky trénovat. Překvápko!" řekl jsem a Charlotte vyjekla, ale utišil jsem ji. "Potichu, oni o tom neví." řeknu a ukážu na pole s Irene, Lily a Amber. Charlotte přikývne a poslouchá mě. "Dneska tě budu učit Stomp. To je útok, díky kterému se vyvineš na Tsareenu." řeknu a ona potichu zajásá. "Mám i fotku, koukej." řeknu a ukážu jí tuhle fotku: https://vignette.wikia.nocookie.net/pokemon/images/4/4e/Mallow_Steenee_Stomp.png/revision/latest?cb=20180720000817 "Proč je ta Steenee v pasti?" řekne Charlotte vyděšeně. "To nic, Charlotte, to jsou Rakeťáci. Ale neboj, ona se osvobodí." uklidním ji a ona přikývne. "Takže Stomp. Je to celkem jednoduchý útok. Stačí jen, aby jsi vyskočila na cíl několikrát na něj šlápla. Dám ti tu terče a ty to můžeš trénovat, ano?" řeknu a pousměju se. Charlotte se chvíli dívá na cíle a zkoumá je. Potom vyskočí a několikrát šlápne do terče, ale nic. Tak skáče ještě silněji, ale pořád nic. "To nic, Lottie, hned ze začátku ti to nepůjde." utěším ji a ona tedy pokračuje. Takhle chvíli jen tak skáče, když v tu začne terč praskat. Chvíli praská, až se úplně rozpadne. "Výborně Charlotte! Máš tu ještě další, tak pokračuj." povzbudím jí a Charlotte skáče z jednoho terče na druhý. Začne dávat čím dál silnější rány, ale jednou dá tak silnou, že Lily, Amber a Irene ji zaslechnou a běží za náma. Sakra! Mise prozrazena! Než stihnu Charlotte povolat zpět, už jsou u nás. "Co... to..?" řekne zmateně Irene. "CO TO TU SAKRA DĚLÁTE?!" vyjekla Lily. "Klid, holky, klid. Tohle je tajný trénink Lottie. Měli jsme to v plánu už dávno. Učím ji tady Stomp, aby se mohla v klidu vyvinout." vysvětlím situaci. "A proč si nám nic neřekl?" řekla Amber. "Protože to je TAJNÝ trénink. Chtěl jsem, abyste byli překvapení, až jí uvidíte jako Tsareenu." vysvětluju dál a Charlotte trochu znervózní. Holky se tedy uklidní. "Ale budeme vás sledovat!" řekla Lily a ušklíbla se. "Fajn..." řeknu zklamaně a pokračuju v tréninku s Lottie. Po chvíli Stomp umí parádně a úžasně ničí jeden terč za druhým. "Výborně, Charlotte! Stomp ses naučila parádně!" pochválím jí a holky z povzdálí zatleskají. Charlotte se začervená a ukloní. "Tak, pojďme se vrátit zpět na pole." řeknu a vrátíme se na tréninkové pole.
"Tak, Lily, jak ses rozhodla? Staneš se Liligant, nebo ne?" řeknu dramaticky a všichnu Pokémoni vzadu napjatě čekají na její reakci.

37 Marry Marry | 22. srpna 2018 v 11:53 | Reagovat

[32]: Pokémoni si vše hezky procvičili.

[33]: Irene se útok naučila.

[34]: Lily se útok naučila, ještě ho ale potřebuje trochu procvičit, aby byl léčivý účinek maximální.

[35]: Amber se útok naučila.

[36]: Charlotte se útok jen tak tak naučila.

Všichni: + 6% k rychlosti a síle (3x2 = 6)

Servine: + 10 levelů (5x2 = 10) a + 12% sehranosti s trenérem.

Petilil: + 8 levelů (4x2 = 8) a 10% sehranosti s trenérem.

Sewaddle: + 8 levelů (4x2 = 8) a 10% sehranosti s trenérem.

Steenee: + 8 levelů (4x2 = 8) a 12% sehranosti s trenérem.

,,Stanu," usmála se Petilil a sáhla na Sun Stone.
Najednou se kolem dvou pokémonů najednou objevila bílo-modrá záře. Byli to Petilil a Sewaddle. Okolo Steenee se objevila záře růžovo-fialová, dokonce i s nějakými efekty. Vypadalo to, jako nějaká transformace Mahou Shoujo ze Sailor Lunala. Najednou před tebou nestáli Petilil, Sewaddle a Steenee, ale Lilligant, Swadloon a Tsareena. Gratuluji!

38 Pettro (Peter) Pettro (Peter) | 27. srpna 2018 v 10:46 | Reagovat

1. Peter
2. Irene (Servine), Angie (Flabébé), Wendy (Spritzee) a Stacy (Ducklett)
3. Procvičení síly a rychlosti, poté naučení Leaf Blade u Irene, naučení Razor Leaf u Angie, naučení Sweet Kiss u Wendy a naučení Rain Dance u Stacy

S Irene, Angie, Wendy a Stacy dorazím na tréninkové pole. Nadechnu se a usměju se. "Tak holky, dnesšní trénink se bude týkat vás čtyř. Trochu procvičíme vaši sílu a rychlost a poté vás každou naučím nový útok." vysvětlím dnešní trénink a holky zajásají. "Tak, začneme se sílou." řeknu a společně s holkama zajdu ke stromům.
"Takže, cíl této disciplíny je snadný. Stačí, abyste utrhly klacek a hodily ho co nejdál můžete. Připraveny?" zeptám se a všechny přikývnou. "3...2...1... START!" odstartuju disciplínu a už holky začaly. První byla samozřejmě Irene, která bez problému utrhla klacek a hodila ho pěkně daleko. Poté se ozvalo křupnutí u Stacy, která si hezky poradila a už házela klacek, který byl těsně za Irene. Třetí byla Wendy, které to chvíli trvalo, ale už házela klacík, kterým sice nehodila moc daleko, ale pořád pěkně. Chudák Angie byla poslední a hodila nejmíň. Trochu jí to rozesmutnilo, ale já jí utišil a my se přenesli do další disciplíny.
Na oválu jsem nakreslil křídou start a cíl. "Tak holky, teď si dáme závod. Prostě běžte až do cíle, a Angiw, žádné levitování!" řeknu a odstartuju závod. Ve vedení je samozřejmě Irene, hned za ní Stacy, a poté je to souboj mezi Wendy a Angie. V cíli je první Irene, která vítězně povyskočí. Za ní udýchaná Stacy, která si ale taky povyskočí a už obě fandí Wendy a Angie. Obě jsou v cíli ve stejnou dobu, tak zajásají obě. "Výborně holky! To byl moc hezký závod!" pochválím je všechny a holky opět zajásají. "Tak, myslím že je čas začít s učením útoků. Začneme s Irene, takže Wendy, Angie a Stacy, vy si můžete jít odpočinout." řeknu a s Irene zajdu trochu dál do pole.
"Takže Irene, dnes tě budu učit Leaf Blade. Celkem hezký a celkem silný útok, který si možná bude líbit. Mám tady i fotku." řeknu a ukážu jí tuhle fotku: https://vignette.wikia.nocookie.net/pikafanon/images/4/46/Jessie_Servine_Leaf_Blade.png/revision/latest?cb=20131002053700 "Takže prakticky jde o to, že se ti rozzáří tvůj list na konci ocasu a tím šlehneš protivníka. Chápeš to?" Irene přikývne. "Perfektní. Nejdřív se ale musíš zasoustředit. Myslet jen na ten list, na nic jiného. Soustřeď se..." řeknu potichu a nechám Irene se zasoustředit. Samozřejmě to není hned na začátku, protože to vždy trvá o něco dýl, ale po chvíli už začínají být náznaky jakési aury z listu, která mihotavě bliká. "Výborně Irene, ještě trochu víc." potichu jí pozvbudím a Irene vypustí značně silnější auru, která ale po chvíli zmizí. Alespoň se teď můžeme již soustředit na prodloužení té aury. Což se Irene povedlo značně rychle. "Tak Irene, a teď musíš šlehnout tenhle terč." řeknu a ukážu na postavený terč před ní. Irene se tedy rozběhne, že šlehne... a nic. Aura rychle zmizela a nic se nestalo. "To nic Irene, ještě jednou." řeknu a Irene se z novu rozběhne proti terči, tentokrát ale zase nic netrefí a aura rychle zmizí. "Musíš si ji pořád představovat, Irene, jinak zmizí." poradím jí a pousměju se. Irene tedy se soustředěným výrazem opět vysprintuje dopředu... a hurá! Konečně šlehne terč vejpůl! "Výborně, Irene! A ještě jednou!" povzbuzuji jí už hlasitě a Irene dokola a dokola trefuje terč svým ocasem, který se po konci rozpadne. "Dobrá práce Irene! Dám ti ještě pár terčů, ať si můžeš Leaf Blade procvičovat, a já se jdu věnovat Angie." řeknu a zavolám Angie, se kterou dojdu na druhou stranu pole.
"Tak Angie, tebe budu učit Razor Leaf. Obrázek sice nemám, ale vysvětlím ti to. Prakticky se musíš zasoustředit, aby jsi vytvořila půlměsícové listové břitvy. Ty potom pošleš na cíl. Chápeš to aspoň trochu?" Angie přikývne. "Perfektní. Postavím ti terče a můžeme začít." řeknu a postavím před ní pár terčů. "To zvládneš, věřím ti." řeknu Angie a pousměju se. Potom se Angie začne soustředit, což zprvu vypadá moc roztomile. Potom se ale kolem ní začne formovat podivuhodná aura, která začíná dostávat tvar. Ze začátku to jsou jen kruhy. Potom se ale začnou tvarovat do oválů a nakonec i půlměsíců, dlouho ovšem nevydrží. Poté to Angie zkusí znovu, ony břitvy konečně vydržely o něco dýl na to, aby je Angie mohla poslat na terč. Ovšem se trefila jen jednou břitvou. "To nic Angie, to zvládneš!" pozvbudím jí a podruhé se konečně trefí! A potřetí, počtvrté, popáté! "Výborně Angie! Tady máš ještě pár terčů, ať si to hezky procvičíš, já se jdu věnovat Wendy." řeknu, zavolám Wendy a společně s ní vyrazím o trochu dál.
"Tak Wendy, tebe budu učit Sweet Kiss. Je to jednoduchý útok. Prakticky pošleš na nepřítele vzdušný polibek, který je zmate. To je asi všechno, rozumíme?" zeptám se a ona přikývne. "Tak, musíme najít nějakého divokého Pokémona, na kterém by se to dalo trénovat." řeknu a rozhlédnu se kolem. Potom najdu Weedla, a tak ho položím před Wendy. "Tak Wendy, můžeš začít." řeknu a sleduju postup Wendy. Ta se snaží vysílat polibky, ale nic se neděje. Weedle jen zmateně stojí a nic nedělá. Po chvíli ale Wendy vystřelí polibek na Weedla, který ho trochu zmate. "Výborně Wendy! A ještě jednou!" zvolám a Wendy střílí jeden polibek za druhým. Po chvíli je Weedle velice zmaten a raději se odplazí pryč. "No Wendy, dobrá práce!" řeknu a pousměju se. "Můžeš jít hledat Pokémony a trénovat to na nich, já jdu mezitím učit Stacy." řeknu a jdu se Stacy kousek dál.
"Tak Stacy, tebe budu učit Rain Dance. Je to velmi jednoduchý útok. Prakticky vyvoláš déšť který zesílí tvoje vodní útoky. Rozumíš tomu?" řeknu a ona přikývne. "Tak jo, jdeme na to. Nejdřív se musíš zasoustředit. Jenom na ten déšt. A potom ho vytvořit." řeknu a začneme se soustředěním. Stacy to ze začátku moc nešlo. Ale po chvíli na mě začaly padat trochu malé kapky, i když bylo čisté nebe. Po chvíli se kapky změnily v mrholení, a poté to přestalo. A pak zase, a silnější. Po chvíli byl déšt o něco silnější a za chvíli už pršelo hodně. "A teď zkus použít nějaký vodní útok." řeknu a ona použije Bubble Beam. "Zdá se ti silnější?" zeptám se, ale ona zavrtí hlavou. "To nevadí, chvíli to bude trvat. Ale neboj, to zvládneš, jsi na dobré cestě." povzbudím jí a po chvíli už zase Stacy přivolává déšt a opět zkouší Bubble Beam. Takhle to opakujeme několikrát, dokud se jí nezdál trochu silnější. "Výborně Stacy!" řeknu a svolám všechny zpět.
"Tak holky, útoky všechny umíte skvěle. Ale abychom se přesvědčili, jestli to umíte správně, tak si je ještě trochu procvičíme. Nastavil jsem vám zde překážkové dráhy, které musíte probourat JEN za pomoci vašeho nového útoku. Wendy, ty jediná máš výjimku a budeš to zkoušet na nějakých Pokémonech. Připraveny?" všechny přikývnou a už se jdou postavit na start. "3...2....1... START!" zvolám a už začínáme. Irene si cestu kosí hlava nehlava, Angie to chvíli trvá, ale taky se daří. Stacy nejdřív přivolala déšť a poté už ničila cestu dalšími útoky. Wendy, ta marně hledala někoho, koho by omráčila, ale sem tam se někdo našel. První byla v cíli samozřejmě Irene, která se cítila velmi pyšně. Druhá doběhla do cíle Angie, která byla šťastná, že už není poslední. Třetí byla Stacy, která ale byla taky šťastná že to doběhla. Zklamaná Wendy to poté vzdala a rozbrečela se. "Ne, to nic Wendy. I tak to umíš skvěle. " přiběhnu a utěším jí, poté ji obejmu. Stacy, Irene a Angie se také přidají a už jsme všichni v jednom velkém objetí. "Holky, svoje útoky umíte skvěle, a chci, abyste věděly, že vás mám všechny moc rád." řeknu jim všem a obejmu je ještě silněji. "Tak, pojďme domů." řeknu na konec a všichni jsme natěšení odešli domů.

39 Marry Marry | 27. srpna 2018 v 11:24 | Reagovat

[38]: Všechny se útoky naučily a získaly + 3% k síle a rychlosti.

Servine: + 6 levelů (3x2 = 6) a 14% sehranosti (7x2 = 14)

Flabébé: + 3 levely a + 4% sehranosti.

Spritzee: + 3 levely a + 4% sehranosti

Ducklett: 4 levely a + 5% sehranosti

Irene na konci obklopí bílo-modré světlo. Je vidět, že její tělo celkově mění tvar a začíná být větší a prodlužovat se. Po chvíli před vámi nestojí Servine, ale Serperior. Gratuluji!

40 Marry Marry | 27. srpna 2018 v 11:28 | Reagovat

[39]: * Ducklett: 8 levelů a + 10% sehranosti.

Stacy obklopila bílo-modrá záře a po krátké chvíli před vámi nestála Ducklett, ale majestátní Swanna. Gratuluji!

41 Janet Janet | 28. srpna 2018 v 12:25 | Reagovat

Janet
Absol
Procvičení útoku a naučení kousavého útoku

S Absol po boku se vydám na tréninkové pole. Mám radši pole, než halu. Dnes jsem si počkala, až bude pozdější odpoledne a bude  na poli více stínu než v poledne. Nebude takové horko a Absol je navíc temný pokémon, takže přímé slunce by se jí asi nelíbilo. „Tak Absol, jsme tady.“ Řeknu a pokračuji. „Tohle je tréninkové pole. Naším dnešním úkolem je procvičit si útoky co už umíš a naučit se jeden nový. Ten nový se bude jmenovat kousavý útok a pokud se ho naučíš, bude to první útok temného typu, který budeš ovládat.“ Usměju se na ní a Absol nadšeně přikývne. „Takže, začneme procvičováním:“ Řeknu a začneme:
„Absol, prudký útok.“ Absol použije prudký útok. „Skvěle. Ještě jednou.“  „Výborně. Budoucí znamení se nám teď bude trénovat špatně a zanikající píseň teď také trénovat nebudeme. Takže začneme s kousavým útokem. Mightyena ti ho nejdříve předvede, protože ona ho umí a bude lepší, když budeš vědět, jak vypadá.“ Řeknu a povolám ven Mightyenu. „Ahoj.“ Pozdravím ji. „Absol se učí kousavý útok, tak jí ho předvěď támhle na tu větev.“ Řeknu a Mightyena kývne a předvede úžasný kousavý útok. „Chápeš Absol?“ Absol kývne a já dodám: „Vlastně silně koušeš.“ Usměju se a řeknu: „Tak začneme, použij kousavý útok na támletu větev.“ Absol se na ní vrhne a kousne jí. Normálně kousne. „Absol, musíš ale dát do těch zubů sílu útoku.“ Absol přikývne a znovu se zakousne do větve. Stále na ní ale není nic znát. „Absol, musíš se víc soustředit. Soustřeď se abys vynaložila energii do těch zubů a do skusu.“ Absol přikývla a zkusila to znovu. Opět nic. Další pokus už je ale lepší a něco málo tam vidět je. „Paráda. Už tady něco vidět je.“ Řeknu a Absol se usměje. „Takže pokračujeme.“ Řeknu a Absol znovu zaútočí. Skočí na větev stromu a zachytí se svými tesáky o větev a drží. Najednou se jí tesáky zalesknou. Přes ni to moc nevidím, ale podařilo se jí vyvolat všechnu energii na kousavý útok. V tu chvíli se však Absol lekne, a pustí se. Na zem dopadne na všechny čtyři. Jak jinak, když je to pokémon žijící v divočině ve vysokých drsných horách. „Absol, už se ti to povedlo. Jen to udržet.“ Absol nadšeně přikývne. „Takže to zkus znovu.“ Absol zaútočí a nějakou dobu se to vůbec nelepší, ale potom se jí podaří udělat kousavý útok, sice ne dostatečně silný, ale zvládl zanechat na větvi pořádné stopy. „Výborně. Lepšíš se.“ Pochválím Absol a ta se majestátně a hrdě napřímí. Usměju se. „Ještě to zkus.“ Absol trénuje dál a dál, až se jí podaří přelomit díky kousavému útoku větev. Kousavý útok už dokáže vyvolat, ale neudrží ho moc dlouho a nevydrží moc stisk, takže není dost silný na přelomení větve díky jednomu útoku. Ale když útočí několikrát, tak jí už přelomí. „Absol, zkus znovu kousavý útok.“ Absol dál trénuje a kousavý útok je lepší a lepší. A počet útoků, které potřebuje na přelomení větve se snižuje, až jsou potřeba “jen“ tři útoky. „Skvěle. Už to skoro je. Pokračuj.“ Řeknu a Absol pokračuje. Když se jí podaří dvakrát za sebou rozbít větev napoprvé, necháme toho: „Skvěle Absol. Teď si dáme přestávku.“ Řeknu a dáme si čtvrt hodinovou pauzu.
Po čtvrt hodině se zvednu a řeknu: „Absol, jdeme trénovat.“ Absol jen přikývne a připraví se. „Absol, kousavý útok na tamhle tu větev.“ Absol zaútočí a napotřetí větev přelomí. Chvíli tohle opakujeme, až se to Absol podaří. „Výborně Absol. A teď to zkus tamhle na ten kámen.“ Řeknu a Absol zaútočí na kámen. Ten se jí rozbíjí hůř. Nakonec se jí ho ale podaří rozbít.  „Výborně.“ Pochválím ji. „Zkus to znovu.“ Absol zaútočí znovu. Kousavý útok se sice zlepšuje, ale jen o malinko. Najednou se na poli objeví malá rattata. Absol zrovna neútočí, ale čeká na můj rozkaz když vtom si ji všimne a rozeběhne se za ní. „Jé. Ty jši tak klášňá.“ Začne šišlat. „A malinká.“ „Absol, trénujeme.“ Připomenu jí. „Jo, jasně.“ Probere se Absol. Je na ní vidět, že se stydí. „Neovládla jsem se.“ „To se naučíš.“ Řeknu jí a dodám: „Teď jsem teda myslela se ovládat. A pokračujeme s učením kousavého útoku. Absol přikývne a několikrát zaútočí na kámen. Nakonec se jí podaří ho rozbít a s každým rozbitím potřebuje méně a méně útoků. A po nějaké době se jí to podařilo i na poprvé. „Skvěle Absol.“ Pochválím ji. Absol se usměje, ale další kámen rozbije až na počtvrté. Potom se to zlepší na dva útoky a potom zhorší na tři. Potom dva a potom se jí znovu podaří rozbít kámen napoprvé. Když se jí to podaří třikrát za sebou, usoudím, že to zvládne. „Paráda Absol. A ještě se musíš naučit mířit.“ Řeknu a Absol přikývne. Vezmu úlomek z kamene a vyhodím ho do vzduchu: „Absol, kousavý útok.“ Absol zaútočí, ale mine. Úlomek spadne na zem, já ho seberu a znovu ho vyhodím do vzduchu. Takhle to jde čtyřikrát, než se Absol přiblíží k úlomku, ale ještě ho netrefila. Absol útočí v jeho okolí, ale ne a ne ho trefit. Jeednou je o čtvrt metru vpravo, jednou vlevo, potom jí chybí jen kousíček na jedné straně, na druhé ji chybí tak půl metru… Ale potom se jí podaří zasáhnout Úlomek kmene. „Výborně.“ Pochválím ji. „Jsi skvělá.“ Jenže jak se následně ukáže, byla to náhoda, protože se nemůže trefit. Po asi deseti minutách se jí ale přeci podaří se trefit. A potom už se to po dalších asi pěti minutách začíná zlepšovat. „Výborně Absol. Už ti to jde.“ Pochválím ji poté, co to zvládla dvakrát za sebou. Jenže jsem to asi zakřikla, protože čtyři další pokusy dopadnou naprosto špatně. Potom se ale Absol podaří znovu zasáhnout. A podruhé. A ještě. A čtvrtý zásah. „Dobrý Absol. To stačí.“ Pochválím ji a společně se vydáme z tréninkového pole.

42 Marry Marry | 28. srpna 2018 v 13:05 | Reagovat

[41]: Absol si útoky procvičila a Bite se naučila.

Absol: + 5 levelů a + 6% sehranosti s trenérem.

43 Filip37 Filip37 | E-mail | 29. srpna 2018 v 18:26 | Reagovat

Filip37
Moon (Spheal"
Trénink ledového paprsku
Přišel jsem na trénikové pole. Zrovna padaly kroupy, takže jsem se schoval pod střechu, která tam byla přesně pro tohle dělaná. Vyhodil pokebally do vzduchu a přede mnou se objevili Robin a Moon.  Robin se okamžitě schoval ke mně. Měl na toto počasí stejný názor jako já. Jen Moon se tvářila šťastně. Asi jí tohle vše připomínalo domov. Podívala se na mě láskyplným pohledem a pak se otočila a začal radostně poskakovat. ,,Ale no tak Moon, také jsme rádi, že se ti to líbí, akorát tadyhle s Robinem, ne že by sme kroupy neměli rádi, akorát je úplně nevyhledáváme." řekl jsem jí. ,,Robine, pokud ti to nevadí, tak s tebou si dám trénink, až bude lepší počasí ano?" zeptal jsem se ho a on rychle pokýval hlavou. ,,Takže jsem na řadě já?" zeptala se radostně malá Spheal.,,No naučím tě jeden super útok, který se více než dobře hodí k tomuto počasí. Spheal přikývla a už poslouchala. ,,Takže dneska tě naučím ledový paprsek. Hodí se to, jelikož si jak vodní, tak i ledový pokemon." pověděl jsem jí. ,,Útok je výhodný proti opravdu hodně typům, což je pro nás výhodné" Moon zpozorněla *To zní super?* řekla. ,,Takže v útoku jde o to si nasoustředit všechnu svojí ledovou energii a náturu před svojí pusu ve tvaru koule a to ledové koule. Prostě si představíš že jsi někde doma na obrovské ledové ploše, chcete se najíst, ale začne Vás otravovat třeba Murkrow (i když nevím, co by tam dělal) a tu Ledovou energii začneš vytvářet před pusou ve tvaru koule až si budeš myslet, že to stačí, tak tu kouly, ze všech sil povolíš a donutíš aby přebytečná energie v podobě paprsku letěla na protivníka," Monn se na mne se zájmem podívala a pak kývla. ,,Skvěle tedy." zahrabal jsem se v kapse a vytáhl obrázek:  http://cdn.bulbagarden.net/upload/4/40/Georgia_Beartic_Ice_Beam.png ,,Řekněme, že by to mělo asi nějak takhle vypadat." Moon se zahleděla a pak kývla. Je to chytrá holka, takže takovéhle věci chápala rychle. ,,Dobře prvně se zkus soustředit." Moon zavřela oči. ,,Představ si velkou zimu, kde je celý rok jenom sníh." Moon začala v hlavě vzpomínat na obraz nepřístupné krajiny. Poté začal tleskat, tak jak to Sphealové dělají. ,,Tak a teď zkus tu zimu dostat před pusu a poté vydechni." Moon zkusila vydechnout, ale nic se nestalo. Ani se jí nepovedlo po usilovném sevření vytvořit kouly. Robin jí však hlasitě podporoval, takže se usmála. ,,To nevadí zkus to ještě jednou Moon. Musíš soustředit svojí energii jenom do jednoho bodu a to před pusu" Moom kývla, zavřela oči a začala se opět soustředit. Po pár minutách se před pusou objevilo něco jako malá koule. Vydržela sotva pár sekund, ale byl to docela velký pokrok. ,,Dobře, skvělá práce Moon a teď zkus tu kouly zvětšit. ,,Moon se nadechne a ze všech sil zavře oči zapne "ruce" v pěst. Před pusou se jí objevila o něco větší koule. Po chvilce se koule začala zvětšovat, ale nevypadlo to, že to dlouho vydží a taky, že ne. Koule byla pořád malá. ,,Moon, jde o to, že musíš soustředit všechnu  ledovou energii, co v sobě najdeš, do jednoho bodu a koule musí být asi o pár centimetrů větší než tvá pusa, ale nesmí tě zase vadit při výhledu na protníka." Moon kývla, jak říkám, tyhle věci chápala rychle. ,,Tak to zkusíme" Moon se nadechnula a začala ze všech sil vytvářet kouly, když koule měla ideální rozměr, místo toho aby se rozletěl na menčí parsky sama Moon odletěla z pusy. Moon se na mě smutně podívala. ,,Moon neblázni, bylo to parádní. Dáme si teď pauzu" řekl jsem jí a šel jsem dál, abych jí ukázal, že to kvůli ní zvládnu. Robin zůstal schovaný a hlasitě nás podporoval. Moon mne následovala .Dorazili jsme k malému jezeru. ,,Zde se to bude hodit" Moon se na mne podívala. ,,Takže odpočni jsi a pak ti vysvětlím o co pujde" řekl jsem jí. Moon nadšeně skočil do vody a začala plavat. Já jsem jí sledoval s úsměvem na tváři. Po chvíli zavolám Moon zpátky k sobě. ,,Takže chci aby jsi pomocí ledového paprsku zmarzila jednu část jezera. Vidíš tady ten průliv? Tak to chci aby jsi zmrazila" řekl jsem jí a Moon přikývnula. ,,Tedy, zkus si představit že na té půlce stojí jeden z tvých nepřátel, třeba právě ten Murkrow. A tak ho odeženeš pryč, když na něj střelíš paprsek" Moon opět kývnula. Ze všech sil se nadechnula a začala mrazit. Sice slabě, ale paprsek z té koule už šel. ,,Tak dobrá, skvělá práce, a teď zkusíme něco co tě může bavit" Moon na mě vrhnula zvědavý pohled. ,,Budeš muset zasáhnout mne" Moon se zatvářil velice zděšeně. ,,Neboj se, věřím, že mne budeš šetřit" usmál jsem se. ,,Dobře tak tedy začni, použij ledový paprsek, neboj se" Moon použila Rollout, rozkutálela se a opatrně po mně chtěla vystřelit, ale místo toho si kýchla. Já se jen zasmál. To Moon trochu naštvalo, podívala se znova, kde jsem, vytvořila kouli, začala mířit, ale proud se mu rozletěl na všechny strany, ale mne netredila. Na třetí pokus, už mne skoro trefila, ale já se ani nehnul. Dalšímu útoku jsem se vyhl, jenže na další mne zasáhla, jelikož už z koule vystřelil plný proud. Sice mne trochu zamrazilo, ale Moon záměrně použila slabý proud. Poté se však obrátila k vodě, použila ledový paprsek a zmrazila celou část. Ještě, že je léto a brzy to roztaje. ,,Skvělá práce Moon, jsem na tebe opravdu hrdý." Moon se začal smát a hlasitě tleskat tlapičkami. ,,Výborná práce, teď si odpočni," řekl jsem a odcházeli jsem společně z pole." Cestou zpátky jsme ještě vyzvedli Robina, který se stále schovával před kroupy.

44 Marry Marry | 29. srpna 2018 v 22:07 | Reagovat

[43]: Moon se Ice Beam naučila.

Spheal: + 8 levelů (4x2 = 8) a 10% sehranosti s trenérem. (5x2 = 10)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama